Hlavní město Bádenska-Würtenberska má různá česká jména, líbí se třeba Štíhrad. Když jsem to poprvé slyšela, hned se mi zdálo, že je to daleko přiléhavější jméno než Stuttgart. To zní velmi německy, a tak by od něj člověk očekával hranatou uspořádanost a vyluxované chodníky. To tu tedy mají také, ale k tomu další neobyčejné věci.
Muzea i úchvatné parky
Stuttgart je proslulý dvěma automobilovými muzei. Jedním je Mercedes a druhým Porsche. Obě automobilky mají svoje veliké budovy, v nichž se vystavují auta skoro od prvního modelu přes závodní ‚úlety‘, které vypadají jako rekvizity do sci-fi, až po současné modely. Vstupenka pro dospělého do obou muzeí stojí osm eur, obě muzea ale nabízejí různé slevy, např. děti mají vstup zdarma, večerní vstupné do Muzea mercedesu je jen za 4 eura, existují různé skupinové slevy (detailně o vstupu do Muzea mercedesu ZDE, muzeum Porsche ZDE). A návštěva rozhodně stojí za to.
Daleko intelektuálněji jsem se ale cítila ve stuttgartské státní galerii. Budova je zajímavá i zvenku. Křiklavě barevná zábradlí a betonové stěny natřené výraznou barvou uzavírají uvnitř rozlehlý a zajímavě členěný prostor. Vedly mne napřed k moderní budově, která byla postavena na konci 70. let. Tam jsou moderní díla. Přes ulici je ještě druhá, respektive první budova vystavěná v pozdně klasicistním stylu. Tu si nechávám na příště. Přestalo totiž pršet a je třeba stihnout ještě nějakou procházku venku.
Čtěte také |
Každé město chce mít svoje Versailles. Ludvík XIV. se stal etalonem bohatství, elegance a luxusu pro celou Evropu jednou pro vždy. Ludwigsburg není první zámek, který o sobě tvrdí, že se jeho stavitelé, respektive majitelé, snažili, aby si vytvořili repliku Versailles. Je to vidět na první pohled.
Zakladatelem zámku byl Eberhard Ludwig, vévoda Württemberský. Opravdu se lze v jeho životopise dočíst, že v roce 1700 byl u Ludvíka XIV. na návštěvě a již o čtyři roky později začal stavět zámek podobný tomu, který viděl ve Francii. Původně si chtěl postavit jen lovecký pavilon, ale nakonec se zámek různě přestavoval a dostavoval, takže dnes patří mezi největší evropské barokní rezidence. Prohlížela jsem si jenom jeho zahrady, které byly upraveny až o hodně později. Na zahradách francouzského typu obdivuji dokonale rovné záhonky, přesně zastříhané buxusy, kašny, pískovcové sošky… Pod nohama mi křupá bělostný štěrk a přemýšlím, jak je možné, že z něho neleze plevel a nikde ani papírek.
Ludwigsburgské zahrady jsou upravené s neuvěřitelnou pečlivostí.
Porsche muzeum nadchne i ty, kteří autům moc nerozumějí.
Schody pro opilé
Druhý den začínám jako správná turistka. Střed Stuttgartu má několik pozoruhodných monumentů, ale nemá takové historické epicentrum, jakým je v Praze třeba Staroměstské náměstí, od něhož se rozbíhají ulice plné kostelů a domů s pozoruhodnými fasádami. Tady je to jinak. Za pozornost stojí Starý palác. V 16. století dostala středověká stavba renesanční kabát. Zůstala tu však velmi pozvolná schodiště. Průvodkyně vysvětluje, že se zachovala z doby, kdy se opilí šlechtici nechávali dovézt na koni až do postele ve vyšších patrech.
O kousek dál je Nový palác, kde dnes sídlí státní úřady. Rozlehlá budova s dvěma postranními křídly je obklopena parkem, z kterého je to pár kroků na Königstrasse. Skoro každé německé město má pěší zónu, bývá tam nejvíce obchodů a tady je to stejné. Být milovnicí nakupování, už bych se z ní nehnula. Ale chci vidět ještě tu nejnovější část města.
Vinice v okolí jsou na podzim obzvlášť krásné.
Muzeum vína v nedalekém Esslingenu
Tip autorky
|
Obdivovatelé moderní architektury a designu mají nový cíl cest. Stuttgart 21 je megaprojekt. Při svém zahájení vzbudil mnoho vášní a místní lidé uspořádali i demonstrace. Zatím je to většinou jen staveniště, ale plány jsou přibližně následující. Sto hektarů města padne na supermoderní čtvrť. Nejvíce se v souvislosti s tímto projektem mluví o novém nádraží. Až to bude, tak se stane nejmodernějším nádražím v Evropě. Přibude 220 obchodů, a to celé za čtyři a půl miliardy eur.
Abych viděla, kam ten Stuttgart spěje, šla jsem se podívat do knihovny, která ve staveništi funguje. Krychlovitou stavbu navrhl jihokorejský architekt. Architektuře moc nerozumím, ale čas asi ukáže, jestli je krásná, nebo jen extravagantní. Já se rozhodla raději věnovat místnímu vínu.
Vinice jako exponát
Město si z vinic, které tu kdysi byly, stále ukusuje, takže dnes jich je tady už opravdu málo. Za většími vinicemi je potřeba vyjet někam za město. Vyrazila jsem směr Esslingen. Vinice se rozlézají hned za prvními domy a procházka mezi nimi je skoro stejně příjemná jako polehávání na trávníku v centru Stuttgartu. Stylově končím výlet v muzeu. Samozřejmě že muzeu vína. Není velké, ale zaujaly mne mapy města a na nich zmenšující se zelené skvrny. Je vidět, jak každé desetiletí vyrůstaly na svazích místo vinných hlav nové domy.
Vracím se domů, protože víkend končí. I na příští návštěvu Stuttgartu mi toho zbylo hodně. A to jsem si myslela, že s celým městem budu za půl dne hotová.
