V městečku Yachats ve Spojených státech nežije ani tisícovka obyvatel. Možná právě proto je považováno za nejmalebnější sídlo oregonské Lincoln County. Co mu chybí počtem obyvatel, to dorovnává svou velkou turistickou bilancí. Příjmy z cestovního ruchu tu ročně dosahují jedné miliardy dolarů, výletníků tudy v sezoně projde, projede či propluje několik milionů. Proč? To je jedním ze skutečných tajemství tohoto místa.
Na první pohled tu není k vidění nic až tak extra. Krytý dřevěný most, starý dřevěný kostelík a kapesní muzeum. A k tomu mile nevelké osídlení v malebném venkovském provedení. Celé městečko i jeho pamětihodnosti tak projdete ani ne za dvě hodiny. Nenudí, neunaví, potěší. Je to příjemná zastávka na další cestě.
Jinak ta poslední zmíněná instituce, etnografické a přírodovědné muzeum, široce pojednává o zdejších původních obyvatelích. O domorodém kmeni Alsea, který se tu poblíž mysu Perpetua usadil. To jeho členové dali městu jméno. Yachats v jejich řeči znamená „Na úpatí hory“.
Poklidné Yachats kontrastuje s neklidnou hladinou oceánu, která tu každých čtyřiadvacet hodin prodělává dva přílivy a dva odlivy.
Indiáni tu po staletí fungovali jako sběrači. Žili převážně z toho, co při odlivu odhalilo moře. Během něj tu totiž hladina klesá až o 2,5 metru a odhaluje přibližně sedmatřicet kilometrů čtverečních z „podvodního světa“. Nic víc ani nepotřebovali.
Přímo pod dnešním městem jim leží Marine Garden (Mořská zahrada) – pobřežní území velmi členitého charakteru, které po ústupu vody nabízí spoustu polozaplavených jezírek a mořských tůní, vsazených do rozpraskaného reliéfu čedičových skal.
Potřebujete nasbírat mořské řasy, naplavené palivové dřevo, chutné korýše a mušle, nachytat si ryby? Podivovat se sasankám, sbírat mořské hvězdice? V taktu dvou přílivů a dvou odlivů denně, které odpočítávají interval šesti hodin a dvanácti minut, se vám k tomu nabízí skvělá příležitost.
Jákobova studna z Texasu je pokušením, které neopatrné potápěče zahubí |
Domorodí Alseové žili v souladu s rytmy moře, a tak ani nemuseli příliš shánět živobytí na pevnině. Spíš než tato selanka však zaujalo první bílé osadníky, kteří sem dorazili až v polovině 19. století, něco jiného.
Indiáni například ignorovali to, že voda na pobřeží umí zanést i polodrahokamy, acháty, o které naopak oni měli velký zájem. A při jejich hledání pak mezi těmi přílivovými bazénky na čedičovém pobřeží odhalili něco, čemu se zdráhali na první pohled uvěřit. Díru, kterou se celý oceán vypouštěl.
Výlevka Tichého oceánu
Jednalo se o bezednou propadlinu, která během přílivu nepřerušeně polykala proudy mořské vody kolem sebe. Zatímco pro domorodé indiány ten útvar ničím mimořádný nebyl, chápali jeho přírodní původ, pověrčivé osadníky z něj jímal strach. Pro otvor v mořském dně, do nějž se vešlo „nekonečně mnoho“ vody, nenacházeli žádné racionální vysvětlení.
Domorodci, dobře obeznámení s životem na pobřeží, ten útvar vnímali stejně, jako ho dnes vysvětlují geologové a oceánografové. Pravděpodobně vznikl jako mořská jeskyně vyhloubená vlnami, jejíž se strop nakonec zřítil. Tím propadem vznikl otvor na povrchu.
V krátkosti: Thorova studna vznikla propadem stropu podmořské jeskyně, vyhloubené vlnami v čedičovém masivu pobřeží. Tam na dně má ještě jeden otvor, spojení s oceánem.
Ovšem u dna zůstává původní vstup do jeskyně lidským očím skrytý. To, co během přílivu nateče přes okraj otvoru viditelného z pobřeží, pak odtéká spodem zpět do moře. Ten proces je sice nekonečný, ale nevypovídá nic o nekonečnosti hloubky přírodního útvaru.
Snad jen o nekonečnosti fantazie prvních osadníků, kteří útvar v duchu severské pohanské mytologie přejmenovali na Thorovu studnu. A přisoudili jí bezpočet strašidelných pověstí. Místo, kterým se pomalu vypouští voda z celého oceánu a mizí kamsi do podsvětí, v nich skutečně vzbuzovalo hrůzu.
Největší podvodní vodopád je jen iluze. Přesto má Mauricius co nabídnout |
Na obhajobu jejich pověrčivosti se dá říct, že dohlédnout samotného dna té „studny“ není snadné ani při odlivu. Leží v hloubce přibližně šesti metrů a seshora do ní moc dobře vidět nejde. Snad kdyby se nějaký odvážlivec dolů spustil na laně? Jenže spouštět se do slizké hlubiny pekelné studny, která nemá dno a pohlcuje postupně celý oceán, o to nikdo moc nestál.
Thorova studna tak dodnes dokresluje výčet malých i větších zajímavostí městečka Yachats a zpestřuje zážitky turistům, kteří sem zavítají.
Místo, odkud se „ztrácí voda“, je podle fotografů nejúžasnější během přílivu nebo vlnobití, kdy rozbouřená voda prudce omývá zdejší skály a viditelně – i se slyšitelným hukotem – stéká do díry. Diváci se v těchto momentech pochopitelně musí od ústí Thorovy studny držet dál.
Jinak ale nějak zvlášť nebezpečná není. Za nejoptimálnější čas k návštěvě Thorovy studny je považována přibližně hodina před přílivem, kdy se dá ještě vidět bez vody a poté pozorovat, jak se tato zahloubená formace postupně zaplňuje.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
