Než ve Spojených arabských emirátech objevili tučné zásoby ropy, svět místní zemi znal díky malinkým, ovšem rozkošným, zářivým kuličkám. Arabové prodávali perly do celého známého světa, přičemž té nejstarší prý dopočítali mezi sedmi a osmi tisíci lety.
Náš průvodce Ali oděn do tradičního obleku místních – kandory – se chlubí, že si jejich perly oblíbila v 16. století španělská královna Alžběta z Valois, po ní královna Francie Marie Medicejská, ruská carevna Alexandra Fjodorovna, manželka amerického prezidenta Kennedyho Jacqueline i britská princezna Diana. Jestli všechny tyto dámy skutečně nosily perly vylovené v Perském zálivu? Pojďme Alimu důvěřovat.
Průvodce perlovou farmou Ali v emirátu Rás al-Chajma. Na fotce Ali ukazuje na mapě místa, kam lovci perel historicky pluli, aby cenný artefakt našli. Prý to často byly stovky kilometrů.
Je to nečitelný chlapík. Na milimetry srovnaný vous, pomalé a šetřivé pohyby, husté obočí přísného učitele a strohé reakce na otázky, jako by snad odpověď byla tak hloupě jasná, z něj nedělají přímo vřelého člověka. Drží si odstup. Ale hned pochopíte, že perly má skutečně rád. Zachází s nimi jako s čerstvě narozeným miminkem.
Se zdviženým prstem hned přispěchá, že v emirátech najdete třetí nejkrásnější perly na celém světě. Hezčí mají už jen mezi Indií a Srí Lankou a pak okolo Indonésie, Austrálie a Filipín.
V emirátech se naučíte užívat si života, říká turistický průvodce |
Stojíme na dřevěné plošině postavené na moři u jednoho z emirátů Rás al-Chajmá (RAK), kde v dnešní době pěstují „kultivované“ perly. Ne umělé, stále jde o pravé perly, jen vznikají po zásahu člověka, čímž se liší od skutečně přírodních perel. Ali nám vysvětluje rozdíl. Historicky lovci našli perlu jen v jednom procentu vylovených ústřic, než se lidi naučili „přírodní čističku vody“ přimět perly vytvářet jako ve fabrice.
Do té doby to chtělo pořádnou dávku štěstí. Svrchní tkáň ústřice museli narušit krab, ryba, parazit nebo i červ, pokud se dostal přes stěnu mušle v honbě za potravou. Ústřice následně poranění léčila vytvořením cysty, v níž nakonec vznikla samotná perla. Pak musel člověk vynaložit velké úsilí, aby správnou ústřici našel. Ali nám vysvětluje, že lovci mohli hledat téměř celý rok, jen od listopadu do ledna jim počasí nedovolilo se potápět.
Tradiční loď lovců perel, na které na dlouhé měsíce desítky mužů vyrážely na moře. Onen kanystr na přídi sloužil pro úschovu jediné pitné vody, kterou měli hledači na cestu k dispozici.
Řehole to každopádně byla útrpná. Malé loďky s posádkou okolo pětadvaceti mužů vyrážely až na čtyři měsíce na moře, někdy prý pluly až sto kilometrů a spoléhat mohly jen na malou zásobárnu vody. „Bylo třeba se spokojit se dvěma hrnečky vody na den,“ říká suše Ali.
Za den se lovci potopili až dvě stě krát, pokaždé na dvě až pět minut. Prsty si kryli koženými návleky, aby se jim nekrabatila kůže, koš na ústřice si zavěsili na krk a na nohu si přivázali těžký kámen, aby je rychleji dostal na dno moře. Nos těsnili želvími kostmi a pokud chtěli kolegu varovat před blížícím se nebezpečím, třeba žralokem, pomáhalo hlasité štěkání. Lovci takhle vyráželi pro perly ještě v roce 1940.
Byznys ve 20. století skončil, neboť ho zdevastovali šikovní Japonci, když trh zaplnili svými perlami. Naučili se je pěstovat na farmách. Přišli na to, že když do perlorodek vloží zrnko písku a dodrží správný postup, stačí počkat a mají svou kultivovanou přírodní perlu.
V emirátech se nakonec také přizpůsobili. Proces trvá asi dva roky, přičemž rozdíl bývá v tom, že přírodně vytvořené perly bez zásahu člověka jsou v průměru menší než ty kultivované. Ovšem smrtelník většinou rozdíl nepozná. Na fotce níže najdete perly přírodní (vrchní dvě hromádky) i kultivované (zbytek).
Prohlídka perlové farmy v emirátu Rás al-Chajma. Na fotografii vidíte perly v hodnotě několika milionů korun a ještě vzácnější náhrdelník.
Ali cenu perel na fotce odhaduje na jeden až dva miliony dirhamů, tedy něco mezi šesti až třinácti miliony korun. O náhrdelníku tvrdí, že je jedním ze tří na světě a cenu odhadovat ani nechce.
Balíčky perel nám vyskládává na plátno celkem v klidu a v jednu chvíli se od něj dokonce zvedá a perly nikdo nehlídá. Přiznávám, že mě to svedlo k myšlenkám o tom, zda jsou perly pravé, když se o ně před cizími lidmi nebojí. S naučenou přesností metodika perly nakonec znovu balí a lodí nás odváží na břeh.
Nejmladší z emirátů vystrkuje růžky. Láká investory, vzorem je mu Dubaj |
Znovu potkáváme velbloudy. Jeden zrovna stojí v moři a pije, v tu chvíli se dozvídám, že velbloudi umí pít a zpracovat slanou vodu. Na mořskou želvu štěstí nemáme, to až později při vyhlídkovém letu. A žraloků se prý bát nemusíme. Ty připlouvají hlavně v zimě.
Ali se s námi loučí a ukazuje nám klenotnictví se šperky z místních perel (kultivovaných), kam určitě máme zajít. Ceny těch nejlevnějších perel začínají na zhruba sedmi stovkách korun a pokračují až do závratných výšin. Záleží na tvaru, barvě, lesku či čistotě materiálu.
V emirátech údajně najdete třetí nejkrásnější perly na celém světě. Hezčí mají už jen mezi Indií a Srí Lankou a pak okolo Indonésie, Austrálie a Filipín.
Naše cesta ten den vede ještě do staré a před desítkami let opuštěné vesnice obchodníků s perlami. Po úpadku byznysu vesnici zavál písek. Emiráťané ji dnes obnovují jako turistickou památku a připomínku dávného a zásadního podnikání.
Dozvídáme se, že příbytky lidé stavěli z korálů. Pro kameny bylo do hor daleko, korály byly lehké, relativně pevné a pomáhaly izolovat nesmyslné vedro. Chytré.
UbytováníKoho by perlová farma nalákala k návštěvě emirátu, ubytovat se lze v některém z hotelových komplexů, které se staví ohromující rychlostí. Přímo ve městě Rás al-Chajmá najdete třeba resort Rixos Al Mairid Ras Al Khaimah, který ubytuje až 1 600 návštěvníků. Češi prý patří mezi pět nejčastějších hostů, spolu třeba s Rusy, Němci a Brity. |
