Na národní park Acadia jsme se na naší trase podél severovýchodního pobřeží USA těšili snad nejvíc. Že tu svůj domov našla kdysi třeba rodina Rockefellerů, je důkazem jedinečné krásy zdejší drsné krajiny. Krásy, kterou bohužel rok co rok přijíždí obdivovat víc než čtyři miliony návštěvníků.
Jelikož je jeden z nejstarších parků USA (založen 26. února 1919) s plochou 191,8 km² i jedním z nejmenších a zároveň jedním z nejnavštěvovanějších, znamená to u snídaně nelelkovat a vyrazit do terénu co nejdřív. Už kvůli nestálému počasí je potřeba naplánovat dostatek času, ideálně pět dní.
Symbolem Maine jsou humři a majáky. Objevte Ameriku, kde se zastavil čas |
Protože skoro všechny zajímavosti leží podél 27 kilometrů dlouhé jednosměrné okružní silnice Park Loop Road, je – pokud chcete mít trochu klid – výhodnější ulicí projet a zajímavosti brát „odzadu“.
Na trase první, nejznámější a tudíž nejnavštěvovanější atrakcí je Thunder Hole. U skalní štěrbiny, kam příboj tlačí mořskou vodu, která za dunění letí ven v podobě až 30 metrů vysoké fontány, je tudíž narváno vždycky. Přitom celý spektákl funguje logicky jen při přílivu a při špatném, respektive větrném počasí. Při pohledu z auta na desítky selfíčkářů pózujících na vyhlídkové plošině bychom si teď rádi jednu pořádnou vlnu škodolibě přičarovali.
Vydatně navštěvovaný je i kouzelný maják Bass Harbor Lighthouse, a to přesto, že se dnes celá zátoka halí do husté mlhy. Zvěčňujeme maják přilepený na skále jako vlaštovčí hnízdo dvěma snímky a pokračujeme radši do ospalé rybářské osady Bernard.
Tady je nám konečně dopřán nejen klid, ale i cenná podívaná na život místních: na děti hrající na zahradě baseball, na trojici rybářů, která v přístavu překládá humří pasti z korby pick-upu na loď, a na rodinku, která s proviantem přejíždí na protější ostrov.
Nejhezčí částí parku je bezesporu východní pobřeží v úseku mezi Otter Cove Overlook a pláží Sand Beach. Ta leží v malebné zátoce ve tvaru půlměsíce a je sevřena sytě zelenými horami. Ačkoli tyrkysové moře a venkovní teploty lákají ke koupání, před skokem do 14 stupňů „teplé“ vody se musíme přece jen trochu motivovat. Třeba naplánovaným obědem pro fajnšmekry.
Tip na ubytováníV Acadia National Park můžeme doporučit hotel Acadia Inn v Bar Harbor. Hotel napojený na bezplatnou kyvadlovou dopravu do centra Bar Harboru nabízí skvělý poměr mezi cenou a kvalitou služeb. |
Acadia totiž není jen zážitkem přírodním, ale i kulinářským – vlastně jako celý stát Maine. Na mysli mám mainského humra, který je prý nejlepší na světě. To sice nemůžeme posoudit, protože jsme dosud žádného humra v jiné zemi nejedli, ale kde jinde ho ochutnat než v Maine? Ideálně na molu v Southwest Harbor pár kilometrů před vjezdem do parku. Tady, v zadní části přístavu, nacházíme restauraci podle našeho gusta: Beal’s Lobster Pier. Restaurace Beal’s není žádná snobárna, je to autentický lidový lokál, kde se sedí na humrově červených dřevěných lavicích hned u moře, z repráků vyhrává skupina Toto a Starship a kde se pivo srká rovnou z plechovky. Zkrátka pohoda.
A čerstvější už to také být nemůže – úlovek totiž rybáři šoupou zadními dveřmi rovnou do kuchyně. Odtud humři putují do velké kádě u vchodu, kde už čekají hladoví fajnšmekři, a pak už to jde ráz na ráz. U pultu určíte váhu, prodavač vám fešáka vyloví, abyste si mohli prohlédnout vy jeho a on vás. Poté humr putuje na váhu, z váhy do sítě a vzápětí hlavou vpřed do hrnce s vroucí vodou.
Humr, pokrm chudiny
Dřív se mělo za to, že humr nemá nervovou soustavu, a tudíž necítí bolest. To samozřejmě není pravda. Brutální způsob přípravy je ale už po staletí součástí mainské tradice; tak to tu prostě funguje a jako návštěvník by to měl člověk buď akceptovat, nebo sem nejezdit. Humří maso je libové, chutná sladko-slaně a liší se podle toho, z jaké části těla je. Nejlepší je prý z klepet a ocasu, radí nám v Beal’s číšníci Alex a Dan, a sice v perfektní slovenštině.
Oba studenti, které tu náhodou potkáváme, pracují v Beal’s přes letní sezonu a domů si kromě vybroušené angličtiny a poctivě vydělaných dolarů povezou nezaplatitelnou zkušenost ze života „za oceánem“. Jen humr bude v kufru asi chybět. „Humra už nemůžu ani vidět,“ směje se sympaťák Alex a dodává, že už teď se těší na talíř svíčkové s domácím knedlíkem.
Americké humří království Maine turisty okouzlí i v indiánském létě |
Humr v Maine nikdy nebyl žádný velký luxus. Do začátku dvacátého století, kdy byly zavedeny rybolovné kvóty, se z moře humr tahal v takovém množství, že byl pokrmem chudiny a jedl se víceméně jako chleba. Děvečky a pacholci na zdejších farmách měli dokonce ve smlouvě zaručeno, že humra nemusí jíst v týdnu víc než dvakrát. A tak se humřím masem krmila prasata nebo se jednoduše semlelo a sypalo na pole jako hnojivo.
To by byl dnes samozřejmě hřích. A tak protože my na svíčkovou nemusíme čekat tak dlouho jako Alex a Dan, objednáváme si dvoulibrovou potvoru, a sice v klasické formě, tedy v kuse jen s rozpuštěným máslem. Do něj se kousky humra namáčejí.
Ovšem dostat se k masu je celkem chirurgická operace. A taky dost čuňárna. Teď je jasné, proč je v ceně i igelitový XXL bryndák a proč je každá humří restaurace vybavena venkovním umyvadlem s hromadou papírových ubrousků.
Samozřejmě i v Maine má humr svou cenu a komu přijde padesát dolarů za průměrný dvoulibrový kousek moc, ten by si měl aspoň na suchu zkusit potěžkat prázdnou humří past – tedy zhruba metr na metr a půl velkou kovovou klec. Ta je vybavena důmyslným tunelem ze síťoviny, do které se humr cestou za návnadou zaplete a už se nedokáže dostat ven. Past je lanem spojena s barevnou bójí plující na hladině.
Jelikož nechceme být mořským živočichům blízko jen na talíři, zakupujeme na zítra pětihodinovou plavbu za pozorováním velryb. Bohužel příroda není zoologická zahrada, a tak oproti Kanadě, kde jsme před lety viděli velryby během dvouhodinové plavby v relativní blízkosti pobřeží, máme tentokrát smůlu a nevidíme absolutně nic.
Plavba je pro nás Středoevropany přesto nezapomenutelným zážitkem. Obzvlášť když se na obzoru objeví stěna mlhy připomínající z dálky tsunami, slunce mizí a my jsme bez zvuků civilizace a jakéhokoli orientačního bodu uprostřed oceánu obklopeni surreálným mléčným závojem. V ten moment si uvědomujeme, jaké riziko je spojené s prací rybářů.
Procházka podél fjordu i po mořském dnu
Nejvyšší horou Národního parku Acadia je Cadillac Mountain, z jejíhož vrcholku v nadmořské výšce 466 metrů je v USA nejdřív vidět východ slunce. Jenže to bychom museli teď v létě vstávat nejpozději ve čtyři ráno. Výjezd na Cadillac je navíc možný jen s povolenkou, o kterou je nutné zažádat včas online, což jsme netušili.
O to víc času nám zbývá na túru kolem Jordan Point, kterou nám oslazuje výhled na okolní hory odrážející se v nehybné hladině. Pěkná procházka vede i paralelně k cyklostezce kolem sedm kilometrů dlouhého fjordu Somes Sound s tak čistou vodou, že se dá pít.
Den plný zážitků přesto nezapíjíme vodou, ale pintou vychlazeného piva v živém turistickém městečku Bar Harbor, kam se vydáváme bezplatnou kyvadlovou dopravou. Fajn je to, že v Maine, a obzvlášť v Bar Harbor můžete být na ulici bez obav i po setmění. To se v USA až na pár výjimek moc nedoporučuje.
Tuto výjimečnou svobodu, která by měla být v civilizovaných zemích vlastně samozřejmostí, a není bohužel už ani v západní Evropě, si Američané patřičně užívají. Ještě o půlnoci jsou chodníky plné lidí procházejících se mezi obchůdky, puby, restauracemi a pivními zahrádkami. Pohled pro Ameriku vcelku výjimečný.
Co nevynechat v Acadia National Park
|
Báječnou zázrakem přírody je ostrůvek Bar Island kousek od centra Bar Harboru, na který se dá během odlivu přejít suchou nohou. Ačkoli tento úkaz nevidíme poprvé, znovu žasneme nad zázrakem slapových jevů: nad ustupujícím mořem, nad novou tváří krajiny a poté si užíváme procházku po ještě před chvílí neviditelném mořském dnu.
Naše třítýdenní cesta končí a ačkoli jsme tu byli pouhých 20 dní, pocitově to nebylo 480 hodin, ale nejméně deset tisíc. Vědecky doložený fenomén, který všichni známe z dětství, tedy že čas naplněný novými zážitky a poznatky nám zpětně přijde pocitově mnohem delší, se potvrzuje i během naší cesty po báječné Nové Anglii. Kousku Ameriky, kam se zcela určitě vrátíme.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
