Jak na spropitné? Někde vám vrátí halíř, jinde chtějí 20 procent

aktualizováno 
Jiný kraj, jiný mrav, a to se týká i spropitného. Kdy nechávat "dýško" a jak velké by mělo být, aby se člověk nechoval jako nějaký křupan z Horní Dolní? Zatímco v některém státě urazíte, když dáte málo, jinde vyvoláte trapas už jen tím, že drobné na stole vůbec necháte.

Každý stát má jiné zvyky a pravidla na výši spropitného. | foto: Profimedia.cz

Hodně, nebo nic. Tak propastný je rozdíl mezi Spojenými státy a Japonskem. V USA není spropitné jen nějaký zvyk, ale přímo povinnost, neboť ve většině podniků činí příjem ze spropitného téměř celý plat číšníků a servírek, takže pokud náhodou nenecháte nic, může se vám klidně stát, že za vámi obsluha vyběhne až před hospodu a bude se vás dotčeně ptát, co že vám udělali špatného, že odcházíte tak hrubě nespokojeni. Výška spropitného zde proto není ani malá, ani symbolická, ale činí zhruba 15 procent za normální či spíše podprůměrný servis.

Fotogalerie

Pokud byla obsluha perfektní, pak se nechává 20 procent, přičemž na mnoha turistických místech (New York, LA) je dnes 20 procent už běžná norma. A pozor, nejen v restauracích, ale také v kadeřnictví či v taxi. A další dolary se dávají za odnos kufrů, parkování auta či úklid hotelového pokoje.

Nechci ani halíř

Úplně jiná situace panuje v Japonsku, kde se zanechání spropitného považuje za neslušné chování, takže když vám vrátí v restauraci či kdekoliv jinde peníze, musíte si je vzít do posledního drobáku, neboť v opačném případě personál urazíte.

"Dostal jsem do trapné situace. Kupoval jsem si vodu v trafice, která stála 99 jenů. Položil jsem na stůl sto jenů a odcházel, a i když paní prodavačka něco říkala, nevěnoval jsem jí pozornost. Ale když jsem vyšel z obchodu, tak mě venku dostihla a vracela mi jeden jen, což je asi dvacet haléřů. A ještě se mi klaněla. Cítil jsem se jak největší buran z buranova," vzpomíná na svůj prohřešek proti japonským zvyklostem cestovatel Jan Stach.

Stejně tak se spropitné nedává ani v restauracích či v hotelích. Podobná pravidla platí i v mnoha dalších asijských zemích, především v Číně. I když s nárůstem turistiky se spropitné přijímá třeba v Thajsku či ve Vietnamu.

V Japonsku se spropitné zásadně nedává. Je to neslušné a nezdvořilé.

V Japonsku se spropitné zásadně nedává. Je to neslušné a nezdvořilé.

Bakšiš v arabských zemích

Odvěkým pravidlem je spropitné v arabských zemích, kde se mu říká bakšiš a platí se víceméně za veškeré služby. Přestože by jeho výše měla být dobrovolná, často jsou zde stanovené minimální částky, které jsou tvrdě vyžadovány, jak o tom svědčí následující příběh.

"Plavili jsme se několik dní lodí po Nilu. Když jsme plavbu v Luxoru ukončili, náš průvodce nám oznámil, ať mezi sebou vybereme peníze do obálky, které se odevzdají kapitánovi a posádce. Řekl nám, že každý máme dát minimálně 500 korun, což se nám zdálo přehnané a řada z nás proto dala méně. Jenže on si obálku vzal, peníze přepočítal a oznámil nám, že dokud tam nebude požadovaná částka, tak nám nevrátí pasy, které vybral na začátku plavby. A tak jsme museli přitlačit a dát do obálky požadovaný obnos," vypráví turista Karel Horký.

V Egyptě se platí bakšiš úplně za všechno. Pokud pojedete lodí po Nilu,

V Egyptě se platí bakšiš úplně za všechno. Pokud pojedete lodí po Nilu, spočítají vám to na závěr všechno dohromady. Včetně opalování.

Peníze tajně předané

Podobné praktiky nejsou ničím výjimečným. Třeba o egyptských velbloudářích se vypráví starý vtip: Nedivte, když vám velbloudář nabídne svezení na velbloudu zdarma. Teprve až jízda skončí, požádá vás o deset dolarů bakšiše za to, že vás sundá zase dolů.

A proč je bakšiš v arabských zemích tak rozšířený? I zde mnoho lidí v hotelových službách pracuje za minimální plat, takže nechat peníze na pokoji je víceméně povinnost. Třeba v Dubaji se doporučuje odměnit pokojskou při odjezdu několika eury. Stejně tak se očekává, že dolar či euro dostane pikolík v hotelu za to, že vám odnesl kufry na pokoj.

A ještě si zapamatujte jednu drobnost. Pokud dáváte bakšiš třeba průvodci či řidiči, pak to nedělejte příliš viditelnou formou, ale předejte mu bankovku v dlani při potřesu rukou při rozloučení.

Pozor na směšné zaokrouhlení

Také v Evropě najdeme v otázce spropitného nemalé rozdíly. Zatímco u nás se jako tringelt nechává v restauraci zhruba deset procent, ve Skandinávii je tato částka již většinou započtená do celkové útraty.

V britských restauracích se nechává také kolem deseti až patnácti procent, ale pokud přijdete na pivo do typického pubu, kde si každé pivo kupujete a platíte přímo u pultu, pak se již dýško většinou nenechává (i když nějaké pence tu také můžete nechat).

Naopak ve Španělsku se spropitné nechává menší než u nás, zhruba pět procent, ale částka se nezaokrouhluje nahoru, nýbrž si necháte vrátit přesnou částku a drobné pak zanecháte na tácku s účtem. A pozor, je třeba dávat velký pozor na to, aby zaokrouhlení nahoru nebylo jen symbolické. To znamená, že při útratě 39,80 eur je opravdu velmi nezdvořilé nechat na tácku pouze 20 centů, ale je třeba přidat ještě zhruba dvě eura.

Ve Španělsku se nechává jen symbolické spropitné kolem pěti procent.

Ve Španělsku se nechává jen symbolické spropitné kolem pěti procent.

Němci nechávají v běžných restauracích spropitné kolem deseti procent, jen když

Němci nechávají v běžných restauracích spropitné kolem deseti procent, jen když se pijí drahá vína, snižuje se částka na pět procent.

Vsedě, nebo vstoje

V Chorvatsku se doporučuje v restauraci nechávat deset až patnáct procent, zatímco v Německu je běžné navýšení účtu o deset procent. Ale i zde najdete výjimku: pokud budete k večeři pít drahá vína, jejichž cena několikanásobně převyšuje cenu jídla, pak se nechává spropitné jen kolem pěti procent.

Ve Francii i Švýcarsku je patnáctiprocentní "service charge" zahrnuto do účtu, takže se opět nechává jen symbolické spropitné v řádu korun.

Velké spropitné se nedává ani v Itálii. Zde ovšem najdete výrazný cenový rozdíl podle toho, zda si kávu objednáte a vypijete přímo u pultu, nebo si ji necháte přinést ke stolku. V prvním případě zaplatíte v centru Říma pouze jedno euro, pokud si ovšem kávu necháte přinést ke stolku, cena bude téměř dvojnásobná.

Kosti v játrech

Ve výjimečných případech však můžete pravidla spropitného porušit, a to v obou směrech. Třeba lidé, kteří nějaký čas pracovali jako servírky či číšníci v bistrech a restauracích, znají tvrdý chlebíček této profese a nechávají většinou svým kolegům vyšší spropitné, než je obvyklé. A více peněz by se mělo dát i v situaci, kdy je člověk maximálně spokojen. Naopak pokud se vám přihodí něco nepříjemného, nemusíte dávat nic. "Jednou jsem si na jihu Evropy objednal restovaná játra s brambory a našel jsem v nich jakýsi obratel. Jídlo jsem sice už nevrátil, ale zato jsem jim nenechal ani halíř," vzpomíná cestovatel Jan Stach.

Vaše "dýškové" zážitky

Zažili jste někdy na cestách trapas se spropitným? Podělte se o svoje zkušenosti s ostatními čtenáři v diskusi.  

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

Máme plno, ale končíme. Stát zrušil rezervace a zavřel Richtrovy boudy

Zavřené Richtrovy boudy v Krkonoších (13.1.2019).

Na seznam zavřených krkonošských bud přibyla další položka. Státem vlastněné Richtrovy boudy nad Pecí pod Sněžkou od...

Vědci odhalili tajemství soch na Velikonočním ostrově. Označují vodu

Velikonoční ostrov - Kráter Rano Raraku - místo, kde sochy moai vznikaly

Po letech dohadů, za jakým účelem byly postaveny mystické sochy na Velikonočním ostrově, přišli vědci s rozluštěním...

SLEPÁ MAPA: Tvrdá lekce zeměpisu. Najděte evropské řeky

Ilustrační snímek

Labe, Temže, Dunaj. Kdo by neznal názvy těchto významných evropských řek. Jejich královnou je jednoznačně Volha,...

Na Poštovnu dorazil jediný dobrovolník, i tak je bouda ze sněhu venku

Odklízení sněhu u Poštovny na Sněžce (17.1.2019).

Jen jeden dobrovolník vyslyšel už ve čtvrtek volání o pomoc z Poštovny na Sněžce. V bílé tmě a extrémním větru...

Koloběžkou do Španělska. Žena z Tanvaldu jela poděkovat za život

Martina Josífek Zelinková na své pouti

V roce 2017, ve 46 letech, jí diagnostikovali zhoubný nádor. Po krátké, ale zničující léčbě sedla na koloběžku a odjela...

Další z rubriky

Další vstřícný krok Uzbekistánu, prezident zrušil víza i pro Česko

„Chceme, aby turisté fotografovali co nejvíce. Dávejte fotky na Instagram! To...

Silně izolovaná země se od nástupu prezidenta Šavkata Mirzijojeva v roce 2016 postupně začala otevírat turistům. Nově...

Svět nejsou jen války, sopky a kolony na D1, říká cestovatelka

Cestovatelka Dana Trávníčková

Navštívila sto dvacet zemí, viděla všechny světadíly a ve své současné životní etapě o nich píše. „Jak svět ve...

Jak se baví keporkaci. Nejlepší melodie remixují a šíří napříč oceány

Fotograf Anuar Patjane Floriuk získal druhou cenu v kategorii Příroda se...

Podle australského týmu mořských biologů dokážou keporkaci remixovat své vlastní melodie a ty nejpopulárnější se šíří...

Najdete na iDNES.cz