Je červencové páteční odpoledne a my přejíždíme hraniční přechod Strážný směrem na jih. I tady, na horách, na německé straně Šumavy, je vedro obohacené o podmračenou oblohu k nesnesení. Jenže před námi je něco, kvůli čemu i tyhle podmínky docela dobře snášíme – volksfest. Bavorská výstavní pouťová veselice.
Jednoduchý překlad by byl lidová slavnost, to ovšem vůbec nevystihuje podstatu věci. O pouťování a kolotoče tu jde až v druhé řadě. Ve skutečnosti se jedna z nejdůležitějších akcí roku koná od jara do podzimu v každém větším bavorském městě. Finále potom přitáhne na šest milionů návštěvníků na louku Theresienwiese do bavorské metropole. Oktoberfest v Mnichově je prostě pojem.
 |
Jenže malé volksfesty jsou na rozdíl od něj útulné, domácí. Ano, i tady najdete autodromy, střelnice, fantasmagorické atrakce s heslem: čím více hlavou dolů, tím lépe, a i zde tečou rodičům eura z peněženek proudem. Ale navíc je tu ten společenský rozměr, na který se nejen dobře kouká, ale který určitě stojí za to zažít. A právě teď je, pokud jde o volksfesty, hlavní sezona.
V dirndlu? To je čest!
Je půl šesté odpoledne a my parkujeme v jednom z bavorských turistických měst. Volksfest tu po dvou pustých koronavirových letech opět dává dohromady celý blízký region.
Výstřely lovců přesně v 17:36 zahajují letošní ročník, jehož číslo se počítá v desítkách. Starosta, městská rada, vlajkonoši, místní i okolní dechové kapely, pivovarské vozy z široké oblasti, a pak stovky a stovky členů různých lokálních spolků, sdružení, sportovních svazů, dobrovolných hasičů, horské služby a dalších se právě řadí. A všichni v dirndlech, tedy bavorských krojích, uniformách nebo tréninkových úborech. Průvod, který se dává v centru města do pohybu, čítá na dva a půl tisíce lidí. A je na co se dívat.
Malé volksfesty jsou na rozdíl od Oktoberfestu takové domácí.
Volkfestu se účastní starosta, městská rada, vlajkonoši, místní i okolní dechové kapely i pivovarské vozy z široké oblasti.
A pak už dorazí tam, kde se budou utrácet eura – mezi stánky a atrakce. Jenže je tu navíc něco, co českým poutím chybí – takzvaný bierzelt neboli pivní stan v bavorských modrobílých barvách pro tři tisíce lidí. Možná pro víc. Tady se potkává soused se sousedem, tady město žije.
Maß piva, rozuměj litrový korbel, se zde roznáší po desítkách. Ostatně nic menšího se tu ani nečepuje. Na vývěskách jsou jen lokální pivovary a výrobci nealko nápojů, prodávat pití od některého z nadnárodních koncernů tady, v Dolním Bavorsku, by byla ostuda. A k tomu obrovské preclíky neboli brezel spolu s všemožnými lokálními specialitami. Přidávají se kapely z regionu, kdy po pár „vypalovačkách“ stojí půlka města na lavicích a sborově zpívá, a téměř všichni v dirndlech a kožených kalhotách. Včetně omladiny. Ne, vůbec to není trapné, to je čest. A starosta narazí na pódiu pivní sud a volksfest může začít. Tak tedy: Prosit!
Vrchol za rohem
Najednou je další den a my se dvě hodiny před západem slunce přesunujeme pod Třístoličník, mohutný horský masiv, jehož nejvyššími vrcholky jsou právě Třístoličník (1 312 m), Hochstein (1 333 m) a Plechý (1 378 m), je historicky přirozenou hranicí mezi Bavorskem, Čechami a Rakouskem.
Děti přeskakují na hraniční čáře z Česka do Německa a člověk nakonec musí být kůrovci vděčný, že dokázal vykouzlit na jednom z nejznámějších česko-bavorských vrcholů takovou nádheru.
Přiznávám, docela masňácky vyjíždíme autem až téměř pod vrchol. Proti nám už většina turistů odjíždí na večeři, tudíž strach, že neseženeme na obvykle přeplněném parkovišti místo, je zbytečný.
Nás teď čeká krátký, pársetmetrový, pohodlný výstup k samotnému vrcholu. Asfaltka vede až k horské restauraci v 1 312 metrech nad mořem, návštěvnice na podpatcích a návštěvníci v sandálech nebo rodiny s kočárky tady nejsou žádnou výjimkou. Tento vrchol je prostě dostupný. Jenže na západ slunce sem přichází opravdu jen hrstka lidí. A potom už je jedno, který bod na Třístoličníku pro finální kochání se zvolíte: jestli hned úvodní masiv s třemi stolicemi, nebo si popojdete o kus dál k následující formaci, případně stihnete větší výšlap směrem ke Kamennému moři.
Výhled ze Třístoličníku. Střední Evropa je prostě klenot.
My máme štěstí a vidíme nejen Alpy a Temelín, ale především nádhernou přírodu tonoucí v rudé barvě. Střední Evropa je prostě klenot.
A potom ta cesta dolů! Dolní Bavorsko a Horní Rakousy se začínají utápět v temnotě a rozsvěcující se světla v kombinaci s rudou oblohou jsou vážně k nezapomenutí.
A téměř nikde nikdo, je to svátek mít Dreisessel pro sebe. A děti přeskakují na hraniční čáře z Česka do Německa a člověk nakonec musí být kůrovci vděčný, že dokázal vykouzlit na jednom z nejznámějších česko-bavorských vrcholů takovou nádheru.
Může se hoditJak se tam dostat Kam ještě do Bavorska na volksfest Tip na výšlap Web |
