Bohatě působící město Burgos leží necelých 500 kilometrů od Santiaga de Compostela a k cíli to svižnou chůzí trvá ještě v průměru 25 dní. Pro poutníky je to jedna zastávka těsně před Mesetou – velkými rovinatými pláněmi v centru Španělska.
V centru města zahlédneme mladou poutnici s mapou, možná hledá albergue – ubytovnu pro poutníky. Trekové boty má připevněné na nemalé krosně, na nohách má ponožky a sandály. „V určité fázi cesty už na sobě ty boty nesneseš a musíš si vzít něco lehčího,“ vyprávěla mi kamarádka, která svatojakubskou pouť dobře zná.
Symbolem poutníků je lastura hřebenatky svatojakubské – v Burgosu je vidět na dlažbách, hospodách i batozích. Ale ať už jste poutníci nebo ne, jistě neujde vaší pozornosti zdejší katedrála, která je jako jediná z těch španělských na seznamu UNESCO.
Katedrála v Burgosu
Katedrálu Panny Marie si nejprve hezky prohlédneme z kopce Mirador Del Castillo. Její vnitřek by ovšem neměl uniknout ani těm, kteří si na náboženské památky tolik nepotrpí. Nachází se v ní hrobka kastilského rytíře, španělského hrdiny a vojenského vůdce El Cida a jeho manželky.
Mucholap a „sestra“ Mony Lisy
Ještě populárnější je postava „Mucholapa“. Návštěvníci ho najdou na začátku centrální lodi ve výšce 15 metrů. V každou celou hodinu uchopí tato pitoreskní postavička řetízek zvonku a zazvoní na něj, přičemž otevírá a zavírá svá dřevěná ústa. Na toto vystoupení se čeká stejně jako na Staroměstském náměstí, jen se do katedrály vejde méně lidí.
Kromě působivé architektury je v katedrále k vidění ještě jedna zajímavost – obraz Máří Magdalény od Leonarda Da Vinciho a jeho žáka. Žena na plátně, oděná jen do pramenů svých vlasů, se usmívá velmi podobně jako Mona Lisa. Pro mnohé návštěvníky je to velké překvapení, kdo by čekal, že tu najde stopu jednoho z největších umělců všech dob!
Při východu z katedrály pak narazíte na mapu se všemi poutními trasami do Santiaga de Compostela. Člověku přijde na mysl, co by on sám byl vlastně schopen ujít.
Z Burgosu do Frómisty
My se v kraji poutníků touláme zatím jen autem. Dojedeme do menšího městečka Frómista, které je od Burgosu vzdálené asi 85 kilometrů. Frómista odvozuje svůj název od rozlehlých pšeničných polí Tierra de los Campos. Úrodná zem potřebovala rozvážet své plody, a proto v minulosti vznikl Canal de Castilla, česky Kastilský kanál. Prohlédnout si ho můžete asi 900 metrů od centra Frómisty. Po kanálu jezdí loď, která vozí návštěvníky po kanálu tam a zpět.
Právě tady se můžeme opět vydat po části Svatojakubské cesty. Molo lodi Juan de Homar se nachází 50 metrů od místní turistické kanceláře. Těsně podél kanálu jdou poutníci. Někteří s batohem, jiní docela nalehko. „Dneska už se pouť dá jít jen s malým zavazadlem. Existují firmy, které vám váš velký batoh převezou na místo, kde budete večer spát. Jsou to takoví falešní poutníci, ale počítá se to,“ říká naše průvodkyně Mara Castaño.
Někdo bere absolvování pouti jako sport, někdo jako duchovní záležitost. „Lidé při tak dlouhé cestě mívají až spirituální prožitky,“ dodává Mara a já přemýšlím, jestli se starosti opravdu dají vychodit. Zároveň si vzpomínám na jinou kamarádku, která šla před časem portugalskou trasu. „Zažívala jsem věci, které se těžko popisují a vysvětlují. Byla to spíš taková prozření,“ řekla mi po návratu. Různé bolesti prý člověk už ani neřeší.
Ve Frómistě je oproti Burgosu klid. Prohlížíme si kostel svatého Martina z Tours, který byl postaven v 11. století v románském stylu. V centru je vidět hodně poutníků. Občerstvují se v místních bistrech a restauracích. Atmosféra je tu až neuvěřitelně zenová. Tady by stačilo jen sedět a pozorovat, na člověka by možná hned přešla vnitřní vyrovnanost, pro kterou tu mnozí poutníci jsou.
Klášter a chorály
Přesouváme se šedesát kilometrů jihovýchodně od Burgosu, kde se nachází pozoruhodný benediktinský klášter Santo Domingo de Silos. Stejnojmenný klášter v obci Santo Domingo de Silos byl založen v roce 929 a v 11. století ho zasvětili sv. Dominikovi Silosskému. Klášterní budovy jsou ukázkou vrcholné románské architektury. Každý sloup je jedinečný, střechy mají mudejarský kazetový strop. Dříve tu prováděli sami mniši, dnes je vše vysvětleno pomocí QR kódu.
Když dorazíte v době mše, můžete se zaposlouchat do gregoriánských chorálů. Umění zdejších mnichů se v 90. letech dostalo celosvětové pozornosti. Jejich zpěvy se nahrály na desku už dříve, ale až v roce 1994 se najednou staly velmi populárními. Prý působily jako protijed na stres moderního života. Mimochodem, nejprodávanější album gregoriánského chorálu, které kdy vyšlo, se jmenuje Chant.
„Buen camino“, tedy šťastnou cestu, přejí tu a tam místní nápisy. Je to skutečně poutnická oblast. Z auta vidíme babičku obvázanou velkou vlněnou šálou, jak jde s obyčejným klackem kolem silnice. Vypadá to, že je zvyklá hodně chodit. Za chvíli uvidíme další dva podobně svižné dědečky s holemi.
Velkolepá cesta soutěskou Yecla
Byl by hřích se v takové oblasti alespoň neprojít. Perfektním doplněním venkovské návštěvy Santo Domingo de Silos je soutěska Yecla.
Soutěska Yecla u Santo Domingo de Silos je jednou z hlavních turistických atrakcí poblíž slavného kláštera.
Jedna z nejužších soutěsek ve Španělsku v některých místech nepřesahuje ani dva metry. Mezi vysokými skalami je řada kovových mostů a lávek, takže se trasa dá pohodlně přejít i s dětmi. Nad vrcholky hor krouží kolonie supů bělohlavých.
Po návštěvě tohoto kraje, který vás pravděpodobně inspiruje k dalším cestám a objevování, možná také zatoužíte obout dobré boty a vyrazit. Z auta se to pozoruje hezky, ale přílišná pohodlnost by se měla raději rozchodit.
