700 km za 17 hodin
Do tohoto koutu Evropy jsme zamířili už poněkolikáté, poprvé před čtyřmi lety vlakem, později párkrát autem. Letos v létě jsme se rozhodli celou cestu kompletně zopakovat jako před před čtyřmi lety včetně dopravy vlakem.
Později se ukázalo, že to nebyla dobrá volba... Vlak nabral v Rakousku dvouhodinové zpoždění, takže poslední autobus ve Slovinsku z Kranjské Gory do Trenty nám ujel. Naštěstí nás nakonec nahoru do sedla Vršič (1611 m) a zase dolů do malebného údolí Trenty svezl za menší úplatu jeden místní řidič.
Pohled na sedlo Vršič 1611 m
Osvědčený kemp
Kemp Trenta, do kterého jsme zamířili už po několikáté, nás ale opět nezklamal. Kempař, který mluví několika jazyky včetně češtiny, se o celý areál stará velmi dobře. Všude je čisto a ceny za noc se zvyšují každý rok jen minimálně.
Kromě kempu Trenta funguje v této oblasti ještě kemp Triglav. To jsou nejlepší výchozí body k výstupům na vrcholky podmanivě krásných Julských Alp. Malebnost zdejšího prostředí dotváří průzračná řeka Soča, která pramení v horách nedaleko odsud a níže po proudu bývá rájem raftařů a kanoistů.
Řeka Soča 2 km po proudu od pramene
Náš kemp, vzadu Malá a Velká Mojstrovka
První světová válka hluboko v horách
Julské Alpy každého překvapí velkým výběrem turistických i náročnějších exponovaných tras na celkem malé rozloze. Kde se tu vzaly, kdo je vybudoval?
Odpověď jsme našli v nedalekém městečku Kobarid v Evropském muzeu 1. světové války. Až tam si člověk uvědomí, jak těžké boje se vedly právě v údolí řeky Soči a v horách ve výškách kolem 2000 metrů. Italská a rakousko-uherská vojska tu během války vybudovala síť horských cest; během výstupu na některé vrcholky můžete dodnes ve skalách vidět vyryté letopočty 1916-17 i několik zachovalých kapliček.
Muzeum 1. světové války v Kobaridu
Dokonce i na úpatí nejvyšší hory Slovinska Triglavu (2864 m) jsou rozpadlá italská kasárna.
Muzeum dostalo název "Evropské", protože materiály a filmový dokument jsou přeloženy do několika jazyků včetně češtiny.
Výhled ze Stenaru do údolí Trenta
Několikrát ve stejném kempu, přesto pokaždé jinde
Nejlepším výchozím bodem na Triglav je kemp v Trentě. My jsme ale letos hledali i jiné alternativy výstupů do hor. Výhodou Julských Alp je, že se tu nesetkáte s takovým množstvím turistů jako třeba v Tatrách, a pokud se rozhodnete pro méně vyhledávané vrcholy, tak nepotkáte třeba 4 hodiny ani živáčka.
Jeden den jsme tedy vystoupali do sedla Luknja, a pokud se nespokojíte s už takhle nádherným výhledem na severní stěnu Triglavu a vystoupáte na protější vrchol Bovški Gamsovec, tak se vám za dobrého počasí naskytne krásný pohled na celou ikonu Slovinska od paty až k vrcholu. Kromě toho se dostanete i mezi desítky kozorohů, kteří v těchto místech žijí a lidí se vůbec nebojí.
Triglav a jeho severní stěna
Kozoroh na Luknje
Další den jsme si opět zašli k prameni řeky Soči, jako v předchozích letech, tentokrát po cestě pod hřebeny zadní Trenty.
Jiný den jsme vystoupali na již osvědčený Pogačnikov dom do výšky 2050 m a odsud pokračovali na vrchol Stenar (2500 m), ze kterého můžete vidět všechny alpské velikány i s údolím Trenta, které dotvářejí široké koryto řeky Soča.
Pokud plánujete delší přechod, můžete využít některou z horských chat, kde je kromě noclehu většinou zajištěna i strava, a pokud je kapacita na večer naplněna, tak si majitel umí vždy poradit, přesto si ale místo raději předem rezervujte!
Z Trenty lze podniknout i výstup na horu Malá Mojstrovka, 2332 m, která se tyčí v dálce nad kempem; trasu si výrazně zkrátíte, když vyjedete ať už autem nebo autobusem do sedla Vršič a odsud podniknete výstup.
Vrchol Malé Mojstrovky 2332 m
Při výstupu občas narazíte na zatoulané ovce, které lezou vysoko do stěn, a je třeba si dát pozor na kamení, které kopou dolů. Z vrcholu Malé Mojstrovky je úžasný výhled na celé Julské Alpy i na rakouské ledovce.
Poslední dny před odjezdem k moři jsme strávili u průzračné řeky Soči a ve skalním jezírku pod vodopádem.
Spodnje Kriško jezero
Slovinská Istrie není pro Čechy
Zatímco v Alpách jsme se vesměs setkali s cenami pro našince příznivými, na Istrii je situace značně odlišná.
I když je Slovinsko v EU stejně dlouho jako ČR, tak je tu patrný větší rozdíl v životním standardu. Kromě vyšších cen za dopravu, zboží a služby tu mají lidé i vyšší průměrnou mzdu. Například cesta autobusem k moři nás stála 1,5krát tolik než před 4 roky a celkově je doprava v některých případech i 3x dražší než v ČR.
Jednohvězdičkový kemp u moře byl pak dražší než mnohem hezčí kemp v Alpách. Nutno podotknout, že i v tomto kempu jsme před čtyřmi lety byli a že kromě ceny se tu nic nezměnilo, naopak, není už tolik přáno malým stanům, které jsou nyní namačkané po okrajích u plotu a po noční bouři zafungovaly spíše jako zábrany proti valícímu se bahnu.
V kempech si u moře Slovinci budují k celoročně pronajatým karavanům předzahrádky a přístřešky a tím zabírají rok od roku větší plochu kempu.
Nicméně stařičké městečko Piran, které vystupuje celé jako jeden malý poloostrov do Jadranu, si vás hned získá. Systém malých uliček a starých domů je kouzelný ve dne i v noci.
Tak tedy: auto, nebo vlak?
Odpověď je jednoznačná! Pokud nejste nuceni využít hromadných prostředků a plánujete cestu do této krásné země minimálně ve 2 lidech, tak už se cesta vlakem vůbec nevyplatí. Nám se zvedly náklady oproti minulým letům takřka na pětinásobek a navíc jsme byli nuceni trávit i spoustu času čekáním na místní spoje, které na sebe nenavazují nebo třeba vůbec nedorazí.
Jeden z členů cesty měl zdravotní problémy a nejbližší zdravotnická pomoc je přes sedlo Vršič v 45 km vzdálené Jesenici. My jsme tuto cestu i s vyšetřením absolvovali hromadnými prostředky devět hodin!
Letos nám počasí tolik nepřálo jako v době, kdy jsme objevovali tento stát poprvé, a proto jsme toho ani v Alpách tolik nestihli, ale hory a velehory jako Julské Alpy nejsou o stíhání a dobývání, ale o objevování a respektu přírody a počasí. Určitě se sem zase brzy podíváme.
Může se hodit
V restauracích a dalších společných prostorách začal platit zákaz kouření od 1. 8. 2007 Kemp u moře: 10 EUR za noc, kvalita srovnatelná s kempy v ČR |
Text a foto: ROMAN SMETANA
