1. Toulouse
První zápas českých fotbalistů na mistrovství Evropy proběhne v růžových barvách. Odehraje se totiž v La Ville Rose aneb v Růžovém městě, jak se přezdívá Toulouse podle domů z cihel, jimž ostré jihofrancouzské slunce ubírá původně červenou barvu až do růžové.
Tip od fotbalisty Václava NěmečkaVydejte se k moři. Nejblíž, něco přes hodinu, je to na pláž u Narbonne u Středozemního moře. Na druhou stranu od Toulouse, směrem na Bordeaux, za dvě hodiny dojedete k Atlantickému oceánu. Je divočejší a je u něj čerstvější vzduch.  |
„Toulouse má ale ještě jednu přezdívku,“ prohodí průvodkyně Emmanuelle Marelliová. Zatímco o Růžovém městě mluvila s pýchou hned na začátku setkání, druhou přezdívku se zdráhavě a s rozpačitým úsměvem odhodlala prozradit až po několika hodinách. „Angličanům zní Toulouse podobně jako ‚two losers‘ čili ‚dva poražení‘. Pořadatelé šampionátu se dokonce žertem ozvali s otázkou, zda raději nechceme město přejmenovat.“
Přesto to ale nebudou Češi, kteří nejvíc zaplní tribuny stadionu a vytvoří týmu bezmála domácí podporu: Toulouse není daleko od španělských hranic a navíc v něm žije silná španělská komunita, jež vzhledem k utkání doufá, že jejich mužstvo si na tom českém pochutná jako na tapas, typických španělských jednohubkách, jež jsou z logiky věci i v Toulouse populární.
K umění uspořádat během mistrovství v Toulouse radostnou a dlouhou party může přispět i skutečnost, že se jedná o studentské město. „Všiml jste si, kolik je ve městě mladých lidí? Ti všichni berou Euro jako příležitost k festivalu,“ potvrzuje průvodkyně Emmanuelle Marelliová. Zavedla nás také do románské baziliky Saint-Sernin, kde jsou fresky z 12. století a v kobce trn z koruny, kterou měl údajně Ježíš na hlavě při ukřižování, čímž je člověku připomenuto, že na světě existuje i utrpení. To má však zůstat hluboko pod zemí a neproniknout na povrch, tam má probíhat euforický mejdan.
I kdyby utkání českých fotbalistů na Euru v Toulouse skončilo špatně, návštěva města bídně dopadnout nemůže.
V obrovské pevnosti Carcassonne si člověk připadá jako v pohádce.
„Chystá se doprovodný program s koncerty, artisty a tak dále,“ vypravuje Mélissa Buttelliová z městské turistické centrály. „Nevím, jaké to máte přesně v létě s počasím v Česku, ale k nám ať si lidé nezapomenou vzít slamáky a dobré opalovací krémy.
2. Carcassonne
Kde ve Francii budou hrát Češi
Středověk neskončil, středověk trvá... „Pevnost má rozměr sedm hektarů a hradby délku tři kilometry,“ říká Sarah Seguyová, průvodkyně po komplexu tvrze, v níž je uvězněn čas. V Carcassonne je velké štěstí, že údiv způsobuje vyražený dech, nikoliv zalehnutí uší, protože v takovém případě by člověk výklad neslyšel. Kromě uší pak zapojí i zrak, a to před reliéfem ženy s poněkud neesteticky rozpláclým nosem, jenž zdobí Narbonnskou bránu, kterou se do jednoho z nejzachovalejších pevnostních měst na světě vstupuje.
„Vítá vás princezna!“ ukáže Sarah na zkamenělou ženu a vylíčí legendu, kterak paní Carcas svrhla před krále Karla Velikého, jenž hradby pět let obléhal, vykrmené prase, čímž vzbudila dojem, jak blaženě se obráncům daří, když ti byli ve skutečnosti na pokraji sil. Král Karel nebyl v ten okamžik jen Veliký, ale i obalamucený, tím pádem vlastně malý a potupně odtáhl.
„Rozradostněná paní dala zvonit na všechny městské zvony a neúspěšní vojáci si na ústupu povzdechli: Dame Carcas sonne, tedy dáma Carcas zvoní, což dalo místu název.“
Pohádka? Zřejmě. Ovšem v Carcassonne si člověk jako v pohádce připadá. Lze ji ještě vylepšit ubytováním v pětihvězdičkovém hotelu přímo uvnitř areálu, z jehož privátní zahrady je nejkrásnější výhled na město. Cena za pobyt začíná na 270 eurech za noc, pro někoho to ale třeba může být adekvátní suma za pocit, že „bude žít šťastně až do smrti“.
3. Canal du Midi
Nepřekvapilo by, kdyby člověk míjel na břehu stojícího Moneta se stojanem a paletou; překvapí spíš, že tam Monet není... Neboť Canal du Midi, legendární vodní průplav mezi Atlantikem a Středozemním mořem, je sice realitou, přesto mnohem víc připomíná sen.
Canal du Midi, legendární vodní průplav mezi Atlantikem a Středozemním mořem.
Avšak právě tím, že jde o realitu, je podán důkaz, že Monet a další impresionisté nepotřebovali fantazii. Stačilo jim zachytit ty rozmazané odrazy platanů na hladině, jejichž koruny se s mateřskou starostlivostí naklánějí nad vodní cestou, jako by ji chtěly chránit. Impresionistům stačilo zachytit hru stínů, zachytit zvláštní nadpozemské světlo, jaké bylo na počátku, kdy neexistoval hřích.
Kdo se někdy plavil s pronajatou lodí po kanálech, dobře ví, že se při takové cestě nestárne. Otevřít na palubě víno, být součástí Monetova obrazu, plynout s líně tekoucí vodou... Kanál dvou moří není jen umělecké, ale i unikátní technické dílo se zdymadly, jež prakticky bez úprav fungují od 17. století. Na trase je hned několik atraktivních zastávek, například Carcassonne, a kolem průplavu vede i kouzelná cyklostezka.
4. Avignon
Sloupy světla tryskající v noci od země a ozařující Papežský palác v Avignonu vypadají jako nosné prvky budovy. Člověka v tu chvíli napadne, že tahle až neosobní krása může mít jen dvojí smysl: buď vznikla pro nekonečnou slávu boží, nebo pro nekonečně zoufalou potřebu věřit... Ale pak nastane den a před sídlem devíti papežů či vzdoropapežů, kteří ve 14. století zamířili z Říma právě do Avignonu, vyhánějí sluneční paprsky ven kavárníky, aby připravili stoly pro ty, kteří jsou nyní v paláci na exkurzi.
„Podívejte se támhle na toho muže, toho byste měl poznat,“ pokyne hlavou průvodkyně směrem k jedné ze soch a její pedagogický tón českého návštěvníka znervózní, až se lekne, že selže. Vzápětí si oddychne: Ach, to je snadný test! „Karel IV., samozřejmě,“ odpoví s výrazem profesora historie.
A po slavném paláci je tu slavný most, jak byste na něj mohli nejít! Nedojdete díky němu z jednoho břehu Rhôny na druhý, v půlce končí dávno stržen povodní, zato na něm podle známé písně všichni z Avignonu tančí. I počátkem léta, kdy praží, povane mostem ostrý mistral, čerstvý vítr s vůní moře a chladem hor připomínající, že svět je mladý.
5. Saint-Étienne
V minulosti bývalo Saint-Étienne hornickým městem, nyní je královskou rezidencí fotbalu. A už několik týdnů před vypuknutím Eura tu byly přítomny další české stopy. „Strč prst skrz krk,“ stojí na tabuli jednoho z barů v centru města svérázné uvítání návštěvníků ze středu Evropy. A před hlavním nádražím je na jedné z figur fotbalistů nápis Československo a rok 1976, poněvadž před nádražím jsou takto vyobrazeni všichni dosavadní evropští šampioni.
Jak se dostat autem na EUROCestu na turnaj jsme vyzkoušeli s předstihem  |
Právě v těchto skulpturách se s fotbalem hezky mísí druhé poznávací znamení Saint-Étienne: jde o město designu s ochrannou známkou UNESCO, jediné svého druhu ve Francii. Povedené důkazy oprávněnosti ocenění jsou rozesety po městě, ostatně i renovace stadionu je architektonicky zdařilá, přičemž nenarušila „le chaudron“, atmosféru fotbalového kotle. A nedaleký park Françoise Mitterranda, kde bude fanzóna, obklopují hned ze tří světových stran budovy „pětihvězdičkového“ designu.
6. Centrum Le Corbusier ve Firminy
Další hra tvarů, světla a barev. Tentokrát nikoli podle impresionistických not, ale v epochálním rytmu moderny.
Ve Firminy, kousek od Saint-Étienne, vybudoval guru moderní architektury Le Corbusier největší urbanistický celek v Evropě. Obytný a společenský dům či originální kostel z hlavy génia, který věřil, že tvůrčí kreativita může udělat svět lepším. A může? Kdo ví, ale je-li to pouhá iluze, pak ve Firminy je snadné a konejšivé jí podlehnout.
7. Pláž u Narbonne
Moře, dámy a pánové! Pláž u města Narbonne je hodinu a něco jízdy autem od Toulouse, dějiště prvního českého zápasu, a leží víceméně na trase do Saint-Étienne, kde hraje národní tým následující duel. Kousek před cílem se vyplatí na chvíli oddálit touhu po osvěžujícím dotyku vln a zastavit na horizontu vápencového masivu, přes který se musíte k moři přehoupnout. Z vyhlídky jsou vidět útesy a úchvatné modré nekonečno, zdánlivě nekonečné jsou i dlouhé písčité pláže. „Ideální místo pro rodinnou dovolenou,“ píše se o letovisku a toto tvrzení nejde rozporovat.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditToulouse v kostce Doprava: Město má dvě linky metra, ke stadionu lze dojet z centra či letiště tramvajemi T1 a T2, od zastávky Ile de Ramie je to kousek. Kousek je to i od zastávky Croix de Pierre k fanzóně, jež bude na Allée Jules Guesde. Z fanzóny ke stadionu lze dojít i pěšky zhruba za 20 minut. K dopravě po městě je dobré koupit si turistický pas (opravňuje například i ke vstupu do muzeí) za 15 eur na 24 hodin. Existuje zde také možnost laciné výpůjčky kol, jež stojí na stojanech na spoustě míst. Půlhodina je úplně zdarma, jeden den stojí 1,20 eura. Ubytování: V kempu nedaleko města s dobrým spojením nebo ve skromných apartmánech, kde město po dobu šampionátu garantuje cenu 50 eur za noc. Jídlo: Pivo se v Toulouse pije ve čtvrtlitrových skleničkách, v centru je cena od 3 eur, ve studentských čtvrtích jsou ceny o poznání nižší. Na jídlo jsou výhodná bistra, v nichž se dá se zárukou skvěle najíst. Cena vyjde zhruba na 8 až 10 eur, v řetězcích rychlého občerstvení je sendvič a drink za 5 eur. Dobrou volbou je oběd v některé z restaurací nad tržnicí Victora Huga (jedna z nejproslulejších tržnic ve Francii, jež stojí za prohlídku, cenově výhodné je však nakupovat na obyčejnějších trzích), kde připravují jídlo z čerstvých surovin. Cena oběda je 13,50 eura za předkrm, hlavní jídlo a dezert. Co si dovézt: Violettes de Toulouse aneb výrobky z fialek. Například parfémy či cukrovinky. Bonus: Po dobu Eura bude v Toulouse nabízena za 40 eur Gastro Tour, několikahodinová akce zaměřená na degustace místních specialit, včetně výletu na vinici, kde se pěstuje unikátní réva a z ní se vyrábí unikátní červené víno. Užitečné weby: www.toulouse-tourisme.com, www.toulouse.fr Saint-Étienne v kostce: Doprava: Nic nemůže být snazšího a lacinějšího: od stadionu do kempu to trvá 15 minut pěšky, stejný čas zabere i cesta od stadionu do fanzóny. Od stadionu do centra se jde dvojnásobnou dobu. Ke stadionu jedou tramvaje T1 a T2 (výstup na stanici Geoffroy-Guichard), jízdenka je za 1,40 eura. Jezdit lze i s City Card za 18 eur na den, jež zahrnuje také volné vstupy do muzeí a slevy. Ubytování: Nejvýhodnější bude kemp v parku De Méons nedaleko stadionu: vejde se tam zhruba 250 stanů a až 150 obytných přívěsů, jsou tam toalety, sprchy, občerstvení. Cena za pobyt nebyla v době uzávěrky textu stanovena. Stylový je fotbalový hotel Les Poteaux Carrés, cena od 69 eur za noc a pokoj. Jídlo a pití: Vlastní zkušenost autora: úžasné plato sýrů ve vinném baru Demain les vins (a ta pestrá galerie vín k zakoupení!). Doporučení místních: podniky s označením bouchon, kde je servírovaná poctivá domácí kuchyně regionu. Poctivé jsou i porce, a jelikož je základem vepřové, uspokojí i náročné jedlíky. Běžná cena menu v restauracích je 12 eur, s předkrmem a dezertem o 2 eura vyšší. A ještě jedno doporučení: vyplatí se protentokrát vyměnit pivo za víno – kvalitu piva zcela zaručit nelze, kvalita vína je nepopiratelná. Co si přivézt: Čokolády a sladkosti firmy Weiss se v Saint-Étienne vyrábějí od roku 1882 a s poctivou porcí kakaa – navíc v oblíbené kombinaci se sezamovým semínkem – se skvěle hodí k červenému vínu. Vyvážejí se do Tokia či New Yorku, tak proč si je nepřivézt domů? Výrobna i značková prodejna, v níž visí portrét zakladatele firmy, se nachází na ulici rue du Général Foy. Bonus: Muzea v Saint-Étienne nejsou nuda. O fotbalovém muzeu je psáno jinde, v Muzeu umění a průmyslu jsou bohaté sbírky zbraní a bicyklů a velmi zábavné je interaktivní designové centrum, kde lze mimo jiné zkoumat hranice virtuální reality. Užitečné weby: www.saint-etiennetourisme.com |
