Půvabně chaotické. Takové označení pro hlavní město téměř třímilionové země na Balkáně jsem někde četl a musím říct, že s ním souhlasím. Tirana vskutku chaosem je. Ať už jde o dopravu, rušné ulice a chodníky, málo anglicky mluvících nebo o systém MHD, pro Čechy může být hlavní město nepřehledné. Proto pokud do země míří, nebývá to často první volba.
Patrně nejtypičtějším úkazem chaosu v Tiraně jsou ulice širšího centra města. Úzké silnice, po kterých se pohybují chodci, cyklisté, motorkáři i auta a vedle nich ještě užší chodníky, které jsou od ranních hodin lemovány pouličními prodejci. Nabízí převážně starou elektroniku, oblečení nebo čerstvé ovoce a zeleninu.
Tam, kde po dálnici jezdí koloběžky. Chaotická i nádherná Albánie si získá vaše srdce |
Albánci se ale zdají být na tento pořádek zvyklí. Auta na chodce netroubí a pomalejší tempo silničního provozu se jeví jako přijímané. K večeru provoz sice opadá, lidé v ulicích ale zůstávají. Žije i již zmíněný pouliční prodej, který je důležitou součástí každodenního života místních.
Kromě obložených chodníků nelze nezmínit ani známou tržnici Nový bazar. Seženete tam prakticky všechno – od oblečení, turistických předmětů, starých cetek a sběratelských předmětů, za které by se nemusel stydět nejeden antikvariát, dále starou elektroniku, šperky a prsteny, hordy tabáku, olivy, víno a spoustu dalších věcí, škála je zkrátka široká.
Pokud bych si měl troufnout popsat Albánce, jedním z adjektiv by bylo rozhodně smlouvaví. „Sto leků, ale pro vás za padesát,“ nabízí mi jedna z prodávajících cenu za náhrdelník ne zrovna srozumitelnou angličtinou.
Další adjektivum, které je rozhodně na místě zmínit, je pohostinní. To je zřejmě nejsilnější dojem, který jsem si z Albánie odvezl. Jako turisty vás Tiraňané, zdá se, přijmou s otevřenou náručí. Důkazem nechť je kavárna nedaleko centra, kde jsme dostali lívance na účet podniku. Dvakrát.
Dopravní chaos
Kromě hektické situace na silnicích v centru je zajímavé pozorovat i dopravu na čtyřproudových silnicích. Ty jsou rušné a podobně jako v jiných zemích na Balkáně chaotické už jen z povahy většiny řidičů.
Zvláštní kapitolou je pak doprava pomocí městské hromadné dopravy. V Tiraně funguje ustálený systém přibližně dvaceti autobusových linek, který lze najít na internetu. Samotným autobusům často číselné značení chybí a nezbývá vám, než se poptat. Na zastávkách byste ve většině případů marně hledali jízdní řády, mapy nebo seznamy linek.
Občas je oříšek najít vůbec samotnou zastávku – často ji značí jen zašlá, sotva viditelná cedule s obrázkem autobusu. Výjimkou je snad jen centrum města.
Nejtajemnější země Evropy. V Albánii přežívají vtipné pověry i krevní msta |
Lístek na tiranskou MHD stojí 40 leků (deset korun) a kupuje se nikoliv u řidiče, ale u průvodčího, který je v každém voze. Po každé zastávce projde autobusem, od přistoupivších vybere sumu a rozdá lístky. Ty jsou nepřenosné, jeden lístek znamená jedna cesta jedním vozem. A klimatizace? Tu podobně jako v některých pražských tramvajích nehledejte.
Zajímavostí je i meziměstská doprava. Minibusy či minivany, které ji typicky zajišťují, se nazývají furgony. Vyjíždějí často z neznačených míst na parkovištích na okrajích měst a zastavují tam, kde se jim zlíbí, stačí si říct. Některé z nich mají pevný jízdní řád, jiné zase odjíždějí, až když jsou zaplněné.
Tirana mimo zájem turistů
Tirana skutečně zůstává ve stínu pláží a hor, potvrzují to i experti. „Češi nejčastěji jezdí do Albánie k moři, populární jsou zejména letoviska na severním, jaderském pobřeží a pak Albánská riviéra na jihu. Hodně lidí ale do Albánie jezdí také na hory, především do Albánských Alp na severu země. Oblíbená jsou také historická města Berat a Gjirokastra zapsaná na seznam UNESCO,“ přibližuje pro iDNES.cz Adam Blažej z portálu Průvodce po Albánii.
Důvody jsou nasnadě. „Lidé si v Tiraně často stěžují na betonovou zástavbu, smog a chaos v dopravě. Jakkoliv má Tirana bohatou kulturní scénu, včetně řady muzeí zaměřených za dějiny 20. století, lidé chtějí v Albánii primárně k moři nebo do přírody,“ popisuje Blažej a dodává, že v těchto ohledech není Tirana vůči jiným lokalitám v zemi konkurenceschopná.
S tím souhlasí i místopředseda pro vnější vztahy Asociace cestovních kanceláří ČR Jan Papež. „Zároveň s turisty objevili Albánii i developeři a začali ve velkém propagovat nákup apartmánů v přímořských oblastech. Tím se marketing Albánie mohutně nasměroval k moři a Tirana zůstala a zůstává trochu mimo zájem turistů,“ dokresluje situaci pro iDNES.cz Papež.
Proč tedy Tirana?
Na jednoduchou otázku jednoduchá odpověď. Město zkrátka žije, život v Tiraně se odehrává na ulicích. Z pohledu západoevropana je to fascinující pohled, který prvním dojmem může působit chaoticky. Pokud ale hledáte změnu, například od Prahy, určitě dejte Tiraně šanci. Není pro každého, ale je nádherná.
Město má bohatou kulturní scénu a půvabný mix architektury. Zachovaly se zde mešity z období Osmanské říše, italský vliv z minulého století v podobě Skanderbegova náměstí a hlavního bulváru Dëshmorët e Kombit, pozdější vliv socialismu v podobě brutalistických staveb a panelových bloků všude po městě a nejnovější mrakodrapy jako TID Tower. Albánie se svou minulost nesnaží skrývat a to nabízí působivý pohled.
Kde fašismus a komunismus ruku v ruce jdou. Tirana opravdu není hezké město |
Nalákat vás může také gastronomie. Určitě neváhejte vyzkoušet tradiční tureckou kávu vařenou starým způsobem, lehké pečivo burek s jogurtovým nápojem dhallë nebo cokoliv z albánské masité kuchyně. Dvě rychlá doporučení: Tavë Kosi – národní jídlo v podobě jemného jehněčího masa zapečeného s rýží a jogurtovou omáčkou a Mish Në Hell, tedy maso na rožni.
Tirana má i klidná místa. Nejoblíbenějším útočištěm je rozlehlý park Parku i Madh s malebným umělým jezerem. Pokud chcete hluk velkoměsta nechat zcela za sebou, stačí nasednout na lanovku Dajti Ekspres a po několika minutách výhledů na město se ocitnete v tichu národního parku. Pro klidné rozjímání přímo v centru pak skvěle poslouží upravené okolí historické mešity Et’hem Bey nebo skrytá nádvoří kaváren ve čtvrti Blloku.
Úkazem klidu, který mi zůstal v paměti, jsou místní postarší pánové. Velká část z nich se v ranních hodinách zvedne a vydá se do parků či okrajů měst. A tam hrají. Nejčastěji domino, šachy nebo karty. V některých parcích pro to mají od města zbudované betonové stoly. Klid si v Tiraně tedy nenajde vás, ale vy jej zaručeně ano.
