Funchal svým tvarem zdálky připomíná obrovský antický amfiteátr, po jehož stranách stoupají do výšky lidská obydlí. V roce 1419, kdy se kapitán Zarco společně s dalšími dvěma mořeplavci vylodil na Madeiře, to bylo jen pusté místo porostlé divokým fenyklem (funcho). Zarcovi lidé se u otevřené zátoky usadili a novou osadu pojmenovali podle hojně rozšířené rostliny.
Díky námořnímu obchodu a produkci vína město bohatlo a v devatenáctém století se stalo oblíbenou turistickou lokalitou. Na ostrov, který je ve skutečnosti vrcholem staré podmořské sopky, mířili jak běžní turisté, tak i slavné osobnosti – například císařovna Alžběta Bavorská, politik Winston Churchill či polský polní maršál Józef Piłsudski.
Krásným chodníkům se vzory se v Portugalsku říká calcada.
Největším propagátorem a zároveň nejslavnějším rodákem Funchalu je fotbalista Cristiano Ronaldo. Na počest majitele pěti Zlatých míčů bylo pojmenováno i místní letiště a poblíž přístavu vzniklo jeho muzeum CR7.
S nápadem na „fotbalovou svatyni“ přišel Ronaldův bratr Hugo, když si prohlížel všechny jeho trofeje v obýváku. Cristianovi se tato myšlenka líbila. Vše naplánovali, našli prostory a otevřeli soukromé rodinné muzeum. V něm jsou vystaveny veškeré trofeje a poháry, které Ronaldo během kariéry získal, včetně ligových titulů, Ligy mistrů a Mistrovství Evropy.
Příchozí si mohou také prohlédnout dresy, v nichž jejich idol hrál, dárky a korespondenci od fanoušků, obrazy a čokoládovou sochu Ronalda v životní velikosti. Díky moderním technologiím běží v muzeu videa s nejlepšími zápasovými momenty a se slavnými góly a každý návštěvník si může s Ronaldem nebo se slavnými trofejemi udělat virtuální fotku.
Muzeum CR7 láká fotbalové fanoušky z celého světa.
Portugalský kapitán také finančně pomohl rodnému městu při ničivých záplavách a sesuvech půdy v roce 2010. Bahno tehdy zaplavilo jednu z nejstarších ulic ve městě Rua de Santa Maria. Když došlo k odstranění nánosů, zastupitelstvo vyhlásilo projekt Art of Open Doors a vyzvalo místní umělce, aby vyzdobili více než dvě stě dveří v této ulici. Každé dveře tak dostaly jinou malbu i barvu a zchátralá oblast se proměnila v originální venkovní galerii se zahrádkami kaváren, restaurací a stala se turistickým tahákem.
Další umělecká díla se pak nalézají přímo pod nohama procházejících turistů. Všude ve Funchalu jsou totiž krásné zvláštní chodníky, kterým se říká calcada. Dláždění má původ v Mezopotámii, odtud se přeneslo do starověkého Říma a následně do římské provincie Hispania, ze které později vzniklo Portugalsko.
Chodníky calcada se nádherně doplňují s místní architekturou.
Dělníci zhotovují chodníky ručně z plochých kamínků vápence a čediče a vytváří tak nejrůznější černobílé vzory. K nejčastějším patří vlny (pocta portugalské námořní minulosti), rozety, květiny nebo geometrické tvary. Čím jsou kameny a vzory menší, tím déle práce trvá. U jednoduchého chodníku může řemeslník zhotovit deset metrů čtverečních za den, ale u složitějšího vzoru udělá jen metr.
Sjezd v subtropech
Funchal neleží jen dole v údolí, rozkládá se i na okolních svazích a domy se nalézají i ve výšce přes tisíc metrů nad mořem. Proto nasedám do lanovky, která nad městem jezdí od devatenáctého století, a během skoro čtyřkilometrové trasy se kochám fascinujícím výhledem. Z ptačí perspektivy vidím přístav s výletními loděmi, klidný Atlantik, oranžové střechy domů a k nim přiléhající terasovitá políčka a zahrady.
Specifickou část Monte Palace Tropical Garden tvoří dvě orientální zahrady.
S postupnou výškou se ale mění počasí. Zatímco dole u moře září slunce bez mraků, nahoře se objevuje o pár stupňů nižší teplota, mlha, oblačnost a jemný déšť. Funchal má totiž stejně jako celá Madeira specifické mikroklima, kdy ve stejný čas je na dvou nepříliš vzdálených místech jiné počasí. To ovlivňuje odlišná nadmořská výška, stav vegetace, hydrologické poměry a tvar zemského povrchu.
Lanovka končí ve čtvrti Monte, kde se rozkládá Monte Palace Tropical Garden, jedna z nejhezčích botanických zahrad na světě. Její historie sahá do osmnáctého století, kdy britský konzul Charles Murray koupil pozemek na hoře Monte a vybudoval tu nádherný zahradní komplex. Později se nemovitost dostala do vlastnictví nadace José Berarda Foundation, která pozemek proměnila na velkolepou zahradu o rozloze sedmdesáti tisíc metrů čtverečních s rozsáhlými sbírkami exotické flóry z různých kontinentů.
Monte Palace Tropical Garden patří k nejhezčím botanickým zahradám na světě.
Daří se tu například protejím z Jižní Afriky, azalkám z Belgie, orchidejím z Himálaje, sekvojím z Ameriky a akáciím z Austrálie. Dohromady je v zahradě více než tisíc druhů rostlin, o které se stará sedm zahradníků. Zeleň uspořádanou v několika patrech doplňují vodopády, jezírka a vzácná kolekce azulejo – tradičních portugalských bílo-modrých kachliček.
Návštěvníci se během prohlídky dostanou také do Číny a Japonska – specifickou část tu totiž tvoří dvě orientální zahrady. Důvodem jejich existence je láska podnikatele José Berarda, který obdivuje kulturu a umění těchto zemí. Zelené oázy oživují mytologická zvířata, buddhistické sochy, pagody a kamenné lucerny.
Monte Palace Tropical Garden je také nádherným výstavním prostorem. Expozice Tajemství matky přírody ukazuje jednu z nejlepších soukromých sbírek minerálů, pocházejících převážně z Brazílie, Portugalska, Jižní Afriky, Zambie, Peru, Argentiny a Severní Ameriky. V budově se blyští sedm set exponátů, které jsou netradičně vystaveny. Nacházejí se v prostředí, jež připomíná hlubiny Země nebo „visí ve vzduchu“, aby navodily pocit planetárního prostoru. Úchvatnou podívanou doplňuje víc než tři sta polodrahokamů a drahokamů se zaměřením na surové i broušené diamanty.
Saně řídí dva carreiros – muži v bílém oblečení se slamáky na hlavách.
Farnost Monte vznikla v šestnáctém století a postupem času se proměnila v letní útočiště bohatých lidí z Funchalu, kteří si zde o tři sta let později nechali postavit krásné vily. Jiné klima je sice chránilo před vedrem, ale do města to měli pěšky kolem tří a půl kilometru. Proto si zkracovali cestu z kopce a dolů jeli po dlážděných silničkách v carros de cesto. Dopravu v proutěných koších, jež byly zespodu vybaveny ližinami namazanými lojem, později nahradila ozubnicová železnice, ale ze „sáňkování“ se stala ojedinělá turistická atrakce. Zájemce dnes vozí stovka saní, které řídí dva carreiros – muži v bílém oblečení se slamáky na hlavách.
„Trasa měří dva kilometry a ručně vyrobené sáně z proutí a dřeva jedou rychlostí až třicet kilometrů za hodinu. Projíždíme různými zatáčkami, proto musíme brzdit. K tomu nám slouží boty s gumovou podrážkou vyrobenou z pneumatik. Ale materiál se velmi brzy kvůli tření ošoupe. Podrážky musíme obměňovat každých čtrnáct dnů,“ říká carreiro Jorge.
Monstrum na talíři
Po návratu do centra mířím do ráje všech gurmánů – do tržnice Mercado dos Lavradores. Její součástí je i rybí trh, kde na pultech leží místní specialita, ryba zvaná espada. Tkaničnice tmavá se na Madeiře loví od sedmnáctého století a představuje čtyřicet procent všech úlovků. Lov probíhá z malých rybářských lodí na prutech s dlouhými vlasci, kde jsou na háčcích nastraženy olihně. Ryba žije v hloubce osm set až tisíc tři sta metrů, ale v noci se vydává za stravou blíž k hladině. Na první pohled vypadá trochu strašidelně. Je černá, lesklá, bez šupin, přes metr dlouhá, má velké oči, zuby a hlavou trochu připomíná štiku.
„Nenechte se zmást jejím vzhledem, na talíři vypadá jinak a chutná výtečně. Často se připravuje s bramborovou kaší, banány nebo s tradičním madeirským chlebem bolo do caco,“ tvrdí prodejce.
Caco espada je jednoduchý, ale velmi chutný pokrm s filetem tkaničnice tmavé.
Za pár minut si tedy v restauraci objednávám caco espada. Pokrm tvoří filet z tkaničnice, salát, rajče, banán a bolo do caco s česnekovým máslem. Po prvním soustu dávám muži na rybím trhu za pravdu – netradiční kombinace chutná skvěle.
Madeiřané si dávají na jídle záležet a k jejich každodennímu potěšením patří sladkosti. První madeirská výrobna sušenek Fábrica Santo António vznikla ve Funchalu v roce 1893. Založil ji Francisco Roque Gomes da Silva v době, kdy na ostrov začali jezdit Angličané. Byli zvyklí pít čaj a zakusovat k němu sušenky. Gomes da Silva využil příležitosti a společně s manželkou Guilherminou se pustil do výroby. Podle Guilherminých receptů produkuje sušenky již pátá generace rodiny. Tajemství kvality spočívá v kvalitních surovinách, ve výrobních postupech a ve starých strojích. Sušenky mají různé složení, příchutě (například mandle, zázvor, káva) a prodávají se ve starobylém krámku v centru v plechových dózách s barevnými etiketami.
Může se hoditTaxíky jsou ve Funchalu označené žlutou barvou s modrým pruhem. Kromě hlavního města vás zavezou i do dalších míst Madeiry. Stačí se jen domluvit s řidičem, který vám před cestou ukáže mapu s výletními cíli a sdělí cenu. Ve čtvrti Monte navštivte kostel Nanebevzetí Panny Marie (Nossa Senhora do Monte), kde je pohřben poslední český král a rakouský císař Karel I. Habsburský. Panské sídlo Quinta das Cruzes (ulice Calçada do Pico 1) je spojeno s rodinou spoluobjevitele Madeiry kapitána Zarca. Dnes je v něm muzeum, které veřejnosti představuje historii a kulturu ostrova. |
