Historii vlastního odboje známe v Česku pochopitelně lépe než u našich vzdálenějších sousedů. Jenže i ve Slovinsku napsala válečná historie nemálo příběhů, které stojí za to dnes znát a opakovat si je. Příběh partyzánské nemocnice Franja k nim nepochybně patří.

Autor: Sl-Ziga, Creative Commons

Vojska nacistického Německa, Itálie a Maďarska vtrhla do Království Jugoslávie 6. dubna 1941. Dobyté území si rozdělili tak, že Německo zabralo severní část státu, Itálie anektovala jihozápadní část včetně hlavního města Lublaně a Maďarsko obsadilo oblast Prekmurí na východě.

Autor: Unknown author, Creative Commons

I když vojenská porážka Slovinska byla relativně rychlá, místní se okupaci podřídit nechtěli. Bojovali dál jako partyzáni. V prvních měsících okupace působilo oficiálně v řadách Národněosvobozeneckého vojska a partyzánských oddílů Slovinska osm stovek lidí. Před koncem války už jich bylo 38 tisíc.

Autor: Foto Mirko Lakota, Creative Commons

Okupační síly ovšem odmítaly uznat partyzány coby regulérní armádu, a tak zajaté raněné i nemocné pobíjely. Nutnost postarat se nějak o raněné, neponechávat své druhy napospas nepříteli, tak ve Slovinsku vyústila k budování skrytých partyzánských nemocnic.

Autor: Unknown author, Creative Commons

V hlubokých lesích, podzemních jeskyních a na dalších těžko přístupných místech – členitý terén Slovinska byl pro takové účely vlastně ideální – postupně vzniklo přes 120 takových provizorních partyzánských nemocnic.

Autor: pb-franja

O pacienty v nich pečovalo 244 lékařů, 260 studentů medicíny, 38 diplomovaných zdravotních sester a přibližně tisícovka provizorních zdravotníků, kteří byli vyškoleni v různých zdravotnických školách a kurzech.

Autor: pb-franja

V těchto skrytých partyzánských nemocnicích, které přežívaly jen díky rozsáhlé podpoře obyvatelstva, které je zásobovalo potravinami, léky a dalším vybavením, bylo v průběhu okupace ošetřeno více než patnáct tisíc raněných a nemocných.

Autor: pb-franja

V oblasti Primorska vznikly větší nemocnice až po kapitulaci Itálie na podzim roku 1943. Asi ty největší a nejlépe organizované partyzánské nemocnice byly „Pavla“ v Trnovském lese a „Franja“ v soutěsce Pasice u Cerkna.

Autor: Visit Cerkno

Bolnica Franja pak patří k těm, které se díky péči památkářů podařilo zachovat do dnešních dní. Pravda, její současná podoba je z velké části rekonstrukcí původní nemocnice, protože původní stavby podlehly povodním.

Autor: Sl-Ziga

Nemocnice slouží jako hodně názorné muzeum, ne jen jako ukázka šíře partyzánského odboje. Je to i vzácný doklad lidství přetrvávající v těch nejtěžších podmínkách.

Autor: Sl-Ziga

Franja vznikla z nutnosti utajení, protože původní plán na ošetřování raněných na statku v Podnjivči se ukázal být příliš riskantním. Místní proto doktoru Viktoru Volčjakovi ukázali nenápadnou cestu do soutěsky Pasice.

Autor: Visit Cerkno

Tam byla krátce na to postavena první dřevěná chata, která 23. prosince 1943 přijala první raněné. Polní partyzánská nemocnice si vysloužila své jméno po vedoucí doktorce, Franji Bojcové, která vystřídala doktora Volčjaka.

Autor: Sl-Ziga, Creative Commons

Výstavba ve Franji pokračovala až do konce války, kdy bylo na dně soutěsky natěsnáno čtrnáct dřevěných srubů sloužících různým účelům. Stojí tu, po četných rekonstrukcích, dodnes. A tak si můžete sami prohlédnout, jak nemocnice byla, terénním podmínkám navzdory, vybavená.

Autor: Žiga, Creative Commons

Najdete tu chatu pro zraněné, ne až tak improvizovaný operační sál, izolační jednotku, rentgen, kuchyně, sklady nosítek, ošetřovny, koupelny i ubytování pro personál. Součástí zařízení byla i vodní nádrž a malá vodní elektrárna.

Autor: muzej-idrija-cerkno

Málo se ví o tom, že Franja fungovala jako „centrální“ nemocnice pro několik po okolí dislokovaných „oddělení“. Ta se nacházela v okolí Cerkljanského vrchu, Jelovice, Pokljuky a Štol. Tam odpočívali ošetření pacienti.

Autor: Žiga, Creative Commons

Většina operací byla prováděna v anestezii, byť tedy jen s éterem a pentotalem. Nedostávalo se ovšem antibiotik, krve ani krevní plazmy. Zásoby léků sem podzemními sítěmi proudily až z Milána či z Grazu.

Autor: Žiga, Creative Commons

Improvizovaná byla i dezinfekce operačního prádla a nástrojů. Až do konce roku 1944 se vše vyvařovalo, teprve poté byla zavedena sterilizace horkou párou.

Autor: Žiga, Creative Commons

Dřevo pro první chaty bylo na místě stavby opracováváno na trámy, později poskytovali dřevo okolní rolníci. Řezalo se v obci Log a do soutěsky se dopravovalo povozy taženými koňmi nebo na lidských ramenou.

Autor: Žiga, Creative Commons

Některé části staveb byly vyrobeny v Cerknu a následně rozebrány, za tmy přeneseny a sestaveny v soutěsce.

Autor: Žiga , Creative Commons

Ve Franji, stejně jako ve všech ostatních partyzánských nemocnicích, byla přijata veškerá opatření, aby se zabránilo odhalení nepřítelem.

Autor: Jože Petek, Creative Commons

Hlavní přístupovou cestou do nemocnice byla stezka vedoucí podél potoka Čerinščica, který soutěskou protéká.

Autor:  Žiga, Creative Commons

Počátek cesty, vstup do soutěsky, byl „označen“ starou valchou v potoce. Sloužila jako orientační bod. V závěrečné etapě cesty, kde potok vytváří kaskády, byly postaveny provizorní dřevěné zvedací mosty. Ty z opevněného bunkru střežil kulomet.

Autor: pb-franja

Ranění byli do nemocnice dopravováni z nedalekého statku se zavázanýma očima a většinou v noci.

Autor: pb-franja

Přestože nepřátelské jednotky soutěsku dvakrát napadly, nemocnici nikdy neobjevily. K prvnímu útoku německé hlídky došlo 24. dubna 1944. Ranění byli dočasně evakuováni a po několika přesunech se vrátili zpět do soutěsky.

Autor: Partizanska bolnica Franja

Druhý útok, který se uskutečnil 24. března 1945, už odrazili partyzáni z obranných bunkrů. Okupační jednotky už tehdy neměly sílu na to, aby si probíjely cestu soutěskou. O tom, že kulometná hnízda po léta střeží partyzánskou nemocnici, tušení neměli.

Autor: Visit Cerkno

Během války bylo v centrálním oddělení nemocnice Franja ošetřeno kolem 700 raněných a nemocných různých národností. Ošetření se tu dočkali Italové, lidé ze Sovětského svazu, Francie, Polska, Rakouska. A dva američtí sestřelení piloti.

Autor: Visit Cerkno

„Morální síla“ nemocnice spočívala i v tom, že se tu pomáhalo všem bez rozdílu. Mezi pacienty bylo mnoho národností, včetně zraněného německého vojáka, který poté, co byl vyléčen, zůstal v nemocnici jako člen pomocného personálu.

Autor: Visit Cerkno

Roku 1963 se nemocnice stala součástí muzea v Cerkně. Dnes se na místě v soutěsce nachází rekonstruovaný areál fungující jako muzeum. Objekt je chráněn jako kulturní památka národního významu.

Autor: Walter Della Schiava, Creative Commons

Od roku 2000 figuruje na předběžném seznamu kandidátů na zápis na Seznam světového dědictví UNESCO a od roku 2015 se počítá k mimořádným památkám tzv. Evropského dědictví.

Autor: Partizanska bolnica Franja

Za návštěvu rozhodně stojí. Není to jen obyčejný dřevěný skanzen v horách. Je to místo, kde se z obyčejného lidského soucitu a každodenního nasazení lékařů, zdravotních sester i místních obyvatel rodilo skutečné hrdinství.

Autor: Partizanska bolnica Franja

Tajemství slovinské soutěsky Pasice. Partyzánskou nemocnici Němci neobjevili