Pro indiánské léto nemusíte za oceán. V Engadinu však trvá jen dva týdny

Indiánské léto je spojováno se severovýchodem Spojených států. Podzimní ohňostroj barev nekonečných lesů Nové Anglie je jedním z největších zázraků naší planety. Nemusíte ovšem jezdit až za oceán, podobné barevné orgie najdete i v Dolním Engadinu na jihovýchodě Švýcarska.

Ano, tady se pojem „zlatý podzim“ neboli „goldener Herbst“ stává dokonalou realitou. A zatímco v USA jsou hvězdami úžasné přírodní show listy javorů, dubů, olší a ambroní s dominující červenou, v Engadinu jsou to modříny v barvě zlata.

Když vrcholky pocukruje první sníh a engadinská údolí se topí v smutné mlhavé kaši, rozzáří se všudypřítomné modřínové lesy koncem října ve všech odstínech žluté: od zářivě citronové, přes zlatou a oranžovou až po sytě bronzovou. Ale pozor, všeho do času. Říká se, že ze všech čtyř ročních období je v Engadinu podzim nejvznešenějším a nejzářivějším, zároveň i tím nejprchlivějším. Barevné divadlo trvá pouhé dva týdny.

Podzim je navíc v Engadinu i hlavní trekařskou sezonou. Zdejší trasy se dají v podstatě rozdělit do tří kategorií: treky k vrcholkům, trasy v údolí a stezky po horských svazích.

Na podzim za nás nelehkou volbu přebírá příroda. Túry do výšek nad tři tisíce metrů jsou s ohledem na teploty a stálejší počasí víceméně letní záležitostí, stejně jako trasy v údolí, které jsou na podzim proslulé hustými mlhami. A tak natahujeme pohorky a pro nádherný říjnový den volíme trek Lai Nair. Co se týká výškového převýšení, jde o relativně nenáročnou trasu.

Směřujeme ke kouzelnému horskému jezírku Lai Nair a poté do městečka Tarasp proslulého jak svým pohádkovým hradem, jehož silueta nás cestou doprovází, tak ozdobnými sgraffiare domy. Pojem sgraffito je odvozen od italského sgraffiare - škrabat - a označuje techniku vyrývaní motivů do vlhké omítky, kterou přinesli do Dolního Engadinu potulní řemeslníci už v 16. století.

Sluncem hýčkaná levá strana údolí je na podzim naprosto ideální. Přímo z městečka Scuol vedou desítky treků, mimo jiné i do národního parku, který je zároveň nejstarším chráněným územím Alp. Ostatně slunce je i důvodem, proč většina osad leží nápadně ve svazích po levé straně.

Pojem sgraffito je odvozen od italského sgraffiare (škrabat) a označuje techniku vyrývaní motivů do vlhké omítky, kterou přinesli do Dolního Engadinu potulní řemeslníci už v 16.století.

Malebné vesničky s malým, ale útulným centrem, jsou osázeny nádhernými engadinskými domy, které se vyznačují masivními zdmi a malými hluboko vsazenými okny ve tvaru trychtýřů, kterými šlo do domu dostatečně světla, ale zároveň ve zdejších tuhých zimách unikalo jen minimum tepla.

Engadin

• Engadin je region v kantonu Graubünden (hlavní město: Chur), který najdete na jihovýchodě Švýcarska mezi Malojským průsmykem hraničící na severu s Rakouskem, a na jihu s italskou provincií Jižních Tyrol. 
• Sto kilometrů dlouhé vysokohorské údolí ležící komplet v hlavním alpském hřebenu, se rozděluje na Horní Engadin (Oberengadin) a Dolní Engadin (Unterengadin).
• Horní Engadin (dno údolí ve výšce 1 600 - 1 800 m) ve tvaru U je proslulý desítkami jezer, drsným klima, hustými jehličnatými lesy a ledovci. A samozřejmě světoznámým prominentním městečkem St. Moritz.
• Dolní Engadin je víceméně obrovská soutěska s mírnějším klima, kde se daří modřínovým a limbovým lesům. V údolí leží malebné lázeňské městečko Scuol, na svazích hor na tzv „slunečné terase“ pak osady Gurda, Ardez či Sent.
• Na území Engadinu najdete i jediný národní park Švýcarska nazývaný retrománsky Parc Naziunal Svizzer.
• Engadin se pyšní i tří a čtyřtisícovkami, včetně té nejvyšší Piz Bernina (4 049 m), přezdívané “královnou Engadinu“.
• Hlavní údolí Inntal je k dosažení buď přes náročný Flüela průsmyk (2 383m) nebo na autovlaku tunelem Vereine.
• Engadin je jedním z nejvýše položených obydlených údolí Evropy, v některých úsecích se tu příroda více jak sto let ubránila jakémukoli zásahu člověka.

Okna ze sednice směřovala na ulici, ideálně pak přímo na náves. Koneckonců bez televize a internetu bylo nutné vědět, co je „ve světě“ nového.

Úžasné hry světla

Typické pro engadinské domy je především sgraffito. A ty jsou oproti graffiti skutečně ozdobnými elementy a dnes už lidovým uměním se staletou tradicí.

Nápadité vzory, obrazy ze všedního dne a originální výroky dělají nejen z každého domu unikát, ale propůjčují mu doslova duši. A nezřídka prozrazují ledacos i ze života svých majitelů.

Před engadinským domem by se zkrátka dalo sedět hodiny, efekt sgraffita totiž neleží jen ve volbě barev a motivů, ale během dne i v geniální souhře světla a stínů.

Světlo hraje svou roli v Engadinu především na podzim, a to proto, že oblast je regionem s nejmenším počtem mlžných dnů - doporučuji ji každému, kdo trpí podzimní depresí. A  zatímco v nížině klesá nálada s krátícími se dny doprovázenými ještě častými mlhami k nule, v Engadinu můžete před zimou natankovat pořádnou dávku světla a dobré nálady.

Období koncem října do prvního sněhu je tu zkrátka bezkonkurenčně nejkrásnější dobou roku. Vždyť zatímco na jaře a v létě tu často prší a v zimě dominuje i přes odlehlou polohu klasický lyžařský cirkus, je podzim dobou teplých barev, klidu a zvláštní melancholie. Jako by extází barev příroda uspořádala poslední show těsně před tím, než se přes zimu uloží k zaslouženému odpočinku.

Vydejte se sem v době, kdy se celá krajina promění v zářivý oceán barev, kdy se zlaté siluety modřínů zrcadlí v desítkách průzračných jezer a konkurují tak teplým barvám podzimní tundry s hnědými odstíny mědi a sušených pomerančů. Při téhle explozí barev nemá podzimní blues nejmenší šanci!

Optický symbol Dolního Engadinu: zámek Tarasp

Pět nejlepších engadinských treků

• Val Sinestra: Trek začínající u secesního lázeňského domu ve Val Sinetra vede přes několik visutých mostů „krajinou roku 2011“ (Landschaft des Jahres 2011) přes Zuort (1 711 m) a končí v obci Weiler Vnà. 
• Lai Nair: Relativně nenáročná túra s malým výškovým převýšením a kulisou hradu Tarasp vedoucí k romantickému horskému jezeru Lai Nair, a poté do městečka Tarasp proslulého ozdobnými sgraffiare domy.
• Val Mingèr: Kratší, pro rodiny s dětmi ideální túra vedoucí údolím Švýcarského národního parku. Zaručený je grandiózní výhled na horský průsmyk Sur il Foss. Při troše štěstí lze pozorovat jeleny a kamzíky. Túru lze prodloužit sestupem málo frekventovanou trasou Val Plavna až do Tarasp. Trasa prochází regionem Val Mingèr, kde byl v roce 1904 zastřelen poslední ve Švýcarsku volně žijící medvěd.
• Via Engiadina: Především podzimní klasikou je túra po slunečné terase Dolního Engadinu s výhledy do údolí a návštěvou vesniček s domy zdobenými technikou sgraffiare.
• Crap Putèr: Náročnější túra na vrcholek Crap Putér je odměněna panoramatickým výhledem na Dolomity Dolního Engadinu (Piz Pisoc, Piz Zuort a masiv Sesvenna), vesničky v údolí a nad nimi se tyčící vrcholky Piz Linard, Piz Buin a výběžky masivu Silvretta.

Podzim je v Engadin i hlavní trekařskou sezónou.

Švýcarský Engadin

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz