Spojené státy americké: on the road - 2.díl

  15:16aktualizováno  15:16
Prohlídka NY. To je velmi jednoduše napsáno. S určitým druhem respektu se suneme zácpou po až sedmiproudé dálnici na sever na NY. Hlavy vykroucené hledáním informace o nějakém záchytném parkovišti. A je to tady. Odbočka na "Metro park". Padá mi kámen ze srdce a radostně sleduju navigační cedule.

V pravidelných kruzích hledáme volné místo v mnohapatrovém parkovišti. Všude je to tak našláplé, že nám pomalu zase úsměv mizí.

Pater však je dost a tak se pro našeho zlatého broučka místo našlo. Ještě v automatu zaplatit několik dolarů za dvacetihodinové parkování (při odjezdu nikdo nekontroluje) a hurá na metro.

Metro park však není metro, ale jméno stanice příměstské vlakové dopravy. První vlak, který přijel, byl oficiálně prohlášen za plný a vůbec nás do něj nepustili.

Socha svobody

Po půl hodině přijíždí další a přibližně stejnou dobu jede na Pen station na Manhattan. Pak permanentku na metro a hurá na Sochu Svobody na Liberty island. Za 8$ vás odvezou k ní, nechají vás vystát frontu. 


Původní plamen skrytý v malém muzeu uvnitř sochy

Fronta před vstupem do samotného "památníku" trvá něco přes hodinu. Naštěstí zde milosrdní zaměstnanci symbolu NY vybudovali přístřešek, kde jsme alespon částečně chráněni před horkými slunečními paprsky.

První část fronty máme za sebou a nyní už stoupáme po schodech až do hlavy. Výhled v malém prostoru skrz poškrábaná malá okénka nic moc, ale byli jsme tam. Daleko hezčí a zajímavější je muzeum vzniku sochy.

Dále jedeme na pověstný imigrační ostrov Ellis island. Zde přistávaly všechny lodě připlouvající s přistěhovalci a tady se rozhodlo. Našli jsme i různé záznamy o Češích a Slovácích.

Procházíme Wall Street a dalšími ulicemi Manhattanu. Den je u konce a tak jedeme metrem na Pen Station, čekáme na nějaký vlak směr Metro Park a pak autem projíždíme celé město na sever. Ani v jedenáct večer to není průjezd zdaleka plynulý.

Temně hučí Niagáry...

Jedeme směrem na Niagarské vodopády. Už několikátý den nám klouže spojka. Občas je velmi náročné nějaký kopec vůbec vyjet. Když se dozvídám v jednom servisu cenu 550 až 600 dolarů za výměnu, s úsměvem děkuju a jdu opět s lehkou nohou na plynu pokračovat v jízdě. Pan automechanik se se mnou loučí se slovy, že se zase brzy uvidíme a podává mi číslo na svůj mobil.

Přes Bufalo se dostáváme k Niagárským vodopádům a zjišťujeme, že nás ti Amíci odjakživa "mystifikují". Žádné takové vodopády neexistují. Niagara Falls vyjadřuje čistě to, že jsou na řece tohoto jména. Jinak jsou to vodopády dva: Americký a kanadský vodopád Podkoví (Horseshoe Falls).

První díl reportáže o cestě po USA - "Spojené státy americké - hit the road baby" - najdete ZDE

NAŠE CESTA PO USA V KOSTCE

Nejdelší dálnice v jednom kuse – I70 800 mil
Oblíbené zvíře Marmot (svišť)
Nejlepší zavazadlo do auta kbelík s víkem
Nejvyšší místo dosažené v autě – Rocky Mountain NP 11.796 stop
Nejvyšší místo dosažené pěšky – Teton NP 12.600 stop
Nejnižší místo – Death valey (Údolí smrti) 280 stop
U benzinového čerpadla jsme zastavili 68 krát
Za pohonné hmoty jsme utratili 641 USD
Najeli jsme 16 279 mil
Navštívili jsme 27 států
Nejoblíbenějším obchodem byl Wal Mart
Kempy většinou hezké a platili jsme 8 až 19 USD

Přibližně: 1 míle = 1,6 km; 1 m = 3 stopy

Vyhlídková lodička, která vás zaveze přímo pod masy padající vody, je určitě výborná zkušenost. Tam jsme si každý za 7 USD užili dostatek sprchy a dostali pláštěnky, které pak ještě mnoho týdnů překážely v autě.

Asi jsme měli štěstí. Bylo chladno, pod mrakem, a tak prostory připravené na návaly lidí zůstávaly prázdné. Samozřejmě trochu závidíme Kanaďanům lepší výhledy nebo samozřejmě všem národnostem, které si jednoduše mohou most přejít nebo přejet autem pro lepší výhledy. (nám nedali vízum - viz. první díl reportáže)

My se naopak máme značně na pozoru, protože právě tady jsme potkali např. benzínovou pumpu, která byla označená tabulí: "odjezd od této stanice je pouze do Kanady".


Americký vodopád Niagara

Městečko Niagara Falls má svoji americkou i kanadskou stranu a tyto dvě poloviny spojuje vysoký most.

Na kanadském břehu jsou  rozhledny, které, zřejmě, nabízejí ještě lepší nadhled než z pouhého břehu a na straně americké je postavena taková visutá konstrukce, která má pozorovateli umožnit trochu lepší výhled. Výtahem je tu možné sjet k patě vodopádu.

Mimochodem, vodopády byly vždycky výzvou pro šílené dobrodruhy. Nad vodopády kráčel poprvé v roce 1859 provazochodec Blondin. Vodopády se také zdolávaly v sudu: údajně poprvé to vyzkoušela roku 1901 šedesátiletá Anna Taylorová. Podle jejího vzoru se zde v roce 1984 předváděl i Čechoslovák Karel Souček. Poslední pokus tady zaznamenali roku 1995, třebaže jsou takové akce dávno zakázány a tvrdě pokutovány.

U jezera Ontario

Přímo v ohlušujícím hukotu vodopádu večeříme a s pocitem uspokojení odjíždíme k pevnosti Niagara přímo na břehu jezera Ontario. Vše krásně zachovalé. Nebo zrenovované – nevím. Je to takové malinkaté městečko samo pro sebe, které za války severu proti jihu hrálo velmi důležitou roli.

Stanujeme přímo na břehu Ontaria a tak ranní skok byl téměř povinností. Moje první koupel v tomto 245 stop nad mořem položeném jezeře byla tady zároveň i moje poslední. Pochopil jsem, proč tu všichni mají za auty zapřáhlé velké čluny, ale v plavkách do vody nikdo ani v největším vedru nejde.

To ani nemluvím o americké úchylce pánských bermudových plavek. Chcete-li se stát středem pozornosti na jakékoliv pláži pak není nic jednoduššího – vemte si evropské plavky.

Celé pobřeží - dojeli jsme téměř do Rochesteru, je zasvěceno lodím. Všechna místa jsou upravena tak, aby si tam kdokoliv mohl spustit svoje plavidlo a zaparkovat auto. Jezero je tak veliké, že připomíná moře – kam dohlédneme, jen samá voda.


Železniční most v Letchworthu

Grand Kaňon východu

Od pobřeží odjíždíme po devadesát osmičce na jih a večer kempujeme v Lechworth State Park přezdívaný Grand Kaňon východu.

Přijíždíme tam večer a tak jsme ušetřeni nevím jak drahého vstupu. Vynahradí si to však na kempu, kde po nás chtějí 18,75 USD. Chtěl jsem namítnout, že nechci zůstat týden, ale asi by to v mé angličtině nevyšlo tak vtipně, a tak radši mlčím a platím.

Naše místo je krásné. Vlastně stejně hezké jako ve většině ostatních kempů. Kempovacím místem se většinou rozumí samostatné travnaté místo pro dva stany a dvě auta, které je kolem chráněno stromy. Cena je většinou pevná do maximálně sedmi osob.

Nám nejvíce vyhovovaly kempy v rámci státních parků. Cena většinou nepřesáhla 12 USD, běžně se platily prostřednictvím tzv. honest boxů, kam se vhodila obálka s příslušnou částkou. Více o Letchworth State Park v angličtině ZDE.

Mezi nejdražší patřil řetězec luxusních kempů KOA. Jsou často na předměstí měst a na lukrativních křižovatkách turistických cest. Je tu zaručena čistota, sprchy, pračky a sušičky. Nabízejí mnoho cenových kategorií lišících se polohou v kempu, kvalitou trávy pro stany nebo možnostmi připojení pro karavany.


Pohled z mostu v Letchworthu

Na nejdražších místech se obytná auta připojí k elektrice, vodě, odpadu a možná i kabelové televizi (většina má vlastní satelit). Ceny však přesahují hranici, kterou nejsme schopni za přespání zaplatit.

Údolí řeky Genese v Letchworth state park je nezapomenutelný. Krásné lesy nebo lépe řečeno takové lesy asi jako v jižních Čechách a tři rozmanité vodopády. Proti Niagárským asi ne tak monumentální, teče tady kalná voda, ale celá oblast je téměř bez lidí a to je k nezaplacení.

Míříme na Shenandoah

Napojujeme se na silnici 81. Míříme na jih k našemu prvnímu národnímu parku Shenandoah, kde žijí snad nejpřítulnější srnky na světě.

Silnice ve Spojených státech tvoří síť čísel. Vědět, že se potřebujete dostat do Atlanty, většinou nestačí. Je třeba vědět, že leží na osmdesátpětce směr jih. Velmi často a přehledně najdete směry silnic s dodatkem směru sever, jih, východ nebo západ. Trasy s lichým číslem jsou směry severojižní a sudé silnice vedou z východu na západ. Když k těmto dvouciferným číslům přibude ještě třetí znamená to v případě první číslice sudé obchvat města a liché nejkratší spoj do centra.

Příště si přečtete o krásách amerického Národního parku Shenandoah

 

Lanovka. Takovou lanovkou se sotvakde jinde na světě svezete, má totiž jen jednu stanici! Její nástupní a současně výstupní turniket leží na levém břehu řeky, zhruba pět kilometrů pod vodopády. Jaký smysl má tuto projížďku absolvovat, pokud nejste šíleným milovníkem lanovek? To poznáte v kabině, až shlédnete dolů na vířící peřeje niagarského "whirlpoolu". Jízdné: šest kanadských dolarů.

Svým tvarem koňské podkovy je známý kanadský vodopád na Niagáře

LODÍ POD VODOPÁDY. Je to nezapomenutelný zážitek pro zástupy turistů, a to už od roku 1846. U pokladny dostanete zdejší turistickou uniformu: pro změnu modrou pláštěnku. Určitě si ji oblečte. Až loď připluje přímo pod vodopád, už to bude zbytečné. Ve vodní tříšti na palubě parníčku Maid of the Mist během půlhodinové projížďky spatříte za slunečného dne jistě i duhu. Lodě jezdí pouze od dubna do října. Jízdné: dvanáct kanadských dolarů.

Letchworth: železniční most

Letchworth: pohled z mostu

Americký vodopád - Niagara

Niagáry: výtah ke kotvišti výletních lodí

Niagáry: výletní loďky pod vodopád

Pevnost Niagara na břehu jezera Ontario

Niagáry: pozorovatelna pod vodopádem

Socha svobody: původní plamen skrytý v malém muzeu uvnitř sochy

New York, Socha svobody

Autoři:

Nejčtenější

V Africe vyfotili vzácného černého levharta. Prvního po 110 letech

Britský fotograf Will Burrard-Lucas zachytil v keňském parku Laikipia...

Britskému fotografovi Willu Burrardovi - Lucasovi se v Africe povedl náramný kousek. Podařilo se mu vyfotit vzácného...

Byl to asi nejhorší James Bond, přesto naučil turisty lyžovat v Mürrenu

Díky za všechno, Mr. Bond.

Možná by se měl tento slavný snímek jmenovat spíše Ve službách švýcarskému turismu, než Jejímu Veličenstvu, neboť agent...

Slavný cestovatel Miroslav Zikmund slaví sto let, svůj věk bere jako dar

Miroslav Zikmund

Při dvou cestách projel Miroslav Zikmund Asii, Afriku i Ameriku. Je absolutní systematik, jeho život má pevně daný...

KVÍZ: Lidé pro ně i umírají. Jak dobře znáte státní vlajky?

Víte, který stát má na své vlajce kalašnikov?

Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů každého státu. Některé vlajky pozná na první pohled téměř každý, jiné se dají...

Varhánky i v poledne? Víme, kde v Kitzbühelu hledat nejlepší trasy

Alpské kouzlo sjezdovek v rakouském Kitzbühelu

Kitzbühel, to není jen Hahnenkamm, na kterém se jezdí slavný sjezd, ale také pestrý výběr z 230 kilometrů sjezdovek....

Další z rubriky

OBRAZEM: Fontány a krásné zahrady. Neuvěříte, jak vypadal Afghánistán

Návštěvníci v zahradě čajovny poblíž Kábulu

Zřejmě jedno z nejšťastnějších období Afghánistánu si můžete prohlédnout na historických fotografiích z roku 1928,...

Karneval Viareggio. Podívejte se na slavnou masopustní veselici v Itálii

Karneval v italském městečku Viareggio (2017)

Karneval v přímořském městečku Viareggio patří k nejznámějším masopustním veselicím v Evropě. S historií od roku 1873 a...

Další komplikace. Do Benátek nejen za peníze, ale také s rezervací

Itálie, Benátky. Romantika pro jednoho zákazníka na tradiční gondole a kolem...

Návštěvníci Benátek si od roku 2022 budou muset svůj pobyt v pověstném městě na laguně rezervovat - dostane se do něj...

Najdete na iDNES.cz