Stopem přes krvavý Kavkaz: Dej padesát eur, nebo končíš

  14:35aktualizováno  14:35
Do Oděsy jsem se málem nedostal. Na hranici Podněstří s Ukrajinou jsem se totiž nemohl dohodnout s celníky.

V Oděse jsem se seznámil s kamarádkou Natálií. Měla stejný foťák jako já. | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

Na každém hraničním přechodu se stávám hercem - nasadím co nejpokornější škleb, na dálku všechny zdravím, pas mám otevřený na poslední stránce s fotkou.

V Podněstří ani tohle všechno nepomohlo: "Pojď dovnitř," zve mě celník do malinké kanceláře a hraje si s migrační kartou, kterou jsem při vstupu do země vyplnil a teď bych ji měl odevzdat. "Máš problém," začne. "Tady jsi vyplnil, že chceš Podněstřím jenom projet na Ukrajinu, ale nakonec jsi tu byl přes noc."

Snažím se to celníkovi vysvětlit; na migrační kartě je napsáno, že odjet můžu i dnes. A celník na ten kus papíru cosi připíše. 04:15. "Da, ale měl jsi odjet do čtvrt na pět ráno," ukazuje mi čerstvý nápis. "Jsem ale ochotnej přimhouřit oči."

Otráveně otevřu batoh a položím na stůl pět krabiček cigaret, ale to ho spíš rozčílí: "Co si to dovoluješ, já jsem sportovec. Dej peníze, eura, kolik jich vůbec máš?"

Zapeklitá situace. V tuhle chvíli nemám menší bankovku než padesát eur. "Dej padesát," pokyne celník a vesele říká, že jsme stejně staří - oba prosinec 1977.

"Tak neblázněte," prosím ho. "Já vám přece nemůžu dát padesát, to je spousta peněz."

Při procházce OděsouA celník přestává být veselý. "Tak jdi s krosnou na sluníčko a pořádně si to tam promysli. Buď zaplatíš mně, nebo to budeme řešit úředně, zaplatíš taky a navíc se dostaneš do policejních registrů přinejmenším u nás a na Ukrajině."

Celá situace je bizarní. Půl hodiny stojím na slunci a nikdo si mě nevšímá. Volím taktiku. Vykulím oči a sepnu ruce. Začnu si prozpěvovat Čechomor a pendluju po celnici tam a zpátky. Řidiči se tlemí, policajti taky, ale za deset minut mě ten náboženský fanatik začne vytáčet. "Zachadí!" zve si mě zpátky prosinec 1977. "Padesát nedám," odpovím mu znovu. "Zavřete mě do basy, nedám."

A je to finále: "Dobře," vyřkne ortel. "Vrať se o půl kilometru zpátky do vesnice Pervomaisk a tam zaplať v bance oficiální pokutu."

Risknu to a jdu. "Je tu nějaká banka?" ptám se v Pervomaisku. Prý jediná, a to v bufetu, kde jsem si ráno dával polévku saljanku s chlebem.

Na cestě

Čtvrtek 23.7. 13:00
Počet dnů: 6 dnů
Počet aut: 33
Místo: Ukrajina, Mykolajiv
Ujeto: 1990 km

V bufetu je okýnko, kterého jsem si při snídani nevšiml. A za ním mění slečna valuty. "U vás se asi nepodávají stížnosti, ani pokuty se tu nebudou platit, že ne," ujišťuju se.

Ovšem, že ne.

"Tak víte co?" napadá mě: "Rozměňte mi padesát eur na drobné."

Za chvíli jsme zpátky u celníka, který se ptá: "Vyřešil jsi svůj problém?"

Přikyvuju a podávám mu deset eur. "Maladěc," pochválí mě. Smekne čepici, hodí bankovku mezi desítky ostatních a zase si svou tajnou peněženku nasadí na hlavu.

Oděsa, žena si přepočítává peníze

Oděsa, žena si přepočítává peníze

S nabíječkou na mejdan

Oděsa, výhled z Potěmkinových schodů do přístavu. Do přístavu Oděsa mě veze ve škodovce Jevgenij. Povídá, že Ivan Glinka byl nejlepším trenérem všech dob, po jeho smrti že prý Moskvané nosili květiny na českou ambasádu, a ať si všimnu, že to jde od té chvíle s českým hokejem z kopce.

Oděsa, stánek se suvenýry.Sedmdesát kilometrů rychle uteče, jsme ve městě: "Oděsa má jednu velkou nevýhodu," utrousí Jevgenij, "příliš mnoho hezkých holek, nikdo se tu za volantem nedokáže soustředit... Kamarád žije v Kanadě a vysvětlil mi, proč se té zemi ekonomicky tak daří. Holky tam nejsou nic moc. A tak se všichni soustředí na svoji práci, to by tady nešlo."

Ubytuju se za 200 korun v pokojíku 2x3 metry, který nabízejí v bývalém tramvajovém depu, a pak se procházím. U Puškinovy sochy se za pár drobných můžete vyfotit se živým krokodýlem a na slavných Potěmkinových schodech se sovou, které ustřihli křídla, takže tu celý den trpělivě sedí.

Oděsa, Puškinova socha. Muž nabízí focení s králíky a krokodýlem.

A pak už je tu Černé moře.

Oděsa - kamarádka Natálie Proti mně jde mladá dívka a překvapeně vyjekne: "Vy máte stejný foťák jako já! No a mně se vybil a ztratila jsem nabíječku!"

Času mám dost, takže se seznámíme. Já půjčím Natálii akumulátor, ona mě pozve na večírek do jednoho krásného bytu v centru. Plná lednice piv, hrajeme na kytaru, zpíváme Vysockého.

Oděsa, večírek s Valerií a BorisemMůj nový kamarád Boris recituje Majakovského a nová kamarádka Valerie říká: "Víš, proč jsem si hned zapamatovala tvoje jméno? Tomáš, to je přece hlavní hrdina Nesnesitelné lehkosti bytí, mého nejmilejšího románu..."

Když o půlnoci piva dojdou, koupíme pár staropramenů ve večerce. Od moře se zdvihá vítr, z korun vysokých stromů hustě sněží bílé květy.

Ilustrační mapa - Stopem přes krvavý Kavkaz, odkaz vede na všechny články s mapou

Fotoaparát PowerShot G10 zapůjčila na cestu Tomáše Poláčka firma Canon.

Nejčtenější

V Africe vyfotili vzácného černého levharta. Prvního po 110 letech

Britský fotograf Will Burrard-Lucas zachytil v keňském parku Laikipia...

Britskému fotografovi Willu Burrardovi - Lucasovi se v Africe povedl náramný kousek. Podařilo se mu vyfotit vzácného...

Byl to asi nejhorší James Bond, přesto naučil turisty lyžovat v Mürrenu

Díky za všechno, Mr. Bond.

Možná by se měl tento slavný snímek jmenovat spíše Ve službách švýcarskému turismu, než Jejímu Veličenstvu, neboť agent...

Slavný cestovatel Miroslav Zikmund slaví sto let, svůj věk bere jako dar

Miroslav Zikmund

Při dvou cestách projel Miroslav Zikmund Asii, Afriku i Ameriku. Je absolutní systematik, jeho život má pevně daný...

KVÍZ: Lidé pro ně i umírají. Jak dobře znáte státní vlajky?

Víte, který stát má na své vlajce kalašnikov?

Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů každého státu. Některé vlajky pozná na první pohled téměř každý, jiné se dají...

Varhánky i v poledne? Víme, kde v Kitzbühelu hledat nejlepší trasy

Alpské kouzlo sjezdovek v rakouském Kitzbühelu

Kitzbühel, to není jen Hahnenkamm, na kterém se jezdí slavný sjezd, ale také pestrý výběr z 230 kilometrů sjezdovek....

Další z rubriky

OBRAZEM: Pohovka z ananasu. Hilton otevře hotelové apartmá pro vegany

Vegani se snaží ze svého života odstranit všechny formy využívání zvířat, ale...

Vegani se snaží ze svého života odstranit všechny formy využívání zvířat, ale to ještě neznamená, že by neměli mít...

Prakticky jsem k ničemu, říká jeden z posledních ponocných v Evropě

Renato Häusler pracuje jako ponocný v Lausanne od roku 2002.

Už nevaruje před požáry, ale každou noc oznamuje hodiny z výše zvonice na katedrále v Lausanne. Ponocný v tomto...

Berbeři, poušť a nádherné hory. Antiatlas je dostupná exotika v Maroku

V první polovině úseku Icht - Tafraout se střídaly nádherné scenérie pouštních...

Málo frekventované pohoří Antiatlas na jihu Maroka ohromuje rozervanými pouštními scenériemi, načervenalými štíty i...

Najdete na iDNES.cz