Pojďme s odborníkem na slovo vzatým, s architektem a hercem Davidem Vávrou, autorem televizního cyklu Šumná města. Ani tentokrát nás neuvítá gotika nebo baroko, naše oko spočine na výtvorech z mnohem mladších dob. Přesto, až společně vykročíme do ulic automobilové "šumné Boleslavi", spatříme věci vskutku nevídané, ba mnohdy i veskrze "šumné". "Mladá Boleslav je jako řada středověkých českých měst zajímavá svou terénní konfigurací v blízkosti řeky Jizery na ostrohu, z kterého se pomalu rozvíjelo celé město.
Bylo asi překvapením pro jeho obyvatele, když létající kovář Vondřich přivedl nejprve kolo, později motokolo a nakonec první automobil," křičí do průvanu David Vávra za volantem otevřené stařičké felicie. Automobil skutečně od základu změnil a silně ovlivnil celé město na dlouhé desítky let až do dneška. Kdybychom nasedli do letadla, spatřili bychom z ptačí perspektivy, jak je mohutná automobilka nezvykle vetnuta do jeho půdorysu. Zabírá téměř polovinu plochy. Ale ještě více než továrna změnila tvář Mladé Boleslavi velkolepá výstavba domů pro její zaměstnance. "Někdy zdařile, mnohdy méně," říká architekt Vávra na třídě Václava Klementa lemované domy z šedesátých let, jejichž výstavbě padly za oběť před čtyřiceti lety desítky starých domů. Tady úřadoval socialistický urbanismus, avšak překvapivě ještě relativně zdařile.
"Pan architekt Osvald Döbert se tu pokusil o to, aby staré mohlo žít dohromady s novým. Trochu v něčem to byl omyl, protože to nové šlo příliš daleko od toho starého. Ale na druhé straně má stavba určité kvality. Byla to doba, kdy ještě panelová zástavba vytvářela město," vysvětluje David Vávra. Skutečně, fasády Döbertových domů dodnes pramálo připomínají hrůzné panelové komplexy v jiných částech Mladé Boleslavi a mnoha dalších městech z pozdější doby. Dalo by se říci, že jsou v porovnání dokonce velmi útulné, přátelské. Dole obchody a služby, nahoře byty. Vytváří to hlavní ulici, náměstí, něco, co v pozdějších letech bylo převálcováno betonovými králíkárnami.
Můžeme-li toto nazývat jistou čistotou stylu, pak paradoxně na tomtéž místě spatříme, jak necitlivě byla rozvrácena v nové, porevoluční době. Celé bloky jsou tu "dovybaveny" jakýmisi pestrobarevnými nástavbami vzdáleně připomínajícími úly nebo ptačí budky. Že se nám na první pokouknutí nemusí zdát tak hrozné? Mnoha moderním architektům včetně Davida Vávry ovšem doslova "zvedají mandle". "Když už budeme respektovat, že tu jsou rovné přímky a zalomené hokejky domů, tak vlastně působí prapodivně, že se na to nyní začaly lepit 'zkrášlovací' postmoderní nástavby, které původní ideu ničí. Prostě dávat na to ptačí budky je bláznovství - to je vlastně kýč." Teprve oko zkušeného znalce objeví, že architekt Döbert měl i jistou úctu ke starému městu, když v nové zástavbě nechal schválně velkou proluku, aby odtud bylo vidět na panoráma hradu.
Dnes ovšem tento záměr budeme obdivovat obtížně, neboť poněkud arogantní čerstvá přestavba budovy Čedoku výhled dost silně hatí. Pojďme však dál a proti času do doby první republiky, neboť tehdy se odehrávaly v Mladé Boleslavi ty pravé stavitelské orgie, nad nimiž dnešním architektům srdce plesá a laikovi posléze se tají dech. Takřka vše z této doby se zde točí kolem jména Jiřího Krohy. "Ve městě podobného rozsahu nenajdeme zřejmě nikde v Čechách tolik realizací jednoho architekta za tak krátké období. Je to velký fenomén.
Mladá Boleslav byla městem hledícím do budoucnosti, městem automobilu, rychlosti, a zřejmě proto jí byl blízký konstruktivismus Jiřího Krohy ve formě futuristické básně," básní David Vávra. Začněme mistrovými díly méně vznosnými. Pojďme na historické Staroměstské náměstí k nenápadnému domu vedle lékárny, č. p. 26., bývalému obchodu Gellner, kde je dnes jakási prodejna s potřebami pro volný čas. Architekt Kroha zde zachoval průčelí domu, zato radikálně přestavěl celý vnitřek i zadní trakt, jehož fasáda navzdory strohosti synteticky zapadá do tváře města na kopci. Stačí vejít dovnitř. V polovině prodejny se zjeví skutečná velikost vnitřního prostoru. Je tu znenadání prosklený strop a točité schodiště z "litého kamene".
Teprve tady uvnitř domu zjistíme, jak velkoryse byl objekt prodloužen. Téměř přímo naproti přes náměstí pak spatříme vedle bývalého proskleného sídla OV KSČ proslulý hotel Věnec s krásnou terasou - to je další přestavba na gotických základech, která nese geniální rukopis Jiřího Krohy. Uvnitř sice návštěvník najde interiér zdevastovaný moderními přestavbami - lino a umakart, krásný vysoký strop restaurace je překlenut jakýmsi rákosím v čínském stylu. Ale z terasy je alespoň krásný výhled na starou část města. A z náměstí rychle k největším Krohovým skvostům. Mohutný, až neskutečně bohatě členěný komplex průmyslové školy na rohu Havlíčkovy a Jaselské ulice - jedné z největších tehdejších investic Československa
"Podívejte, toto je koncert. Neuvěřitelná věc - konstruktivistická báseň, šíleně náročná na to, ji nejenom udělat, ale pak hlavně udržovat. Jsou zde tisíce malých ploch, které se musí plechovat, aby tam nezatékalo. Je zde sto různých motivů, které vytvářejí velice strukturální fasádu," nechává se unášet David Vávra, zatímco pózuje pro snímek na školním schodišti. "Tyto detaily přitom uvidíme překvapivě na různých stavbách - na rodinných domech, školách, nemocnicích, výstavních pavilonech," dodává. Kroha byl nejen geniální, ale prý i velmi přísný architekt. Když přišel na kontrolní den, spatřil uvnitř objektu zbrusu nová svítidla, která neladila jeho oku.
"Ta svítidla jsem neobjednal," zařval mistr a ve vzteku je pak všechna holí rozmlátil. Jen kousek odtud v Havlíčkově ulici je objekt bývalého ústavu pro matku a dítě. Na rozdíl od průmyslové školy se tu Kroha pyšní až přísnou jednoduchostí. Fasáda je z prostých cihel a sto motivů je nahrazeno jediným radikálním. Nad vstupem se vznáší mohutný překlad, který je opticky záměrně předimenzován tím, že drží na příliš tenkém sloupu. Vzniká tak něco, co upoutává pozornost a vytváří napětí. Tím to přestává být obyčejná stavba. "Krohovým městem" by se tak dalo pokračovat celé hodiny k jeho zdravotní škole v ulici Boženy Němcové nebo nedávno renovovanému komplexu bývalé polikliniky - dnes sídlu zdravotní pojišťovny. K pozoruhodné, nesmírně elegantní funkcionalistické stavbě mlékárny v Čejetičkách, která byla možná právě díky charakteru mléčných výrobků obložena podlouhlým mléčným obkladem. Uvnitř nalezneme honosnou travertinovou vstupní halu a krásné dveře z leštěné oceli s kulatými průhledy, překvapivě zachovalé úřední kasy i přepážky. Na samý závěr prohlídky "šumné Boleslavi" pojďme utéci od Krohy k romantizující architektuře současnosti, neboť i ona má v tomto městě své zastoupení.
Na předměstí v Podlázkách nalezneme rozevlátou pohádkovou vilu s členitými modrými okenicemi a sloupy - něco mezi stylem Disneylandu a proslulým architektem Hundertwasserem. V mladoboleslavském podhradí kousek od potoka Klenice se pak ve stráni krčí nová restaurace La Romantica. "Do středočeského města přináší možná poněkud nezvyklé středomořské tvarosloví, které je uplatňováno nejen v obvodových zdech, jež kopírují bývalé hradby, ale i v barevnosti modrých okenic, romantických dřevěných překladech nad okny. Možná až příliš to celé připomíná uličky francouzských přímořských měst, které nemusí být tím pravým motivem pro město automobilů. Na druhé straně ovšem La Romantica evokuje drobné domky v údolí Klenice, říká David Vávra. Kde skončit? Kde jinde než zase u aut, třeba v muzeu automobilové historie. Pěkně u kávy, v moderní hale postavené na zbytcích té staré - výrobní, kde umělý potůček obtéká stříbrné motorové bloky.
 Hlavní autoři "šumného projektu" - David Vávra a režisér Radovan Lipus |
 David Vávra u vstupu do Krohovy průmyslové školy |
