Horší počasí na nedělní výpravu si nešlo vybrat. Všude kolem se povalovala šedivá mlha, jemně mrholilo a vlhká zima zalézala pod bundu. Předpokládal jsem, že venku budeme sami, ale rozlehlé parkoviště u hlavní silnice nad severovýchodním okrajem vesnice Langenhennersdorfu bylo z poloviny obsazené. Odpoledne se pak zaplnilo natolik, že auta zabrala i kus přilehlé louky. Stejný nápad evidentně dostalo dost lidí.
Parkoviště představuje hlavní východisko do Nikolsdorfských stěn (Nikolsdorfer Wände). Ty patří k méně známým oblastem Saského Švýcarska. Nikolsdorfské stěny se nacházejí na levém břehu Labe, jižně od Königsteinu a mimo území národního parku. Největším zdejším lákadlem je právě skalní labyrint (Felsenlabyrinth Langenhennersdorf). Teplá zima bez mrazů, suché předjaří i celý podzim jsou vhodnou dobou k jeho návštěvě. Zároveň si labyrint perfektně vychutnáte, když je venku škaredě a doma vládne nuda.
K úpatí pahorku s labyrintem směřuje z parkoviště zelená značka. Během cesty vedle nás zastavilo auto místní správy a pohodový chlapík nám vtiskl do ruky plánek labyrintu. Jak jsme pochopili, zrovna byl doplnit prospekty do schránky u rozcestí pod bludištěm.
První metry stoupání do nevýrazného tuctového kopce se nic zvláštního neděje. Ale na jeho vrcholu se rozprostírá malá pískovcová kra. Z kdysi ohromného jednolitého kusu horniny postupně vznikla nepřehledná soustava tunelů, puklin i temných škvír uvnitř útesů.
Největší dětské hřiště Saského Švýcarska
První masivní blok pískovce v předpolí bludiště se výstižně nazývá Strážce labyrintu (Labyrinthwächter). Za ním se otevře malé nádvoří sevřené kamennými stěnami. Labyrintem vede prohlídková trasa, kterou vyznačují bílé šipky a očíslované orientační body. Ačkoli rozloha labyrintu je velmi malá, skutečně tady není problém na chvilku zabloudit.
Hned z nádvoří se prohlídková trasa po žebříku vyšvihne rovnou do těsné černé průrvy. Nadšeně se hrnu kupředu a rychle zjišťuji, že se do ní prostě nevejdu. Dál to opravdu nejde, potupně couvám ven. Naštěstí do nitra bludiště vedou z bočních stran alternativní vstupy. Flexibilně si tedy vytváříme vlastní trasu prohlídky.
I přes úvodní propadák jsem si ve štěrbinách, slujích a jeskyních užil tělocviku dost. Pokud trpíte klaustrofobií nebo jste méně ohební a korpulentnější, tak rozhodně nezoufejte. Labyrint si totiž pohodlně obhlédnete z vrcholových ploten. Každopádně se tu pohybujte opatrně. Během zimy chodby sice efektně ozdobí ledopády, nicméně v tmavých prostorách a mezi listím lehce uklouznete.
Nejvíce labyrint potěší děti, kterým nabízí pořádné dobrodružství. Tolik prolézaček na jednom místě totiž ve městě opravdu nenajdou. I proto tvoří drtivou většinu návštěvníků rodiny. A děti to umějí využít, naprosto spontánně se tu vyválejí v bahně, loužích i listí. Na vhodné oblečení, kterému trocha toho bláta neuškodí, koneckonců apelují i informační materiály pro turisty, které tento skalní labyrint trefně označují za „největší dětské hřiště Saského Švýcarska“.
Labyrint u Langenhennersdorfu se těžko porovnává. Z našich pískovcových labyrintů jsem zatím navštívil Toulovcovy maštale, bludiště na Ostaši a u Mšena. Každé z nich je jiné. I to zdejší je nenapodobitelný originál. A od ostatních se markantně liší. Mně hodně vzdáleně připomenulo Toulovcovy maštale, ale v mnohem rozsáhlejší verzi.
Liduprázdná stezka
Z labyrintu pokračujeme k severu po žluté. Ta se vzápětí nakrátko spojí se zelenou. Zvolna postupujeme okolo rozlámaných stěn, hranatých věží i gigantických kvádrů pískovce, které se v hluboké minulosti odtrhly od mateřské kry a pak se posunuly po svahu dolů. Oproti bludišti je tady úplně pusto. Kromě úzké pěšiny připomíná jedinou lidskou aktivitu prázdné horolezecké tábořiště pod ohromným převisem.
Klesáme do tmavé rokle, kde mapa zobrazuje jeskyni Kleiner Kuhstall (Malý kravín). Název jeskyně zřejmě vychází ze srovnání se známým skalním útvarem Kuhstall, který je populárním výletním cílem Saského Švýcarska. Pokud vás výlet ke Kuhstallu zajímá, přečtete si: Labské pískovce z německé strany. Unikátní tramvají po Saském Švýcarsku.
Kleine Kushstall není tak impozantní. Traduje se, že uvnitř jeskyně během válek místní obyvatelé ukrývali svůj dobytek. Ale původní vstupní portál byl zřejmě uměle rozšířen, jelikož vypadá jako pravidelný čtverec.
Na přilehlé loučce se pak nachází malé divadlo v přírodě. Od něj se ještě držíme žluté a za průrvou se skalním oknem se nedaleko tábořiště za Nikolsdorfem napojujeme na neznačenou lesní cestu. U ní mapa zobrazuje vyhlídku. Realita je rozpačitá. Přilehlé stromy dost povyrostly a hodně zaclánějí. V mlze přece jen rozeznáváme obrysy ohromné pevnosti nad Königsteinem.
Brzy za vyhlídkou se lesní cesta spojí se zelenou a po ní se okolo labyrintu pohodlně vracíme zpět na parkoviště. Když se vydaří počasí, tak nádhernou tečku za výletem do skalního labyrintu učiní blízký vrchol Bernhardstein, kde se před vámi otevře úchvatné panorama stolových hor.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditPro motoristy je ideálním východiskem parkoviště u silnice S169 z Bielatalu do Pirny. O něco blíže k Bielatalu se pak na křižovatce za západním okrajem vesnice Langenhennersdorfu nachází autobusová zastávka (Abzweig Labyrinth Langenhennersdorf) linky VVO číslo 245, která propojuje Pirnu s Rosenthalem. Frekvence spojů je v zimním období nízká. Během hlavní sezony se situace může změnit a není vyloučena ani lepší provázanost se spoji z Königsteinu i našeho Děčínského Sněžníku. Jízdní řády si případně nastudujete zde www.vvo-online.de. Základní informace o skalním labyrintu vám poskytne web Saského Švýcarska. Na stránkách zároveň objevíte další skvělé tipy k výletům na německé straně Labských pískovců. Podrobnosti o pískovcovém labyrintu i méně známých výletních cílech v okolí blízkého dvouměstí Bad Gottleuba-Bergiessel získáte zde. |