Turistika made in Srbsko. S lokální cestovkou do kláštera i do jeskyně

Srbský venkov tají přehršel pokladů. Od zázračných divů přírody až po nádherné památky různých historických epoch. Pro samostatné individuální cestovatele bez vlastního vozidla má ale jedno stěžejní mínus. A to špatnou obslužnost veřejnou dopravou. Existuje ovšem jedno řešení: přihlásit se na výlet organizovaný místními cestovkami.

Cestovních kanceláří, které organizují jednodenní výlety, existuje v Srbsku celá řada. Kromě Bělehradu, Nového Sadu a ještě pár větších měst, sídlí také v turistických střediscích, jako jsou například Kopaonik, Zlatibor či Vrnjačka Banja.

U mne nakonec zvítězila cestovní kancelář Travellino, poněvadž sídlí přímo v centru Bělehradu. Na sobotní výlet do Resavské jeskyně jsem se přihlásil v pátek dopoledne a následně si pak odpoledne přikoupil i výlet na neděli.

Sraz a odjezd z Bělehradu proběhl přesně dle instrukcí. Příjemný průvodce Damjan stručně odprezentoval program a poté jsme už jen s krátkou pauzou na kávu pohodlně frčeli ke středověkému klášteru Manasija, ukrytému uprostřed zelených pahorků poblíž města Despotovce.

Svatyně uvnitř hradeb

Klášter zcela oprávněně náleží do skupiny nejdůležitějších církevních pamětihodností Srbska. Avšak Manasija mnohonásobně překračuje zažitou představu pravoslavného náboženského objektu.

Celý komplex neproniknutelně obepínají vysoké hradby s věžemi, takže celkově Manasija připomíná středověký hrad. Nebo spíše pevnost. A obojí je pravdou. Klášter totiž častokrát svoji duchovní úlohu proměnil na obrannou.

Manasija byla zbudována počátkem patnáctého století. Donátorem se stal despota Stefan Lazarević, vladař tehdejšího Srbska a osmanský vazal. Část expertů se přiklání k hypotéze, že tu je i pohřben, druhá půle odborné veřejnosti situovala Lazarův hrob do koporinského kláštera.

Se strohým opevněním ostře kontrastuje nádherný klášterní kostel. „Zde byzantské vlivy vykrystalizovaly do autentické srbské architektury,“ říká Damjan. Později se klášter ocitnul téměř v troskách. „V dolní půli dochovaných fresek lze spatřit monogramy, jména a příjmení dávných výletníků. Najdeme tam nápisy srbské, německé i turecké,“ dodal Damjan.

Hradby kláštera Manasija

Manasiju proslavila mnišská Resavská škola zaměřená na opisy a tvorbu knih, včetně překladatelské činnosti.

Fragmenty fresek jsou příkladně zrestaurovány. O bohatství kláštera svědčí časté užití modré barvy, která prý svojí cenou převyšovala i zlato.

Mezi jedenácti věžemi zaujímá čestné místo mohutný donžon, který kromě funkce útočiště také plnil roli spižírny. „V zásobárně bylo uskladněno přibližně dvacet tun potravin,“ pokračuje Damjan. „Šlo především o  obilí a luštěniny, což mělo pro stovku obránců vystačit na celý rok.“ Počítám denní příděl. Vyšlo mně lehce přes půl kilogramu na osobu. Hmm, pro případ nouze dobré, jinak nic moc.

Novodobá mozaika nad hlavní klášterní branou

Část hradeb Manasije byla nedávno opravena, zbytek konzervace teprve čeká. „Původně soubor chránila ještě jedna linie. Z ní zůstala jen nízká zeď vedle silnice,“ upřesňuje Damjan.

Nekrásnější pohled na klášterní areál se ale naskytne z okolních kopců. Tehdy vynikne zejména kompaktní prstenec opevnění, takže celek věrohodně působí dojmem nedobytného hradu s kostelem uprostřed.

Barevné podzemí

My ale po prohlídce pokračujeme dál. Respektive se nejprve vracíme zpět do Despotovce a odtam sevřeným údolím míříme vstříc přírodním zajímavostem pohoří Beljanica. Ta je, obdobně jako četná ostatní horstva Balkánského poloostrova, zbudována z vápenců. A s nimi se pojí přítomnost krasových jevů.

Po úzké komunikaci projíždíme kolem zpola opuštěných štol uhelných dolů, které obklopuje změť kolejnic a industriálního železného haraburdí. Pak se proplétáme mezi nahloučenou zástavbou rázovitých vesniček. Brzy zastavujeme u Resavské jeskyně, která patří k nejnavštěvovanějším přírodním divům Srbska. Vstupné činí necelá tři eura. Fotografování povoleno, tedy kromě profesionálních fotoaparátů.

Vstup do jeskyně působí nenápadně, nicméně se rychle mohutně rozšiřuje a prudce klesá dolů, kde je instalována obrazovka se schématem prohlídkové trasy. Její délka činí přibližně osm set metrů, prozkoumané prostory přitom měří zhruba tři kilometry.

Krasový svět Resavské jeskyně

Každý z dómů v jeskyni má své pojmenování.

Klidným tempem procházíme gigantické překrásné dómy vyzdobené všemi známými variacemi krápníků, které hrají vysokou škálou barev. Počínaje sněhobílou, přes okr, až po hněď. Místy se prostory lesknou drobnými krystalky kalcitu. Půvaby podzemí příjemně zpestřuje různobarevné osvětlení vybraných útvarů.

Symbolem jeskyně se stal monumentální dvanáctimetrový stalagmit pojmenovaný Matka s dítětem. Jsem spokojen. Resavská jeskyně ukazuje krasovou klasiku velice solidní úrovně. Trochu mně připomíná naši Balcarku. Okolí jeskyně vyplňuje příjemná členitá krajina s rozlehlými pastvinami, těsně vedle parkoviště bylo nedávno otevřeno lanové centrum. 

Vodopád za hospodou

Nepatrně na sever od Resavské jeskyně se dominantně vypíná ústřední hřeben Beljanica s prostornou náhorní plošinou. My se přesouváme přímo pod jeho úpatí, do oblíbeného výletiště Lisine, odkud šplhají do výšin příkré svahy protkané neschůdnými vápencovými skalisky i pásy dlouhých suťových polí.

„Všimněte si, že každá třetí hospoda u cesty se jmenuje Ráj,“ upozorňuje nás Damjan. Ano. Minuli jsme lokály Malý ráj, Velký ráj a nakonec završili pouť u Lisinského ráje, kde se část interiéru podniku nachází uvnitř jeskyně. K němu jsme ovšem dospěli pěšky, po pohodlné asfaltce klikatící se na dně romantického kaňonu.

Oblíbená rybí restaurace na cestě k vodopádu. V pozadí se táhne hřeben Beljanica. Stejnojmenný nejvyšší bod tohoto pohoří dosahuje výše 1 339 metrů.

Vůně jižní přírody doplňovala trojice útulných stylových hospod včetně populární rybárny, u níž probublával náhon plný pstruhů. Pestrou paletu chuťového rozrušení ukončovaly stánky s domácími dobrotami, medem, kořalkou a plejádou rozličných regionálních produktů.

K hlavní atrakci této oblasti ale bylo třeba se proplést okolo stolů restaurantu Vodopad, zodpovědně odolat rafinovaným nástrahám lokálních specialit a úzkou stezkou zabočit dovnitř sevřené rokle.

Tam do temně modré tůně padá bílá stuha vodopádu Veliki Buk. Ačkoli zrovna končilo suché léto, oplýval dostatkem vody. Atypický ráz dovedly do dokonalosti abstraktní útvary vymodelované vysráženým pěnovcem.

Stezka pak pokračovala na otevřenou pláň zakončenou vysokou hradbou Beljanice. Tady se přilehlá krajina skutečně přiblížila rozkošnému ráji. A přímo u paty pohoří, na konci mohutného kamenného moře, prýštila z útrob masívu vydatná vyvěračka chladné průzračné vody.

Tůně vodopádu Veliki Buk

I když se už pomalu blížil soumrak, náš program nekončil. Poslední zastávkou se stal park miniatur na okraji Despotovce. Známý trend tedy dorazil i sem. U zrodu parku stál místní horník, který se za odstupné z dolu suverénně pustil do díla. Sám - a tipuji, že bez dotací. Postupně na zelené louce u silnice vytvořil areál s desítkami přesných replik nejdůležitějších svatyní Srbské pravoslavné církve.

Kromě chrámů z užšího Srbska a Kosova zde najdeme i méně známé objekty například z Dalmácie. Provozovatel nemá o návštěvníky nouzi a rád přednáší poutavý výklad. Tu se krátce zastaví takřka každý zájezd nebo školní výlet. Komplex parku doplňuje prodejna suvenýrů s možností občerstvení.

Může se hodit

Skvělá cena a služby
Cena výletu do Resavské jeskyně zahrnovala dopravu a službu průvodce, obdržel jsem letáky s programem, kontakt na průvodce. Navečer je účastníkům vždy posílána sms (pouze na srbská čísla) s finálním upřesněním. Ráno během jízdy ještě průvodce doobjednával pro zájemce na přání obědy. Organizačně byl výlet zvládnut zcela profesionálně a hodnotím ho krásnou výbornou. V příjemném různorodém spektru účastníků samozřejmě převládali místní. Cena výletu činila přibližně 10€. Bělehradské cestovky, které cílí čistě na cizince,  nabízejí shodný program s anglickým výkladem zhruba za čtyřnásobek

Na skok od dálnice
Klášter Manasija i park miniatur jsou poměrně snadno přístupné z Despotovce, který je napojen na veřejnou dopravu. Obě místa lze teoreticky obejít i pěšky. Druhou variantu skýtá využití taxi, což může být výhodné především pro skupinku více osob. Veliki Buk i Resavská jeskyně ale leží zcela stranou tras autobusových linek. Avšak motorizovaným cestovatelům perfektně nahrává blízkost hlavního dálničního tahu do Makedonie a Řecka. To představuje skvělou výzvu k poznávací pauze, která se dá libovolně natáhnout. Ubytovací kapacity tu existují: například nedaleko o vodopádu Veliki Buk či porůznu podél silnic u Despotovce.

Místo pro vícedenní pobyt
Celá oblast je hojně navštěvována. Poslední dobou se též hodně zlepšuje turistická infrastruktura. Atraktivních lákadel je zde opravdu mnoho. Přírodní fenomény pokračují bohatým výčtem mnoha dalších jeskyní. Poblíž Velikého Buku začínají dvě značené výstupové stezky do holokrasové pustiny nejvyšších partií Beljanice. Ovšem dle webových podkladů je značení v dost špatném stavu. Opevněné Manasiji konkuruje neméně výstavný klášter Ravanica. A sousední pohoří Kučaj se pyšní kuriózním travertinovým vodopádem s nadmíru výstižným názvem Prskalo.  

Internet
http://manasija.rs
http://resavskapecina.rs
www.parkmaketa.com
www.travellino.rs