Kde je pohřbena Kleopatra? Kde odpočívají ostatky Alexandra Velikého? A kde leží Imhotep, bájný stavitel Džoserovy pyramidy? České egyptology dráždí nezodpovězené záhady starých časů. Vůbec není vyloučeno, že je jednou rozluští. Tak jak se to týmu Miroslava Bárty před pár dny povedlo s jiným tajemstvím, které rozklíčoval při prozkoumávání hrobky kněze Kairese v Abúsíru. Psali jsme: Češi odkryli v Egyptě hrobku superúředníka a vyřešili záhadu starověku.
„Před vápencovým sarkofágem se jako zázrakem zachovala v původním uložení žulová socha se zbytky barev a dalšími tituly,“ píše se na webu Českého egyptologického ústavu. „Právě nález této sochy představuje řešení dlouholetého problému, zda Egypťané v době staré říše ukládali sochy do pohřebních komor. Na základě tohoto objevu je zřejmé, že ano.“
Možná namítnete, že hollywoodské filmy na nás chrlí mysteria troufalejšího typu: oživlé mumie, faraonovy kletby, spekulace o mimozemské pomoci př istavbě pyramid. Skutečná krása Egypta, jeho šmrnc i každodennost, střípky dávné slávy se však pro odborníky skrývají i vméně fantastických otázkách.
Objevy století?
„Egypt je plný záhad. Nejen těch velkých typu stáří sfingy, ale i na první pohled drobnějších,“ souhlasí egyptoložka Veronika Dulíková. Třeba místo posledního odpočinku Kleopatry patří bezesporu k populárním tajemstvím.
Královna z rodu Ptolemaiovců se 12. srpna roku 30 př. n. l. nechala uštknout hady poté, co zemřel její milovaný Marcus Antonius. Byli pochováni spolu, jen se neví kde. Hojně zmiňovanou teorií je, že mohli skončit pod chrámem bohyně Isis v Abúsíru. I nejnovější výzkumy potvrdily, že se v hluboké šachtě 50 kilometrů od Alexandrie vyskytují tři neprobádané komory. „Může to být největší objev 21. století,“ tvrdí egyptský politik Zahi Hawass.
Čeští archeologové odkryli v egyptském Abúsíru vápencovou hrobku vysoce postaveného úředníka z poloviny páté dynastie.
U toho zatím zůstalo, temnotu spekulací dosud nikdo nerozptýlil. A podobné je to s největším vojevůdcem starověku Alexandrem Velikým. Zemřel roku 323 p ř. n. l. v Babylonu. Možná na otravu, možná na malárii. Nejpravděpodobnějším místem, kam byl poté uložen, je egyptská Alexandrie; o tamním mauzoleu se koneckonců zmiňují i starověcí historikové.
Polští archeologové to nedávno mohli potvrdit. Před pár měsíci přišli s tím, že po staletích nejistoty zřejmě Alexandrovu hrobku doopravdy našli. Napovídal tomu objev skleněného sarkofágu s kostrou neznámého muže.
Ostatky se momentálně zkoumají radiokarbonovou metodou, aby se zjistilo jejich stáří. Budou-li časově odpovídat, porovná se nebožtíkova DNA s tou od Alexandrova otce Filipa II.
„Jenže Alexandr se s Kleopatrou v egyptologii řeší pořád dokola. Čas od času se vždycky někdo vynoří, že už přišel na stopu, ale dosud nikdy to nebylo potvrzeno,“ namítá Dulíková. „My třeba máme jiný sen. Najít hrob Imhotepa.“
Hledá se velekněz
Imhotep byl veleknězem chrámu slunečního boha Rea a architektem nejstarší egyptské pyramidy z období kolem roku 2600 př. n. l. Po své smrti byl zbožštěn, uctívali ho i pozdější panovníci, našly se jeho votivní sošky. Svému současníkovi králi Džoserovi byl velmi blízký, snad dokonce pocházel ze stejné rodiny. Proto by Imhotepova hrobka mohla stát poblíž Džoserovy pyramidy v severní Sakkáře.
„Je tam jeden kopec, který by tomu teoreticky mohl odpovídat,“ naznačuje Dulíková. „Důležití hodnostáři si pro své hrobky většinou vybírali vyvýšená místa, bývá to jedno z užitečných vodítek. Pravidel je pochopitelně víc, při své práci propojujeme různé metody. Pomáhají nám i detailní satelitní snímky, na nichž jsou často poznat obrysy hrobek.“
Vsadit si na to, že Imhotepa po staletích jako první spatří české oči, není praštěná sci-fi. Egyptologové od Vltavy jsou uznávaní machři, v lokalitě Abúsír poblíž Káhiry už objevili hrobky královny Chentkaus III., princezny Šeretnebtej a šéflékaře Šepseskafancha.
Nicméně Imhotep, to by byla ještě jiná liga. Učiněný svatý grál! „Najít ho,svět by byl vzhůru nohama,“ svěřil se nedávno s úsměvem český šéfegyptolog Miroslav Bárta. „Jeto asi sen, který se nikdy nesplní, ale ta hrobka musí být někde v oblasti, kde pracujeme. Možná dokonce na naší koncesi.“
Tři nejslavnější egyptské objevyTutanchamon - Nevýrazný faraon vládl jen devět let, ale objev jeho hrobky z roku 1922 byla událost. Zachovaly se netknutá pohřební výbava, sarkofág i zlatá posmrtná maska. Hieroglyfy - Díky nálezu tzv. Rosettské desky v roce 1799 se podařilo rozluštit hieroglyfy (staroegyptské znakové písmo), sdělení bylo totiž současně sepsáno i v řečtině. Sfinga - Teprve v roce1905 od ní byl odhrabán písek, a ukázalo se tak celé její tělo. Je největší sochou na světě, která byla zhotovena z jednoho bloku kamene. |
Než se však jeho týmu zadaří s něčím tak epochálním, musí se smířit s objasňováním méně okázalých záhad. Jako třeba té ze šest let starého nálezu hrobového komplexu už zmíněné Šeretnebtej. Jedna z vedlejších hrobek tehdy patřila Neferovi, ve své době mocnému ministrovi. Poblíž spočíval jeho syn, který zemřel v pubertě. A mládencův hrob měl netradiční podobu – hoch byl zasypán pískem, zalit bahnem, až pak přikryt víkem.
„Nebyla to úplná novinka. Něco takového nacházeli i naši kolegové před sto lety. Protože si to neuměli vysvětlit jinak, mínili, že písek s bahnem tam byl zanesen dodatečně přirozenou cestou, zásluhou přírody. My si ale dneska myslíme, že se to dělalo schválně. Důkazem jsou sarkofágy z Gízy, do kterých bylo bahno nalito, aniž by se vyskytovalo kdekoli kolem,“ míní Dulíková.
„Máme za to, že to mělo co dělat s vírou v boha Usira. Bahno mělo zřejmě znamenat znovuvzkříšení.“
Neferův syn byl vůbec něco pro české koumáky. Zvláštní na jeho pohřební komůrce byly i dvě nepálené cihly uložené v zapečetěné dřevěné skříňce. K čemu měly sloužit? Češi si zatím nejsou úplně jisti, předpokládají, že by mohly nějak souviset s chlapcovým porodem. V Africe si totiž někdy ženy dodnes při porodu sedají na cihly. Je tedy možné, že Neferova syna pohřbili s uchovanými cihlami, na kterých kdysi dávno přišel na svět. Ani tohle ovšem zatím nelze tvrdit s jistotou.
Ono taky požadovat okamžité odpovědi na všechna tisíciletá egyptská tajemství, to v řemesle vyžadujícím pokornou trpělivost prostě nelze. Nakonec i ta fáze nejistoty a postupného rozkrývání záhad má něco do sebe, jak naznačuje Bárta, když mluví o tom svém vysněném Imhotepovi: „Vlastně zároveň doufám, že ho nikdy nenajdu. Pak bych totiž musel začít snít o něčem jiném.“
