České stopy v Dolním Slezku
Dolní Slezsko bývalo historicky spojeno s Českým královstvím. Ale to je historie tak prastará... Centrem je stále starobylá Vratislav, město, které ve středověku svou velikostí a významem mohlo konkurovat pražské metropoli.
Mnohé památky tohoto regionu na jihozápadě Polska také ve svých zdech Čechy zažily. Hlavně jejich vojenskou přítomnost, jež byla ve formě posádek na příhraničních hradech. Pak také spanilé jízdy husitů, kteří po sobě zanechávali spáleniště a ruiny. Na ně Poláci s láskou nevzpomínají, v přísně katolické zemi jsou stále označováni za bezbožné bandity.
V Dolním Slezku jsou ale také místa, kde se Češi stále připomínají jako dobří ochránci práv, kteří stáli po polském boku proti německé rozpínavosti, jako je např. hrad Grodno v Sovích horách, nedaleko krajského města Walbrzychu.
Dalším zajímavým místem je právě záhadné podzemí ve Walimi, které po sobě zanechali Němci, či nedaleká pruská pevnost Donjon ve Stříbrné Hoře.
Všechny tyto zajímavosti zvládnete navštívit během jednoho dne.
Hitlerovo podzemí
Rozsáhlý podzemní komplex ve Walimi v Sovích horách budovaly tisíce vězňů z nedalekého koncentračního tábora a podle množství vyvezené zeminy a cementu, který se sem speciálně dovážel z Itálie, se zatím podařilo odkrýt jen malou část chodeb a sálů.
Dnes se ví o šesti chodbách, několik vchodů je zavaleno, tvrdí se dokonce, že jich má být kolem dvaceti.
Němci stavbu opustili po Novém roce v pětačtyřicátem, ale na přímý rozkaz z Berlína byla stavba obnovena a opravdu opuštěna až těsně před příchodem Rudé armády.
Kolují domněnky, že se Rusům podařilo ukořistit dokumentaci podzemí. Podle některých znalců mělo sloužit jako další Hitlerův podzemní kryt, jiní zastávají názor, že se jednalo o úkryt pro záložní armádu, která měla vpadnout Rusům do týla. Nejlogičtější vysvětlení ale zřejmě je, že šlo o obrovskou podzemní továrnu určenou k výrobě "zázračných zbraní".
Komplex měl být údajně spojen chodbou s nedalekým zámkem Ksiaz, stavebním skvostem Slezska, kde měli nacisté své sídlo. To se zatím nepotvrdilo. Jestli můžete ksiazský zámek navštívit, rozhodně neváhejte, stojí za to.
Walimský komplex je z části přístupný veřejnosti (750 metrů chodeb), je zde muzeum podzemí. Jedna prohlídková trasa začíná ve Walimi, tento úsek je právě s expozicí, chodby jsou osvětlené a poměrně prostorné.
Druhý vchod je v lokalitě Osówka. Tady dostanete na hlavy ochranné přílby a musíte hodně namáhat oči, protože světla je tu pomálu. U vchodu je vytesáno do skály strážní stanoviště, kde příslušník SS hlídal s kulometem, aby snad do objektu nepronikl někdo nepovolaný.
Stovky metrů dlouhé chodby, částečně vybetonované, voda, která se odněkud bere a zase se ztrácí, tušené skryté prostory za skalními stěnami, o kterých se výzkumníci domnívají, že tam jsou, ale zatím je nedokázali najít.
Nejvíc mě fascinovaly stovky svíček v postranních chodbách, které osvětlovaly vylámané prostory. Jak dlouho je museli průvodci každý den rozsvěcet, než vpustí návštěvníky, mi vrtá hlavou ještě nyní. Chodby jsou místy vysoké přes tři metry, místy se musíte krčit, proto ty helmy, rána do hlavy o skálu vám možná chvilkově rozsvítí, ale na cestu podzemím to rozhodně nebude.
Další tipy na výlet v Sovích horách
Zapomenutá pevnost ve Stříbrné Hoře
Když přejedete sudetský hřeben Sovích hor, ano, zde jsou také Sudety, nejde jen o českou záležitost, zastavte se také ve Stříbrné Hoře (Silbrbergu).
Zdejší pevnost připomíná pojetím třeba Terezín nebo Josefov, s tím rozdílem, že Stříbrná Hora je zrovna jako nedaleké Kladsko vystavěna na kopci, takže opravdu strategicky ovládá terén. Monumentální ukázka pruské fortifikace je mimo turistické trasy a je dost zapomenutá a opuštěná, což je velká škoda. Ale milovníci vojenské historie o ní vědí.
Miliony červených cihel naskládaných na sebe tvoří pevnost Donjon, vystavěnou na rozkaz pruského krále Bedřicha Druhého v letech 1765 až 1777. Pevnost byla postavena po skončené sedmileté válce, kdy měla zabránit Rakušanům pronikat do Slezska.
Skládá se ze čtyř obrovských obranných bastionů půlkruhovitého půdorysu s centrálním dvorcem uprostřed. Na něm je minimuzeum bojové techniky ze druhé světové války, pár minometů, pár kanonů a jeden vojenský náklaďák, hodně rezavé, dále si můžete prohlédnout část kasemat a pak se vydat na procházku po hradbách.
Pevnost měla válečný stav 2523 mužů, mírový 1760, mělo zde být umístěno 264 děl. V červnu 1807 ji nakrátko oblehli Francouzi. Vojskem byla opuštěna v roce 1867 a poté postupně demontována.
Na protějším kopci stojí pevnost Ostróg, ta ale slouží jako základna harcerů (organizace mládeže na bázi skautingu) a je ji možno za pár zlotých také navštívit.
|
MŮŽE SE HODIT Nejlépe je využít hraniční přechod v Náchodě nebo v Broumově. Grodno je na cestě směrem na Walbrzych. Otvírací hodiny út - pá: 10.00 -17.00, so - ne: 10.00 - 18.00 v létě, v zimě 10.00 – 15.00, 10.00 – 16.00. Walim otevřeno út - pa 10.00 – 17.00, víkendy 10.00 – 20.00 v sezoně. Stříbrná Hora otevřena denně od 9.00 do 18.00 hodin. Pevnost v Kladsku je otevřena denně 9.00 – 18.00 hod. Nejlepší je jedním přechodem přijet a druhým se vrátit, vše se dá stihnout během jednoho dne. |
|
|
Hrad Grodno
Za návštěvu určitě stojí i středověký hrad Grodno poblíž krajského města Walbrzychu.
Hrad vznikl ve 13. století za vlády piastowského knížete Bolka I., který ho nechal vybudovat jako příhraniční pevnost. Z té doby se k němu vážou dvě pověsti o něšťastné lásce kněžny Malgorzaty, česky Markétky, a studni, kterou hloubil turecký zajatec.
Markétka je na hradě připomenuta ve dvou podobách. Jednou jako kostra v hladomorně, v níž se nachází menší poklad, protože návštěvníci ji bombardují mincemi, podruhé jako malá bílá kozička v ohrádce za hradní brankou. Při naší návštěvě koza neustále mečí, ale zásadně se vyhýbá objektivům, kněžna je to tedy ukecaná, ale bohužel také zřejmě hodně cudná.
Součást českého království
Piastowské panství trvalo do roku 1392, poté přešel gotický hrad do českých rukou jako královská hraniční pevnost. V těch časech se jeho okolí stávalo také svědkem již vzpomínaných husitských nájezdů.
Kališníky sem nepřivedla touha šířit víru, ale spíše to, že v okolních horách byla naleziště drahých kovů, a tedy snadná kořist pro plnění válečných pokladen. V nedaleké Walimi i Stříbrné Hoře se od 13. do 15. století dolovalo zlato a stříbro, jako ostatně v řadě městeček na polské straně Sudet.
Českou přemyslovskou etapu později vystřídal polský rod pánů z Lagowa. Ti začali přebudovávat hrad do renesanční podoby, v níž s malými změnami zůstal dodnes. Když se kraj vzpamatoval z husitských válek, po kterých se velmi vylidnil, snažil se o obnovení těžby ve Walimi v letech 1530 až 1548 Melchior von Seydlitz. Ukázalo se ale, že zprávy o mocnosti slojí jsou značně nadsazené, a tak se tu hornictví moc neuchytilo.
Místo toho se do kraje nastěhovali dřevaři a drobní řemeslníci. Pro horníky byl ve Walimi roku 1548 vybudován dřevěný kostelík zasvěcený jejich patronce a ochránkyni svaté Barboře. V době svého vzniku byl evangelický, od roku 1654 byl znovu vysvěcen pro katolíky.
Ve třicetileté válce byl kraj znovu zničen a dále na něj doléhala jedna pohroma za druhou – povodně střídala sucha, mor a k tomu ještě nálety sarančat. V té době byla zvána Pustou Vsí.
S obnovou částečně zničené zámecké a hradní stavby se začalo v roce 1824.
V současné době je hrad a zámek Grodno kombinovaná zřícenina s částečně zařízeným zámkem, kde se pořádají různé rytířské slavnosti, na jaké jsme zvyklí i z našich hradů.
Na nádvoří si také můžete prohlédnout studnu vytesanou do skály, k níž se váže pověst o Turkovi. Toho si měl z bojů přivést hradní pán jako zajatce a na svobodu se mohl dostat jedině tehdy, když vykope studnu. Voda se skutečně po dvaceti letech intenzivní práce objevila.
|
Více článků naleznete v aktuálním čísle SKY - časopisu o cestování a aktivní dovolené - na adrese www.skymagazin.cz |
