zavřít
1 / 46
náhledy
Žebříček, z něhož se vám nejspíš nebudou sbíhat sliny, sestavil TasteAtlas. Internetový průvodce světovou gastronomií. Na základě 390 000 recenzí vyhodnotil pokrmy z celého světa, s nimiž nebyli cestovatelé ani trochu spokojeni. V předlouhém seznamu nechybí ani zástupci české kuchyně.
Autor: Getty Images
Propadly například Dolces Fálico z portugalského Amarante. Tyto cukrovinky sice přijdou vulgární jen někomu, ale příliš tvrdé se zdají být každému, kdo se do nich omylem s chutí zakousne. Jsou spíš na parádu, k dekoraci než jako jídlo.
Autor: Huang Jingyuan, Creative Commons
Tradiční botswanská Seswaa, v níž se na jednom talíři spájí vařené maso obrané z kozích nožek, kukuřičná kaše, čirok a kroupy, nedopadla o moc lépe.
Autor: Kalanga, Creative Commons
Nikdo netvrdí, že nigerijská polévka Afang chutná špatně. Ale nejspíš nikdo soudný by si netroufnul tvrdit ani to, že vypadá lákavě. Specialita uvařená z listů plevele bazela, přezdívaného malabarský špenát, na pohled odpuzuje.
Autor: Ukpong1, Creative Commons
Olla de carne je silný vývar. Zpravidla z hovězího masa. Kromě kořenové zeleniny v něm nechybí ani kukuřice a brambory. Je to zvláštní, ale ne nechutné. Upřímně tedy těžko říct, čím si tato polévka typická pro Kostariku vysloužila tak negativní hodnocení.
Autor: Aleat88, Creative Commons
Červené fazole azuki propůjčí napařované rýži barvu, a učiní ji i o dost mazlavější. Jinak se na první pohled nedá tradiční japonský Sekihan považovat za nějaké zlo. Aspoň než jej ochutnáte. Jde o pokrm silně trpký, bohatý na třísloviny.
Autor: Lombroso, Creative Commons
Možná čpí podobně jako neudržované nádražní toalety, ale ve skutečnosti je Hongeo-hoe z korejské provincie Jeolla docela slavnostním jídlem. Vyrábí se fermentací z masa rejnoků. Nabídnou vám jej, když vás chtějí uctít něčím mimořádným.
Autor: Jayulo, Creative Commons
Proti vaječným omeletám vybíraví mlsouni zpravidla nic nemají. Ale nejspíš v nich nechtějí nacházet jablka. Což je přesně ten neduh, kterým trpí tortilla de manzana, tradiční pochoutka ze španělské Asturie.
Autor: Profimedia.cz
Karnevalová pochoutka, která je vychvalována ve švýcarské Basileji, si mnoho slávy podle recenzí TasteAtlas nevydobyla. Fastenwähe vypadá jako přerostlý preclík, ale nechutná prý ani z poloviny tak dobře.
Autor: Amada44, Creative Commons
Královnin koláč (bolo rainha) si v Portugalsku spojují s Vánoci. A taky s oslavami, karnevaly a veselím obecně. Kritici mu dávají za vinu, že je sice působivou dekorací, ale příliš stravitelný kvůli výraznému obsahu ořechů vlastně není.
Autor: Profimedia.cz
Sara udon je specialita z Nagasaki. Připravuje se z křupavých smažených nudlí, doplněných krevetami, chobotnicemi, vepřovým masem a různými druhy smažené zeleniny, jako jsou fazolové klíčky a zelí. Chválu si toto jídlo nevysloužilo.
Autor: Profimedia.cz
Opaluje se nad ohněm, pak se den máčí ve studené vodě. A další den ve slaném nálevu. Třetí den se vaří, pak už se může rovnou podávat. Žádné jiné tajemství za přípravou norské smalahove není. Vařená ovčí hlava je hlavní a jedinou ingrediencí.
Autor: Schneelocke, Creative Commons
U něčeho, co se jmenuje zeleninová roláda, by asi měla asistovat zelenina. V Irsku je nicméně vegetable roll výrobkem z hovězího masa, který má tvar velkého salámu. Jen je lehce ochucený čerstvou jarní cibulkou a pojídá se smažený po plátcích.
Autor: Warwick Butchers, Creative Commons
Nechutná to vůbec špatně, jen množství malých kostiček může strávníka potrápit. A co že je to křupavě osmažené zvířátko na talíři vlastně zač? Picante de cuy. Tradiční pochoutka z Peru, morče připravené cihlou „na placato“.
Autor: Profimedia.cz
Z kontaktu odlišných gastronomických tradic mohou vznikat velmi chutné kombinace. To ovšem v případě chicken riggies neplatí. Tato italsko-americká variace těstovin neuspokojuje Italy, a vlastně ani Američany žijící mimo New York.
Autor: Profimedia.cz
Fiambre je pokrm, tradiční salát v Guatemale. Je to jídlo nerozlučně spojené se Svátkem všech svatých a Dušičkami. V jeho receptu figuruje přes padesát ingrediencí, často i chuťově docela protichůdných. Každé jeho sousto chutná jinak. A prý ne moc dobře.
Autor: Profimedia.cz
Můžete jej milovat, nebo nenávidět, ale chuť vaječného koňaku vám z paměti nevymizí. Stejně jako váš osobitý domácí recept na jeho přípravu. V případě maďarské polévky Borleves je to dost podobné. Je jako vaječňák dochucený vínem a rozinkami.
Autor: evamagazin.hu, Creative Commons
Jak asi vypadá milion stejků na jednom talíři? Vyzkoušejte dánský millionbøf a uvidíte. Základem je mleté hovězí maso, cibule a opravdu velká spousta hutné šťávy. Celé se to podává s řídkou bramborovou kaší a červenou řepou.
Autor: Per Asmussen, Creative Commons
Nebudeme dlouho chodit kolem… horkých mravenců. Hormiga culona, pochoutka z kolumbijského regionu Santander, totiž o ničem jiném než o vypasených mravencích není. Ale je to sezonní a výživné.
Autor: Profimedia.cz
V případě tête de veau název nic neskrývá. Tento francouzský pokrm se skládá z telecí hlavy, která se vaří tak dlouho, dokud maso nezměkne a kůže nezíská želatinovou konzistenci. Jazyk a mozek se vaří odděleně, a všechny tři druhy masa se ve finále podávají po plátcích dohromady.
Autor: Profimedia.cz
Ruské Jakutsko obohatilo světovou gastronomii o pokrm, který je snem všech líných hospodyněk. Indigirka je salát, jehož základní ingrediencí je naporcovaná zmrzlá syrová ryba. Pro chuť k ní můžete přidat kopr. A je to hotové. Jídlu se někdy říká „pětiminutové“. Asi podle doby přípravy.
Autor: JukoFF, Creative Commons
V jednoduchosti je skryta velká síla. Ovšem endives au jambon, pečená čekanka se šunkou, se zdá být cestovatelům jednoduchá až příliš. Pokrmem je vyhlášený francouzský department Seine-Maritime.
Autor: Profimedia.cz
Pokud vezmete dvě chuťově zajímavé poživatiny a propojíte je v jednu, dopadne to buď slavně, nebo fatálně. Nápad Američanů máčet opraženou slaninu v čokoládě je zjevně tím druhým případem.
Autor: Profimedia.cz
Receptura naportian dokazuje, že japonská kuchyně se inspirace ze světa nebojí. Ale nejspíš by měla. Jde o japonskou verzi poameričtěné verze neapolských špaget. A že je to prý jedna rozvařená katastrofa, to potvrzují nejen zděšení Italové.
Autor: Profimedia.cz
Ryba není špatné jídlo. Dokud z ní tedy neuděláte norský fiskeboller. Rybí koule, do nichž namelete rybu a smísíte ji s moukou a vejci. Produkt, jakési rybí knedlíčky, které podáváte se sýrovou omáčkou, si u zahraničních degustátorů popularitu nezískal.
Autor: Jonas Osthassel, Creative Commons
Turecká kapuska platí za jídlo chudiny. Hlavní ingrediencí je totiž dušené zelí a cibule. Ale různé přísady, jako bulgur, rýže, fazole či rajčata, jej činí o dost bohatším pokrmem. Ne každý mu ovšem přijde na chuť.
Autor: Profimedia.cz
Za cuscuz paulista musíte do Brazílie. Anebo si můžete cestu ušetřit, pokud vás neláká pokrm z kukuřičné mouky, oliv, konzervovaných sardinek a hrášku. Jídlo bylo dřív „něco extra“. Všechny tyto suroviny byly v 19. století, kdy právě toto jídlo vznikalo, v Brazílii dost drahé.
Autor: Profimedia.cz
Malý drobeček z Česka. Do světového žebříčku nechutných pokrmů se nechvalně zapsaly i karlovarské suchary. Dietní pokrm, jehož součástí je i vřídelní voda. Otázkou zůstává, jestli je tento tradiční výrobek pořád ještě vůbec k sehnání, nebo ho do seznamu zahrnuli pamětníci ze zahraničí.
Autor: Karlovarská pekárna, Creative Commons
Lehký vývar dochucený zeleninou, to nezní špatně. Thajský tom chuet ale body ztrácí na tom, že jde o vývar vepřový. A snad jsou ti pašíci v Thajsku o něco méně voňaví, že ani tento vývar příliš turistům nešmakuje.
Autor: Takeaway, Creative Commons
Missi roti jsou indické placky, které slouží jako téměř univerzální základ snídaní a svačin. Červené chilli, mletý kmín, mletá semena koriandru, kurkuma a drcená suchá semínka granátového jablka jim ale chuti dodávají asi až příliš.
Autor: Sonia Goyal Jaipur, Creative Commons
Když se řekne dezert z Japonska, vyvolá to přirozeně opatrnou zvědavost. Oprávněně. Minazuki je dušený koláč z lepkavé rýžové mouky uiró a cukru, dochucený mazlavými fazolemi azuki. Skvělý pro vytahování zubních plomb.
Autor: ČTK
Jediný správný recept na tradiční pákistánský kata-kat neexistuje. Dělá se vždy z toho, co je po ruce. Nejspíš se neobejde bez ledvinek, varlat, mozku, srdíčka, jater a plic, které se dlouze vaří s výrazným kořením.
Autor: Miansari66, Creative Commons
Italské risotto alle fragole také nezazářilo. Proč? Jahody spolu s vařenou rýží vytváří zajímavý chuťový kontrast, kterému ale cibule, mrkev, bílé víno a spousta strouhaného sýra moc nepomáhají.
Autor: Profimedia.cz
A další kousek z Česka (a Slovenska): Máslová pomazánka, respektive smotanová nátierka. Kombinace zakysané smetany, sušeného mléka a podmáslí, která ve výsledku neobsahuje ani 39 procent mléčného tuku, cestovatelům nepřišla ani jako máslo, ani jako pomazánka.
Autor: Profimedia.cz
Když kolem vás neroste chřest, nezoufejte. Třeba si natrháte mladé výhonky kapradin, a povaříte je. Tak to totiž dělají v Kanadě.
Autor: Profimedia.cz
Přijít na chuť norskému chlebu, to prý není jen tak. Kneippbrød je totiž tak křupavý a celozrnný, že prý kvůli němu vyplouvaly lodě z fjordů poslední dvě staletí. Opačným směrem, do zemí, kde se dělá lepší chleba. Do chuti se promítá řepkový olej a asi trochu víc droždí, než by nám chutnalo.
Autor: Fisle, Creative Commons
Polévka caldo de papas je doma na Kanárských ostrovech. Vaří se tak dlouho, než v ní brambory změknou, a pak se přidá syrové vejce. Co na ní lidem vadí? Snad přemíra pálivého koření a šafránu, anebo celková neúpravnost na talíři.
Autor: LEALARANDA, Creative Commons
Yeot je tradiční jihokorejská cukrovinka, která může nabývat pevné i tekuté podoby. Vyrábí se z rýže, kukuřice, čiroku, sladkých brambor a směsi zrn. Přísady vařené v páře se lehce fermentují a dlouho vaří ve velkém hrnci.
Autor: Národní institut korejského jazyka, Creative Commons
Opražená mouka, červené víno, hovězí vývar, cibule, muškátový oříšek a spousta sýra. Pokud vám tato kombinace voní, pak si na švýcarské sváteční polévce basler mehlsuppe pochutnáte. Ale jinak vás asi neosloví.
Autor: Stefan Muth, Creative Commons
Z bource morušového nemusíte nutně vyrábět jen hedvábí. Je to taky výživná pochoutka. V Jižní Koreji ji dostanete pod názvem beondegi. Tito drobní živočichové se obvykle vaří v páře, poté se ochucují kořením a podávají v malých šálcích.
Autor: Profimedia.cz
Vietnamský tiết canh jde až na dřeň. Je to totiž tradiční forma krvavého pudinku. Čerstvá zvířecí krev se smíchá s rybí omáčkou a nechá se vysrážet. To už ani koriandr nezachrání.
Autor: Profimedia.cz
Sklandrausis je kulatý koláč z Lotyšska, který se tu připravuje tradičně od 16. století. Těsto se vyrábí z nekvašené žitné mouky a vytvaruje se tak, aby se okraje ohnuly nahoru. Poté se vyplní brambory, mrkví a smetanou.
Autor: Profimedia.cz
V pomalu dušeném khoresh bāmieh se setkává hovězí a jehněčí maso, aby je na poslední společné cestě na talíř doprovodily rajčata, česnek, kurkuma, bobkový list a pořádná porce okry. V Íránu je jídlo populární, cestovatele ale neoslovilo.
Autor: Tamorlan, Creative Commons
Původně jako jídlo venkovské chudiny, později jako dietetický pokrm. A nyní údajně typická rustikální specialita pro turisty. Chlebová polévka je třetí položkou české kuchyně na světovém seznamu pokrmů, které rozhodně neudělaly dobrý dojem.
Autor: Jiří Zelenka / Pohled 111, Creative Commons
A ještě jednou krvavý pudink. Tedy přesněji řečeno blodpudding, ve švédském podání z krve vepřové. Zapéká se v troubě a podává se s brusinkovou marmeládou. Dává se často dětem, aby byly zdravé a silné.
Autor: David Castor , Creative Commons
Filipínský balut, pochoutka proslavená seriálem o extrémní gastronomií, tu pochopitelně chybět nemůže. Základem je oplodněné kachní vejce, v němž už se kachně chvilku vyvíjelo. Tohle kindervajíčko s překvapením se pak vyjídá komplet, vařené. Nebojte, bude hůř. Tohle je jen první polovina pokrmů, které TasteAtlas vyhodnotil jako podivné.
Autor: Profimedia.cz
