Často nám připadá, jako by Švýcarům nádherná krajina jejich rozmanité země nestačila, a tak ji musí neustále doplňovat technickými bonbónky. I když tentokrát jsme i my přijeli především kvůli supermoderní dvoupatrové cabrio lanovce. Vždyť kde můžete vyjíždět na vrcholek hory a stát přitom na střeše gondoly?
Ovšem futuristicky se jede teprve od střední stanice Kälti v nadmořské výšce 710 metrů. Jízda z dolní stanice ve Stans (450 m n. m.) je naopak spíš výletem do minulosti. Aspoň nám to tak připadá, když nastupujeme do originálního otevřeného vláčku z roku 1893, usedáme na dřevěné lavice a poté se drkotáme do kopce.
Vesnice, se kterou si statistici nevěděli rady. Švýcarské Corippo je fenomén |
Dokonce i lístky jsou stejné jako před více než sto lety, a to z tvrdého kartonu a proštípnuté železnými kleštičkami. Pozemní lanovka na Stanserhorn byla světově první dráhou svého druhu a původně jezdila během dvaceti minut ve třech sekcích až na vrcholek v 1 897 metrech.
Zatímco v prvním úseku vláček projížděl mezi políčky, ovocnými sady a lesy a stoupal relativně ploše s úhlem do 25 stupňů, v druhém úseku na pastvinu Alp Blumatt v 1 220 metrech nad mořem už musel zdolat nejdřív čtyřiceti, pak dokonce šedesátistupňové stoupání. Na třetím úseku se pak do konečné stanice (1 850 m n. m.) šrouboval pomocí dlouhé zatáčky, tunelu a viaduktu.
Novinka za stovky milionů
Když v říjnu 1970 těsně před vypršením provozní licence shořela po zásahu blesku konečná stanice a přilehlý hotel, byly plány na novou kabinkovou lanovku naštěstí už v šuplíku. Nová lanovka nahradila druhý a třetí úsek a rozjela se na podzim roku 1974. To samozřejmě ještě nebyla ta lanovka, kvůli které jsme přijeli.
Cabrio lanovku (CabriO-Bahn) Švýcaři světu coby technickou novinku prezentovali 29. června 2012 a netajili ani astronomické náklady ve výši 28,1 milionu švýcarských franků, tedy 728 milionů korun.
Cesta na Stanserhorn ovšem není jen nevšedním zážitkem, ale i zrcadlem švýcarské mentality. Švýcaři jsou sice extrémně konzervativní, potrpí si na tradice a na dochovaní všeho historického, zároveň ale vlastní nezkrotného inovačního ducha a jsou otevření i pro ty technicky nejztřeštěnější nápady.
To je důvod, proč v zemi čokolády a sýra najdete celou řadu dopravních nej. A to přes extrémní topografii Švýcarska a příslovečnou švýcarskou poklidnost. A nebo naopak právě proto?
Za hodně peněz hodně muziky. Vyzkoušeli jsme první alpský uber ve Švýcarsku |
Cestou na Stanserhorn se Švýcarům v přestupní stanici v Kälti navíc povedlo skloubit geniálně minulost s budoucností. Tady se potkává stará technika s novou, nostalgie s modernou. A tak po nejvyšší nebo nejstrmější lanovce si do hor můžete vyrazit v lanovce „nahoře bez“. Tedy alespoň na terase, kde má místo 30 pasažérů a kam se ze spodního patra s kapacitou 60 lidí dostanete po úzkých točitých schodech.
Ačkoli dnes se sluníčko schovává za mraky, pro nás přesto přichází v úvahu jen otevřená terasa. Vždyť stát na střeše gondoly a stoupat do výšky s větrem ve tváři je prostě úplně jiný pocit jízdy než za sklem uvnitř lanovky. Tady navíc můžeme během šest a půl minutové jízdy vychutnávat nejen ničím nerušený panoramatický výhled na okolní vrcholky, ale i vzhůru.
Díky důmyslnému umístění nosných i tažných lan ze stran gondoly (místo obligatorně nad ní, tudíž nad našimi hlavami) není nic než nekonečné nebe…
Může se hodit
|
Výhledy na švýcarské čtyřtisícovky
Nudy se nemusíte bát ani na vrcholku. Ačkoli Stanserhorn je s necelými 1 900 metry nad mořem na švýcarské poměry celkem mrňous, výhled z vrcholku stojí za to díky jeho centrální poloze. Na severu se tyčí „Královna hor“ Rigi, naproti se po většinu roku do mraků halí vrcholek Pilatusu a jihu dominuje jak 3 238 metrů vysoký Titlis, tak trojice čtyřtisícovek Eiger, Mönch a Jungfrau.
Kdo si alpskými velikány není jistý, ten se může obrátit na usměvavé rangery, kteří ochotně doporučí i nejvhodnější túru. Vyrazit do terénu doporučuji nejen kvůli nádherným výhledům, ale i jako možnost uniknout skupinám povětšinou asijských turistů. Ti se naštěstí od konečné stanice lanovky nevzdalují zásadně dál než pár desítek metrů.
Jsme zodpovědní za dědictví po předcích, říká „železný dědek“ slavné zubačky na Rigi |
My volíme panoramatický trek, který slibuje obojí: klid od čínských selfíčkářů i fantastická panoramata. A to nejen na okolní hory, ale i dolů na desítku alpských jezer – od Zuger, Wichel, Sempacher, Sarnen, Hallwiler, Bannalp, Baldegger, Alpnacher až po jezero Gerzensee. Jedničkou je samozřejmě nádherně členité Lucernské jezero (Vierwaldstättersee) připomínající z výšky helvetský kříž.
Na výhled je specializovaná i otočná restaurace Rondorama u horní stanice. A tak zatímco si pochutnáváte třeba na horské klasice Älplermagronen – makarónách s bramborami, cibulkou, zapečeným sýrem a jablečným pyré, za okny vám příroda prezentuje svoje nejkrásnější kulisy.
Pro romantiky je ideální pátek nebo sobota, kdy si tu můžete labužírovat při svíčkách. Ať zvolíte jakýkoli den, nezapomeňte se stavit u domorodců: dvojice roztomilých svišťů, kteří tu ve svém velkorysém výběhu ochotně pózují před čočkami foťáků.
Dolů se sice můžete dostat co by dup pomocí paraglidingového křídla nebo rogala, ale odolejte adrenalinu, jinak propásnete to nejlepší. Jestli byla totiž zážitkem jízda cabrio lanovkou nahoru, ještě lepší je jízda zpět do údolí.
Díky stabilizátorům zabudovaným v podlaze gondoly lanovka při přejezdu přes stožáry nejen nezpomalí, ale ani se nezhoupne. A tak zatímco cestou nahoru nám připadalo, že se vznášíme, cestou zpět do údolí máme pocit, že doslova letíme.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
