

Oceánografie, věda o oceánech, není nudná. Může nám hodně prozradit, například o mořských proudech. Které můžete zkoumat i vy tím, že si na pobřeží všimnete vyplavené sportovní boty, hokejové rukavice. Nebo plastových hraček, bobříků, kachniček a želviček, které místo ve vaně skončily v oceánu.
Autor: Profimedia.cz
Co jsou to mořské proudy? Z učebnice přírodopisu malých školáků vyčteme, že je to stálý koloběh vody v oceánech a mořích, probíhající v horizontálním a často i vertikálním směru. Dozvíme se též, že příčinou proudění je vítr, rozdílný tlakový gradient vody, rotace Země a slapové jevy.
Autor: Profimedia.cz
Hodně známý je například Golfský proud. Plyne Atlantikem, je teplý, hnaný větrem a významně ovlivňuje klima. V Tichém oceánu je zase docela určující Kurošio. Teplý proud, který je součástí severního rovníkového proudu.
Autor: Matěj Grabovský , Creative Commons
Těch méně známých a ne až tak významných proudů však existují v mořích a oceánech desítky. A byť nejsou úplně nepopsané, poměrně obtížně se jejich trasy studují. Oceánografové to obvykle řeší pomocí plovoucích bójek anebo na hladině unášených lahví.
Autor: Profimedia.cz
Na legendy o trosečnících, kteří v zazátkovaných lahvích od rumu házeli do vln depeše s prosbou o záchranu, si jistě vzpomenete. Plovoucí lahve, vypouštěné oceánografy při mapování mořských proudů, fungovaly na stejném principu.
Autor: Peer Kyle, Creative Commons
Tedy spíše nefungovaly, efektivita byla méně než dvouprocentní. Jak se to dělalo? Obvykle se z jednoho bodu vypustilo na 500–1000 takových lahví, uvnitř kterých byla žádost, aby případní nálezci ohlásili, kam takovou nádobu proudy moře zanesly. Málokdy se podařilo dopátrat víc než dvacet z nich.
Autor: (NOAA), Creative Commons
Oceánograf Curtis Ebbesmeyer spolu s kolegou Jamesem Ingrahamem v tom pokračovat nechtěli. Přišlo jim, že do oceánů se i tak hází víc než dost plastového odpadu, aby k němu ještě přidávali kvůli výzkumným účelům další. A tak to zkusili jinak.
Autor: Profimedia.cz
Dne 27. května 1990 udeřila nebývale silná bouře na pobřeží Aljašky. A jednou z nehod, které se při ní odehrály, byla ztráta jednadvaceti kontejnerů z nákladní lodi Hansa Carrier. Vlny je z plavidla smetly do oceánu. V pěti z těch potopených kontejnerech pak byly krabice s botami značky Nike.
Autor: Profimedia.cz
Jednotlivé kusy sportovní obuvi Nike, která ze Států směřovala do Jižní Koreje, byla opatřena sériovými čísly. Takže když na severoamerickém pobřeží začaly být o pár měsíců později vyplavovány první tenisky a běžecké boty, daly se propojit přímo s nehodou na Hansa Carrier.
Autor: Peer Kyle, Profimedia.cz
Ebbesmeyer se chopil příležitosti. Aktivoval rybáře, sběrače z pobřeží i nadšence, zkrátka celou veřejnost, k pátrání po těchto vyplavených botách. Lidé je hledali s mnohem větším nadšením než nějaké bójky a oceánografické lahve.
Autor: Rick Rickman
Bylo to zábavné a užitečné současně. Lidé se mohli na občanské bázi zapojit do „velké vědy“ a už způsobená škoda na životním prostředí alespoň napomohla lepšímu porozumění mořským proudům a ochraně oceánů. Byl to jednoznačný úspěch.
Autor: Jim Inghram, NOAA Fisheries
Ebbesmeyer dokázal na základě 61 tisíc párů bot Nike zmapovat proměnlivé proudění při severoamerickém pobřeží Tichého oceánu. Své údaje zpřesnil i po další podobné nehodě, při níž kontejnerová loď Huyndai Seattle ztratila 34 tisíc hokejových rukavic.
Autor: ČTK
To nejlepší však přišlo v roce v lednu 1992. Tehdy se totiž na trase z Hongkongu do Tacomy při bouři „ztratily“ dva kontejnery s plastovými hračkami čínské společnosti Evergreen. Loď Ever Laurel o ně přišla v severních partiích Tichého oceánu.
Tyto plastové hračky, šlo o značku Friendly Floetee, měly tu zvláštnost, že neměly žádné otvory. Takže nenabíraly vodu a pluly si po hladině vesele dál. Bylo jich dvakrát 28 800 kusů. A oceánograf Ebbesmeyer se, s pomocí veřejnosti, pochopitelně vydal po jejich stopách.
Pokud bylo hledání vyplavené sportovní obuvi Nike a hokejových rukavicích zábavou, plastové hračky byly úplnou senzací. Do pátrání po červených bobřících, zelených žabkách, modrých želvičkách a žlutých kachničkách se zapojily tisíce dobrovolníků.
Autor: Eric Vance, National Archives at College Park
První hračky začaly být vyplavovány na aljašském pobřeží po deseti měsících od nehody. Jejich pouť měřila 3 200 kilometrů. Přispělo to k většímu pochopení fungování povrchových mořských proudů, ke zpřesnění údajů o směru a rychlosti větrů.
Autor: NordNordWest, Creative Commons
Ebbesmeyer a Ingraham vytvářeli matematické modely pohybu hraček, vytvářeli nové přesnější mapy mořských proudů. A nemýlili se. Některé hračky přistály například na Havaji.
Autor: Caroline Hermans
Jiné urazily více než 27 tisíc kilometrů, pluly nad místem, kde se potopil Titanic, strávily roky zamrzlé v arktickém ledu. Aby se o patnáct let později, v roce 2007, dostaly k pobřeží USA z východní strany, anebo přes Atlantik ještě dál, k britským a irským břehům.
Autor: Caroline Hermans
Bádat nad tím, kudy plynou mořské proudy, se dá různými způsoby. Dva šikovní oceánografové však přišli na to, že i nepříjemnost s nehodou a ztrátou zboží na kontejnerové lodi může posloužit dobré věci.
Až někdy zabloudíte k pobřeží, dívejte se pořádně kolem sebe. Kachničky a bobříci už jsou po letech vybělení sluncem a mořskou vodou, ale želvy a žáby si zachovaly své původní barvy. Jejich výrobce nabízí sto dolarů nálezného za každý kousek a uděláte radost i oceánografům.
Autor: Profimedia.cz