Štrasburk přitahuje svými hospůdkami

  16:25aktualizováno  16:25
Těžko byste našli ve starém Štrasburku blok domů, ve kterém by nebyla hospoda. A když už si ji prohlížíte zvenku, jen těžko zůstanete stát na ulici. Záře oken působí mocnou přitažlivostí. Vejdete a žasnete. To jsou ti vážní lidé, které jste potkávali přes den v křivolakých uličkách? Jsou. Že se ale změnili! V restauraci odloží komisní pohled evropského úředníka a nasadí široký úsměv.

Vezmete za kliku a vstoupíte. Trochu se sehnete, nad hlavou máte prkno s nápisem Zum alten Strassburg. Nic nenapovídá, že jste na tomto místě stále ještě ve Francii. To vám neřekne ani pohled do talíře u sousedního stolu. Co je to za obří kopec jídla? Dozvíte se, že tomu říkají "šukrut" a že je to součást alsaského národního bohatství. Nebo se také může říci, že je to prostě zelí, jitrnice a uzené maso. Moc dobré. Pokud se vám zdá, že takové jídlo, spláchnuté několika půllitry piva, se hodí spíše k bavorské pivnici, nemýlíte se. Tolik kuchyně německá.

Jsou tu však také francouzské pochoutky. Jako třeba králičí stehno v bešamelové omáčce, propečené jehněčí, ale vlastně už i arabský kus-kus. Po jídle navíc přijdou francouzské sýry a káva. Tady se prostě všechno promíchalo. Muži u stolů jsou německy bodří, dámy francouzsky šarmantní. Pohled do talíře vypovídá o tom, jak se v Alsasku mísí kultura, řeč i historie. Ta byla dlouho především francouzská, za monarchie i revoluce, ale i později. Pak chvíli německá, to bylo po roce 1870, pak zase francouzská. Ještě jednou německá.

A nyní? Francouzská? Ano, ale možná už je trefnější říkat evropská. Štrasburčané však říkají, že nad alsaskou dvojí identitou příliš nehloubají. Tolikrát se dějiny přepisovaly, že se jimi raději moc nezaobírají. Většinou to probíhalo tak, že šli spát jako Francouzi, vzbudili se jako Němci, o pár týdnů to samé v obráceném gardu. Snad proto zde není historie předmětem nějaké obzvláštní pýchy.

Správný Štrasburčan raději slyší, že ve městě mají nejkrásnější a nejmodernější tramvaj na světě. Jezdí přesně jako hodinky a skoro ji neslyšíte. Nedá moc práce předstírat nadšení. Tramvaj vypadá jako nafouklá bublina. Bez hlesu se plíží nad historickou dlažbou, na zastávce míjí nástupiště s milimetrovým odstupem. Když později sledujete v místní galerii moderního umění design po boku ceněných pláten, nepůsobí to vůbec strojeně. Tramvaj je stejně krásná jako italská madona. Úžasný kontrast, říkáte si, když vás tramvaj veze z restaurace v centru a elegantně vytáčí zatáčku s výhledem na Štrasburskou katedrálu.

Tu gotickou věž si každý zapamatuje. Měří celých 142 metrů, to znamená, že ji vidíte odevšad. Ve své době, v třináctém století, byla nejvyšší na světě. Zabloudit je tedy skoro vyloučená věc. Goethe tvrdil, že nezná úžasnější pohled než Notre Dame v západu slunce. Tramvají se každý sveze spíše kvůli chuti osahat si futuristický zázrak pěkně zblízka. Jinak totiž není problém projít vše podstatné ve Štrasburku pěšky, včetně krásné architektury evropských institucí stranou historického jádra. Nudou tu návštěvník rozhodně netrpí. Štrasburk totiž na každém kroku míchá nevšední protiklady. Spojuje historii, úzké uličky mezi hrázděnými domy a ultramoderní architekturu. Jak padá na město noc, táhne to lidi na jiná místa . Náměstí s kavárnou nazvanou jednoduše Evropa se vyprazdňuje. Uklízejí se stolky a obrovitý černoch v hnědém saku, proslulý vyhazovač, který patří už k místním rekvizitám, míří k domovu. Kam tedy teď?

Dobrým řešením je třeba podnik honosně zvaný Pivní akademie a také Bratři Berthomové. Na jídelním lístku najdete desítky druhů piv včetně plzeňského. Zjistíte, že lze zlatavý mok kombinovat s tropickým ovocem, nechat v něm tryskat gejzíry či ho kombinovat se všemi možnými drinky. Jména znějí lákavě: Mirabelle, Bel Pils, V takovém podniku zjistíte, jak je Štrasburk mladý. Studenti znavení přívalem nového vědění v prestižních univerzitách na kraji města vtrhnou se soumrakem do centra a řádně ho rozproudí. Většinou ignorují přihlouplé nakašírované diskotéky, sednou si raději do nějakého útulného sklepení. Nejsou to jen Francouzi. Vzduchem létají německá i italská slovíčka. Diskutuje se sport, kapely, knížky i nepředvídatelné století.

Podniky většinou neservírují televizní sportovní přenosy. Povídat si je přece mnohem zajímavější. A poslouchá se muzika. V oblibě jsou rapové a hiphopové kapely štrasburského předměstí. V poslední době se prosazují i ve světě, ovšem s anglickými texty. Štrasburk je ovšem spojený s jinou písní: francouzskou hymnou La Marseillaise. Složil ji mladý skladatel s nevelkou reputací pro revoluční Rýnskou armádu. Hned se uchytila a dnes asi není známější francouzská píseň. Když je ovšem zábava v nejlepším, kdosi si vzpomene, že ráno je seminář. Personál si oddechne a začne utírat stoly. A tramvaj pořád ještě jezdí.

Prodavač poblíž vlakového nádraží opatruje posledních pár kousků gyrosů. V těchto místech neznají noční klid. Evropské rychlíky tu chrlí další a další zákazníky. Jsou ze všech možných zemí a jejich hlasy se slévají u stropu nádražní haly. To je přirozené, jsme přece v druhém hlavním městě Evropy. Po bouřlivé noci se většinou odpočívá, ale zkuste to jednou překousnout. Léčba šokem může začít na nejlepším místě: na věži katedrály, v té hrozné výšce. Město je jako na dlani. Sledujete, jak síť kanálů důmyslně obkličuje historické centrum, a dostanete chuť podívat se někam dál k obzoru. Nejlepším nápadem je bezpochyby procházka podél vody k centru integrované Evropy. Ušlechtilé stavby z kovu a skla nejsou o nic méně estetické než historické domky poblíž katedrály. Evropské centrum je k návštěvníkům přívětivé. Stačí zatelefonovat a můžete si ultramoderní stánek, jakési skleněné Koloseum, prohlédnout i zevnitř. Teprve tady uvidíte, že město tak prostoupené regionalismem je i metropolí Evropy.


Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT: Autem se dostanete do Štrasburku asi za osm hodin, pokud není obzvláště hustý provoz. Míříte nejprve na Norimberk, potom na Karlsruhe. Vlakem trvá cesta z pražského hlavního nádraží jedenáct hodin. Letecky můžete využít linku Air France a ČSA do Paříže.

CO SI DÁT: Šukrut je dobré poznat, najíte se však určitě na několik dnů dopředu, porce jsou obrovské. Nejlevnější jsou výborné gyrosy ve stáncích poblíž vlakového nádraží. Alsaské pivo je pojem, lepší ve Francii není. Víno je samozřejmě také vynikající, v zemi tomuto nápoji zaslíbené je však jenom jedním z mnoha. Le Pontes Couverts je pro Štarsburčany nejoblíbenějším cílem nedělních procházek Alsasané pečlivě opatrují lidové zvyky Štrasburk Historickou lékárnu stojí za to navštívit, i když jste zdraví jako řípa Dvě kultury, dvě kuchyně, jedna historie

UŽITEČNÁ ČÍSLA: Prohlídku katedrály je možné objednat na telefonním čísle: 00 333 88 32 75 78 Vyhlídková plošina ve výšce 66 metrů je otevřena denně od 7 do 11.40 a od 12.35 do 19 hodin Turistické informace vám sdělí centrála na čísle: 00 333 88 52 28 28 Zde si můžete také objednat jízdu vyhlídkovou lodí po vodních kanálech.


Historickou lékárnu stojí za to navštívit,i když jste zdraví jako řípa.

Le Pontes Couverts je pro Štrasburčany nejoblíbenějším cílem nedělních procházek.

Chrám sv. Pavla je obklíčen kanály ze všech stran.

Šukrut je alsaskou národní specialitou.

Autor:

Nejčtenější

Máme plno, ale končíme. Stát zrušil rezervace a zavřel Richtrovy boudy

Zavřené Richtrovy boudy v Krkonoších (13.1.2019).

Na seznam zavřených krkonošských bud přibyla další položka. Státem vlastněné Richtrovy boudy nad Pecí pod Sněžkou od...

Na Poštovnu dorazil jediný dobrovolník, i tak je bouda ze sněhu venku

Odklízení sněhu u Poštovny na Sněžce (17.1.2019).

Jen jeden dobrovolník vyslyšel už ve čtvrtek volání o pomoc z Poštovny na Sněžce. V bílé tmě a extrémním větru...

SLEPÁ MAPA: Tvrdá lekce zeměpisu. Najděte evropské řeky

Ilustrační snímek

Labe, Temže, Dunaj. Kdo by neznal názvy těchto významných evropských řek. Jejich královnou je jednoznačně Volha,...

Běžkaři mají skvělý rok. Podívejte se na přehled parádních tratí v Česku

Zaniklá obec Chaloupky

Letošní zima se může pochlubit nadprůměrnou sněhovou nadílkou. Záchranáři sice momentálně varují před výlety na...

Koloběžkou do Španělska. Žena z Tanvaldu jela poděkovat za život

Martina Josífek Zelinková na své pouti

V roce 2017, ve 46 letech, jí diagnostikovali zhoubný nádor. Po krátké, ale zničující léčbě sedla na koloběžku a odjela...

Další z rubriky

Svět nejsou jen války, sopky a kolony na D1, říká cestovatelka

Cestovatelka Dana Trávníčková

Navštívila sto dvacet zemí, viděla všechny světadíly a ve své současné životní etapě o nich píše. „Jak svět ve...

Velká temná jáma, kde žije Nessie, spojuje Atlantik a Severní moře

Panoramatická silnice A 87 přes Glen Garry leží v bezprostřední blízkosti Loch...

Podlouhlá ledovcová jezera půlí britskou krajinu a tvoří Kaledonský kanál, který propojil Severní moře s Atlantikem....

VIDEO: Svátky světla ve Španělsku nahnaly koně do plamenů

Festival Luminarias (18.1.2019)

Každý rok se v půlce ledna sejdou obyvatelé vesničky San Bartolome de Pinares ke Svátku světla. Ve večerních hodinách...

Najdete na iDNES.cz