Kdo by to dnes při pohledu na přepychový jih Švýcarska hádal? Ještě v 19. století odtud lidé utíkali za prací do Itálie i dál. Nebylo tu do čeho píchnout, přírodní krásy neměl kdo obdivovat. Ze severu byste se sem museli trmácet přes alpské průsmyky, Italové mají svých krás dost.
Ticino bez zájmu obrůstalo kaštanovníky, jejichž plody sloužily jako zdejší základ obživy. Dělali z nich polentu, knedlíky i kaši. Dnes se tu z kaštanů připravuje zmrzlina, jogurt – a ano, pořád i ta polenta. Stala se z ní vyhledávaná turistická pochoutka.
Týden v nádherných horách. Prošli jsme dálkovou trasu Via Alta Vallemaggia![]() |
Návštěvníci začali na jižní úpatí švýcarských Alp houfněji jezdit teprve roku 1882. Tehdy byl otevřen první Gotthardský tunel. Tou dobou nejdelší podzemní železniční trať na světě o délce patnáct kilometrů vzkřísila Ticino.
Dnes tento kraj zažívá turistickou renesanci – a zase díky železnici. Před deseti lety začaly pod Gotthardem svištět rychlovlaky novým nejdelším tunelem světa s délkou 57 kilometrů. Cesta ze severu se zkrátila o víc než hodinu!
Módní Lugano a filmové Locarno
Lugano, nebo Locarno? Lugano je napěchované bary, které se v centru střídají s butiky slavných módních značek. Přesto tu můžete najít památky starých časů. Třeba když se vydáte Olivovou stezkou z Castagnoly. Uzounký chodníček se klikatí tři kilometry podél Luganského jezera, než skončí u kostelíku v tiché vísce Gandria.
Ticino vábí na středomořské klima s palmami ve stínu zasněžených vrcholů. Právě teď na podzim tradičně nabízí ty nejlepší podmínky k výšlapům z celého Švýcarska, ať v kaštanových lesích, nebo na vyhlídkových hřebenech. Anebo radši ve vinicích?
Locarno, rozprostřené na břehu jezera Maggiore, je kulturní a kulinářské centrum. Bylo by hříchem nedat si zde sklenku bílého merlotu, ticinské speciality. A co teprve rizoto! Italskému pokrmu tu na konci srpna rovnou zasvětili dvoudenní festival, navazující na slavnou filmovou přehlídku na dlážděném náměstí Piazza Grande.
Ale úplně nejlepší bude cesta z města. Zrovna z Locarna a jeho nejbližšího okolí se rozbíhají ta nejdivočejší a nejkouzelnější údolíčka, v létě obsypaná navzdory ledové vodě ve zdejších říčkách davy lidí v plavkách, zatímco teď na podzim zejí prázdnotou.
Zapomenutá údolíčka
Ticinská údolíčka nesou jména těch neodolatelně průzračných, leč i na vrcholu léta štiplavě ledových říček. Maggia je z nich nejmagičtější. V Locarnu se vlévá do jezera Maggiore, jehož hladina je nejníž položeným bodem Švýcarska, ale předtím urazí dramatickou pouť s tříkilometrovým převýšením od ticinského ledovce Basodino.
Kamenné vesničky, křišťálové vodopády, vysokohorské přehrady, ale třeba taky „kosmický“ kostelík v horské vesničce Mogno z roku 1986 od vizionářského mistra architekta Maria Botty. To vše je Maggia. Silničky se tu vrtí v nekonečných esíčkách z údolí o dva kilometry výš až k alpskému přehradnímu jezeru Naret. Pekelná výzva nejen pro cyklisty, ale i pro řidiče.
Malinko mírněji působí údolí Verzasca, které je pro změnu přepažené hrází téměř v samotném závěru, jen kousek nad jezerem Maggiore. Je to světoznámá hráz, zahrála si v bondovce Zlaté oko hned úvodní scénu. Dnes tu nabízejí bungee jump 007 – volný pád na gumě z výšky 220 metrů.
Zklidnit rozjitřené emoce můžete zkusit v outletu Foxtown jižně od Lugana v Mendrisiu. Už jste někdy viděli slevové prodejny luxusních značek, jako je Prada, Gucci či Armani? Tady je mají – a kulisu všemu dělá geniální dílo mistra architekta Botty, dřevěná „sakrální“ klenba vestavěná dovnitř betonového obchoďáku. Dokonalý nákupní chrám!


























