Falkenstein musí nadchnout za příznivého počasí každého krásnými výhledy, širokou nabídkou různorodých výstupových tras i divokou přírodou národního parku Bavorský les. Cyklisté ocení kvalitní cyklostezky, po nichž lze vyšlapat až na vrchol, pěšáci zase kameny vyskládané a perfektně udržované lesní chodníky, milovníky dobrého jídla nadchne bezesporu chata na vrcholu s nabídkou přespání a vynikajících bavorských specialit.
Vzhůru po trase ve znamení tisu
Nejobvyklejším východiskem k výstupu na Falkenstein je dřevařská obec Zwieslerwaldhaus skrytá v údolí uprostřed šumavských lesů. Ze Železné Rudy je to sem oklikou po silnici čtrnáct kilometrů, s parkováním nebývá problém. Dokonce i autobus se tady v pohodě upíchne. Dá se přijít také pěšky nebo na kole po zelené přes osadu Debrník, což je obousměrné prodloužení o deset kilometrů.
Podvečer nad dřevařskou vesnicí Zwieslerwaldhaus
Zwieslerwaldhaus má nadmořskou výšku 700 metrů, takže na vrchol Falkensteinu je třeba překonat 600 výškových metrů. Vybíráme nejkratší trasu značenou symbolem tisu („eibe“), což je zdejší originální způsob značení turistických cest správou národního parku. Kromě tisu je v nabídce také borůvka („heidelbeere“), stříbrný list („silberblatt“) a jasan („esche“). Cyklisté mají zase jiné trasy a značení, takže je dobré reálnou situace v terénu předem nastudovat a mít v přehršli tras trochu jasno.
Náš tis je nejpohodlnější a nejrychlejší varianta zdolání hned dvou Falkensteinů – malého a velkého. Podzimní les hýří typickými barvami a široký lesní chodník zapadaný listím vytrvale stoupá. Zpočátku převládají středně staré bučiny, s přibývající výškou se objevují smrčiny postižené kůrovcem. Díky nim se otevírají pohledy a průhledy na okolní hory, dříve ukryté před zraky turistů. Nejpůsobivější je mohutná silueta Velkého Javoru přes údolí naproti.
Pěší trasa značená symbolem tisu
Z Malého na Velký Falkenstein
Brzy se ocitáme na křižovatce lesních cest pod Malým Falkensteinem (1 190 m), což je nejvyšší bod skalního hřebene táhnoucího se ve směru sever – jih úbočím horského masívu. Tvoří jej v lese schované, zdánlivě nepříliš zajímavé skalní uskupení, které však nabízí skvělou vyhlídku do hlubin údolí řeky Regen a na pásma horských hřebenů v podhůří Bavorského lesa. Je ale trochu krkolomně přístupná.
Pod Malým Falkensteinem se směr výstupové trasy značené tisem opět obrací směrem doprava. Průhledy v odumřelých smrkových monokulturách ale také zelenající se paseky vábí zrak čelem vzad na Královský hřeben se Svarohem a dvojhrbou typickou siluetu Ostrého. Vzduch je křišťálově průzračný, že je to až neuvěřitelné.
Závěrečných 300 metrů vede po šotolinové cestě, po které jezdí na vrchol Velkého Falkensteinu cyklisté a zásobovací vozy.
Velký Javor z Velkého Falkensteina
Nahoře stojí horská chata Falkenstein Schutzhaus postavená v roce 1932 sdružením lesníků. Nedávno prošla rekonstrukcí a modernizací s důrazem na ekologické standardy a získávání energií z obnovitelných zdrojů. Do takové chaty je opravdu radost zavítat, zvláště když personál komunikuje bez problémů česky a dá se tu platit i naší národní měnou. Chata je v plném provozu do 31. října, pak pouze o víkendech. Výhled z terasy je úžasný.
Umrlčí prkna a sokoli stěhovaví
Naproti chaty stojí kaple, která je zasvěcena sv. Františku. Byla postavena v roce 1987. Vedle ní stojí řad tzv. umrlčích prken (totenbrettl), která v minulosti sloužila k uložení zesnulých v období tuhých zim, kdy díky mrazem ztvrdlé půdě nebylo možné těla pohřbít.
Umrlčí prkna
Nebožtík byl tedy pohřbený až na jaře, přičemž na prkno byly následně řezbami zaznamenány jméno, datum úmrtí a případně další údaje. Prkno se pak „zapíchlo“ buď před domem nebožtíka, případně na jiných veřejných místech v okolí (u cest apod.), kde měla nebožtíka připomínat.
Tato tradice v minulosti fungovala na obou stranách hranice, avšak na českém území po odsunu německého obyvatelstva zanikla, přičemž naprostá většina prken byla odstraněna. Díky tomu se dnes s dochovanými umrlčími prkny setkáváme na bavorské straně hranice. Falkenstein a jeho okolí je umrlčími prkny proslulý.
Vrchol Gross Falkenstein
Samotný nejvyšší bod Velkého Falkensteina, symbolizovaný železným křížem na kamenném podstavci, je odsud pár kroků. Na něm začíná k jihu příkře upadající skalní sráz s nádhernými výhledy, kde hnízdili (a možná stále hnízdí) sokoli stěhovaví. Ti dali hoře jméno. Skalní sráz se také podepisuje na vzhledu hory od jihu, odkud – na rozdíl od jiných směrů – působí jako výrazná dominanta.
Pekelnou roklí Höllbachgespreng
Zdolání Velkého Falkensteina by nebylo úplné bez alespoň letmého nahlédnutí do rokle Höllbachgespreng, které se místní starousedlíci báli a považovali ji za vstup do pekla. Svědčí o tom už i samotný název Höllbach, což v překladu znamená Pekelský potok.
Vodopád v rokli Höllbachgespreng
Měníme tedy značku tisu za značku borůvky a zprvu nenáročným terénem lehce klesáme od Falkensteinské kaple nejdříve na jihovýchod, pak na severovýchod. Nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo objevit nějaké peklo. Teprve když se chodník stočí prudce doprava, začíná to být zajímavé a dramatické. Les se mění na letitý jedlobukový prales prostoupený balvany a obklopený šedými skalisky, z nichž zejí tmavé otvory puklinových rozsedlin a drobných jeskyní. Chůze začíná být náročná a je třeba dávat pozor na každý krok, jelikož celá rokle je prostoupena silnou vlhkostí.
Dole pod námi hučí potok skákající po mnoha kamenech. Jeho ozdobou je vodopád, k němuž nakonec přicházíme a u rozcestníku vybíráme cestu, kterou dál. Čas silně pokročil, takže návrat do Zwieslerwaldhausu volíme kratší variantou vzhůru přes hřbet Rukowitzberg (1 269 m). Vzhledem ke krátkému dni nakonec stejně zatmíme, ale lesní cesty jsou zde naštěstí přehledné a rychlé.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
