Když se klukovi dostane ujištění, že je to skutečně ta jeskyně, je na něm vidět, že se m u splnil jeden z dětských snů. Na chorvatských Plitvických jezerech to stále ještě možné je. Pátrat po dobrodružstvích z celuloidu zde může každý, kdo se rozhodne prozkoumat soustavu šestnácti jezer o celkové délce osmi kilometrů, uspořádanou stupňovitě nad sebou a ležící v nadmořské výšce 500 až 640 metrů. Proč si ale vlastně vybírali Plitvice pro své záběry filmaři a proč se právě zde proháněl Vinnetou a jeho věrní? Příjezd do Národního parku Plitvická jezera bohužel dnes připomíná úplně jiné dobrodružství, jiné boje, o nichž zde již raději nikdo nechce ani slyšet. Nedávnou balkánskou válku. Při přejezdu vesnic v okolí parku jsou ještě patrné stopy bojů. Stejně nápadná je však i nová výstavba, někde až ostře kontrastující s opuštěnými a polozbořenými budovami. Lidé se však vrátili do domovů a opět ožily i Plitvice. Po několika nepříjemných minutách a vzpomínkách na válku se konečně objevuje velký nápis: "Dobro došli". Plitvická jezera jsou na dosah. Pátrání po Vinnetouovi začíná. Poměrně vysoký počet aut na parkovišti však všechny zaskočí. To, že má být ta romantika? Navíc je to kontrast s tvrzením, že Plitvice jsou opomíjenou turistickou atrakcí Chorvatska. Jak to bude vypadat u jezer, nedá-li se tady pomalu zaparkovat? Obavy se však ukazují liché. Rozlehlá oblast jezer zabírající 194 kilometrů čtverečních si kdysi poradila nejenom s filmovými štáby "mayovek", ale i s návštěvníky. "Odjezd! Nastupujte prosím! Odjezd!" zní naléhavě hlas vyzývající k nástupu do vláčku. Ten se snaží, seč může, supí námahou a jenom těžce zdolává některé úseky stoupání, ale z jeho oken se nabízí neopakovatelný pohled dolů: na neuvěřitelně modrozelené hladiny jednotlivých jezer, na jejichž okrajích lze zatím jen tušit šumící vodopády. "Vpřed!" velí průvodce po výstupu. Začíná zhruba čtyřhodinová trasa, vedoucí nejatraktivnějšími místy parku, od Horních jezer přes kaskády až k vodopádu z Plitvického potoka. "Sledujte dobře naši trasu a jděte pouze po ní. Ne všechny úseky jsou v parku již po rekonstrukci. Když odbočíte, kam nemáte, tak nemůžeme všude zaručit vaši bezpečnost," upozorňuje průvodce. Nehovoří sice o minách, které zde údajně byly za války položeny, ale podle všeho je má na mysli. "Částečně omezený vstup je i do okolních lesů. Tam navíc žijí také vlci a medvědi," říká ještě průvodce. První z jezer (Proščansko), na jehož břehu při této trase návštěvníci stanou, vítá všechny klidnou, téměř neměnnou hladinou a tichým šustotem rákosí. Stín stromů láká k dlouhodobém u a nerušenému odpočinku. Tak to se zde asi hrdinům Pokladu na Stříbrném jezeře nestalo. Leda tak v přestávkách natáčení. Dřevěné chodníčky a úzké stezky pak vedou podél břehů dalších jezer, jezírek a říček. Vedou kolem vodopádů, které se tu řítí ze skal z několikametrových výšek nebo vytvářejí drobounké třpytivé kaskády mezi jednotlivými jezery. Ta jsou většinou navzájem oddělena nepravidelnou hranicí z vápencovitých usazenin. Ostatně lehce rozpustný vápenec je základem zdejší krajiny. Největší pozornost přitahují právě vodopády. Nejen hukotem padající vody, ale i nezvyklými barevnými efekty, při kterých proudy vody mění svou barvu: podle hloubky, osvětlení a panujícího počasí. Tak to ve zfilmovaných "mayovkách" vidět příliš nebylo. Nejznámější vodopád nazývaný Veli Slap (má 78 metrů), který se stal i symbolem národního parku, pak najdete až v nejnižší části u takzvaných Dolních jezer. Někdy však tento mohutný a vysoký vodopád téměř mizí. "To bývají turisté velmi rozzlobeni, že vlastně neuvidí to nejzajímavější," vysvětluje s úsměvem průvodce. Vodopád je totiž tvořen vodami Plitvického potoka, který však během horkého léta částečně vysychá. "Přijeďte radši na jaře," zní proto rada zkušených. Nezvyklá podívaná se na Plitvicích ovšem nabízí i pod chladnou vodní hladinou. Díky průzračné vodě je možné v jezerech pozorovat hejna různorodých ryb, prohánějících se mezi padlými stromy. Jejich dřevo je prostupováno uhličitanem vápenatým a pomalu se mění v kámen. Málokde jsou vidět holé skály, svahy jsou porostlé smíšenými lesy, v jejichž stínu se výborně daří trsům světlých, fialově zbarvených bramboříků. Ostatně, kde by se skryl v holých skalách Vinnetou? To by nebylo žádné dobrodružství. A Plitvice by pak nebyly Plitvicemi.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Když pojedete ze severu, tak trasa vede od Záhřebu přes Karlovac na jih po silnici E59 (ta pokračuje až do Splitu). Když pojedete z Istrie či Kvarnerské riviéry, tak se doporučuje cesta Senj Otočac - Plitvice. Doba jízdy je v tomto případě přibližně dvě a půl hodiny.
VSTUPNÉ
Vstupné na Plitvická jezera je 40 až 60 chorvatských kun, to podle doby, kdy přijedete (kuna je přibližně 4,70 koruny). Děti do sedmi let mají vstup zdarma. V ceně je také plavba výletní lodí po jezeře Kozjak a doprava eko vláčkem od vstupu až k Horním jezerům.
NA CO SI DÁT POZOR
Přestože vody Plitvických jezer viditelně oplývají rybami, v tomto národním parku platí na celém jeho území absolutní zákaz rybolovu, a to nejen pro návštěvníky, ale dokonce i pro místní obyvatele. Návštěvníci také musí dodržovat předepsané trasy, po nichž se mohou pohybovat.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Když pojedete ze severu, tak trasa vede od Záhřebu přes Karlovac na jih po silnici E59 (ta pokračuje až do Splitu). Když pojedete z Istrie či Kvarnerské riviéry, tak se doporučuje cesta Senj Otočac - Plitvice. Doba jízdy je v tomto případě přibližně dvě a půl hodiny.
VSTUPNÉ
Vstupné na Plitvická jezera je 40 až 60 chorvatských kun, to podle doby, kdy přijedete (kuna je přibližně 4,70 koruny). Děti do sedmi let mají vstup zdarma. V ceně je také plavba výletní lodí po jezeře Kozjak a doprava eko vláčkem od vstupu až k Horním jezerům.
NA CO SI DÁT POZOR
Přestože vody Plitvických jezer viditelně oplývají rybami, v tomto národním parku platí na celém jeho území absolutní zákaz rybolovu, a to nejen pro návštěvníky, ale dokonce i pro místní obyvatele. Návštěvníci také musí dodržovat předepsané trasy, po nichž se mohou pohybovat.
 Přírodní scenérie jezer k natáčení indiánek přímo vybízí. |
