Možná, že znáte slavnějšího „bratříčka“ Costa del Azahar, tím je oblíbené Costa Brava, v překladu Divoké pobřeží, které se prostírá severně od Barcelony a svému jménu dělá čest. Střídají se tu klasické „plážové“ úseky se skalnatými útesy a skrytými zátokami obklopenými divokou a nespoutanou přírodou.
Costa del Azahar neboli Pomerančové pobřeží leží na jih od španělského velkoměsta, je malebnější a po všech stránkách klidnější – břehy tu nejsou tak dramatické, lemují je rozlehlé zlatavé pláže, které se pozvolna svažují do moře, krajina je umírněnější, posetá voňavými pomerančovníky, a bývá zde i méně turistického ruchu. Nudit se jistě nebudete, toho se nebojte, celkově ale převládá spíše klid a pohoda, „akčnost“ nahrazuje autenticita.
Klid, jídlo a tržnice
Costa del Azahar se rozkládá na území dvou španělských provincií: Castellón a Valencia. A každá z nich má své centrum, které (než se vrhnete do mořských vln) rozhodně stojí za prozkoumání.
Středobodem první z jmenovaných provincií je Castellón de la Plana, poklidné město s výbornými bary a restauracemi, kde se podávají tradiční tapas a k nim lahodná vína. Během roku se ve městě pořádají nejrůznější slavnosti, mimo ně tu ale mnoho ruchu, včetně nočního života, nečekejte.
Aspoň vám zbude energie na prohlídku památek. Tou nejikoničtější je impozantní gotická konkatedrála Panny Marie původem ze 13. století, o dvě století mladší zvonice El Fadrí a radnice z 18. století s podloubím, postavená v toskánském stylu.
Všechny tři historické skvosty stojí hned vedle sebe, na náměstí Plaza Mayor. A na stejném místě najdete i velkou centrální tržnici.
Chrám se svatým grálem
Známější a „nabitější“ možnostmi, co dělat, je Valencie, hlavní město stejnojmenné provincie. Po Madridu a Barceloně je třetí největší španělskou metropolí a z obou těchto velkoměst si bere to nejlepší. Má úžasnou atmosféru, ve které se mísí barcelonská plážová pohoda s madridskou majestátností.
Ohromí vás starobylou katedrálou, která je rovněž pojmenovaná po Panně Marii a také pochází ze 13. století. Pozoruhodná je zvenku i zevnitř, tam můžete obdivovat středověké malby a achátový kalich, který by prý mohl být svatým grálem.
Jen několik ulic od katedrály se nachází slavná Hedvábná burza (Llotja de la Seda), zdobená gotická budova, která je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO. A zaujmou i dvě mohutné brány, pozůstatek středověkého opevnění.
Stejně jako Castellón má i Valencie spoustu míst, kde se dobře najíte, oblíbené jsou zvláště tapas na stovky různých způsobů. A kam za relaxací? Do tak trochu netradičního městského parku Jardí del Túria, který vznikl ve vyschlém říčním rameni, nebo na vyhlášenou městskou pláž Malvarrosa. Pokrývá ji zlatý písek a najdete ji zhruba šest kilometrů od centra města. Abychom ale nekřivdili Castellónu, i on má hezké pláže.
Malý Gibraltar i Benátky
Na pěkné lány písku vlastně narazíte skoro všude, ty na Costa del Azahar navíc bývají ohodnocené modrou vlajkou, která se uděluje za čistotu, kvalitu vody a vysokou úroveň poskytovaných služeb. Pobřeží je pak poseté letovisky, každé z nich je trochu jiné, stačí si jen zvolit.
Kdybychom měli vybrat několik míst, která mezi ostatními vynikají, byla by to například Peñíscola, malebné město s templářským hradem a historicky významná námořní pevnost prostírající se na skalnatém ostrohu, který vybíhá do moře.
Dále je to Alcossebre obklopené přírodním parkem Serra d’Irta, ideálním pro túry i vyjížďky na kole, Benicassim s atmosférou starých časů a příjemnou pobřežní promenádou či Alboraya s přístavem Port Saplaya, kterému se díky půvabným pastelově zbarveným domkům říká malé Benátky.
Může se hodit
|
Článek vznikl pro časopis Tina.
