Dalibor ví, o čem mluví. Jako vynikající fotbalový útočník odehrál část své kariéry právě v Číně.
Dnes vpodvečer načne svou poslední vrcholovou sezonu, a tak jsem si ve městě Pichan oblékl ve dvě ráno českého času jeho zeleno-bílý dres s číslem 10 a vyrazil vstříc zatmění Slunce, vstříc Pekingu.
Autostopem do ČínyRedaktor MF DNES Tomáš Poláček se vydal stopem do Číny. Za tři týdny chce dojet do dějiště olympijských her, do Pekingu. Čeká ho deset tisíc kilometrů, jeho cestu můžete sledovat na www.idnes.cz/stop. |
Pařát jako dětská ruka
Občas je té Číny na mě moc, Dalibore. Já býval dobrý stopař, protože jsem se řidičům uměl zalíbit. Nahrbil jsem se na ně a celým svým postojem dával najevo, že mají jedinečnou šanci pozvat si do auta milého společníka.
V Číně mi ale zdřevěněly nohy. Znáš to z fotbalu. I když se ráno osprchuju, v poledne jsem jako havíř, sandály se zařezávají do krve. Odpoledne se mi z ničeho nic setmí jako včera v Pichanu: "Hotel? Hotel?"chodil jsem od Číňana k Číňanovi a všichni se tvářili jak na marťana.
Tohle je vysilující - otevřít krosnu a nalistovat ve slovníku kouzelné slůvko: ping-kuan. Konečně se mladá holka s olympijskými kruhy na prsou chytne, dovede mě do hotelu a zařídí potřebnou registraci. Nemám sílu se na ni usmát. Jsem rád, že aspoň unaveně poděkuju.
Opláchnu se a zajdu do ulic na večeři. Mrknu se, kdo co jí, a na jeden talíř ukážu. Mohla by to být játra, tipuju. Po chvíli mi kuchař přinese mísu, že by se z ní najedlo pět chlapů. Proč mi to dělá?! Od téhle chvíle se budu bát v restauraci cokoli objednat! S tříkilovou večeří na stole už mi je vlastně jedno, že se v jídle koupe ptačí pařát velký jak dětská ruka.
Abych byl spravedlivý, brambory jsou dobré a omáčka je jako ten nejpovedenější a nejpálivější guláš mého života. Když kuchař vidí, jak olizuju hůlky, vykouzlí odněkud dokonce i lžičku.
... a patos na závěr
Dalibore, přes půl planety jsem dneska s vámi. Chystá se váš první mistrák, který po letech neodfandím naživo. Může to být hodně těžké - já, když tu stopuju, občas vidím na silnici před sebou fata morgánu, cesta se náhle měnívá v řeku.
Ale zvládneme to. Známe už pár fíglů. Například já jsem dnes úspěšně zahrál hereckou etudu pro policajta. Tak dlouho jsem ho otravoval tím, že se nějak potřebuju dostat z pouště do města Hami, až mi na těch tři sta kilometrů stopl auto sám, z moci úřední. Ve voze je chládek, dostal jsem meloun a řidič nejdřív nakreslil a potom přeškrtl Slunce, díky čemuž tuším, že nás za chvíli čeká zatmění.
A ty už znáš fíglů spoustu, Dalibore, teď pomož i těm mladším.
Musíme být silní, hlavně vy. Já už jsem svému cíli blízko, už jen něco přes tři tisíce kilometrů.
Pátek, 1. srpna ránoTomáš Poláček je v čínském městě Hami. |
Tomáš Poláček je spoluautorem blogu: www.coitus1905.bloguje.cz
