Základnu jsme rozbili těsně vedle slovinského městečka Podčetrtek a naše první kroky směřovaly ke kouzelnému komplexu kláštera Olimje. Než sem z nynější chorvatské strany přišli první paulíni, tyčil se tady opevněný hrad. Ten byl později přestavěn na rozkošný renesanční zámek.
A svoji půvabnou podobu šlechtického sídla si udržel dodnes, jak dokládá malebné průčelí i arkádové nádvoří. K zámku pak řeholníci pouze přistavěli kostel, jehož interiér naopak hýří vrcholným barokem.
Stejný sloh také vévodí podmanivé místnosti staré lékárny, do jejíž biblické výzdoby byly zakomponovány kartuše věnované velikánům medicíny, například Hippokratovi, Galénovi či Paracelsovi.
Nyní klášter patří minoritům, kteří úspěšně navázali na tradice svých předchůdců, neboť se věnují pěstování léčivých bylin a výrobě rozličných hojivých přípravků.
Současná klášterní prodejna je celá provoněna sušenými rostlinami, za masivním dřevěným stolem sedí mnich v tmavé kutně. U zdi jsou ve starožitných regálech vyskládány výrobky z propolisu, včelí produkty, bylinné tinktury i čaje. A pro ně si sem chodí nejen turisté, ale především místní. Zrovna během naší návštěvy dovnitř tiše vplula venkovská tetička, prohodila pár slov s „bratrem“, rutinně sáhla po papírovém pytlíku klášterní čajové směsi a pokračovala o dům dál.
Jen pár kroků od spirituálního centra stojí budova bývalé školy, z které se stal dům hříšného pokušení. A to pokušení nadmíru lákavého, velice sladkého a silně kalorického. Vnitřní prostory totiž ukrývají malou manufakturu vyrábějící ohromnou škálu variací vynikající čokolády.
Interiér staré lékárny
Neodolatelné sladké království čokoládového butiku
Pochopitelně, že ji doplňuje prodejna, která přetéká svůdně naaranžovanými horami pralinek, čokoládových bonbónů, lízátek a vůbec všeho možného, co obsahuje čokoládu. Návštěva, zejména s dětmi, doopravdy způsobí uragán v peněžence. Ovšem profesionální obsluha butiku vše chápe a k nákupu sama od sebe ochotně přisype pár čokoládových bonbónů navíc. A jako poděkování přidá čerstvé lízátko právě přinesené z výrobny.
Mezi čarodějnicemi
Něco málo přes kilometr cesty od kláštera leží temné království úkladných čarodějnic. A rovněž pohádkových bytostí, bodrého lidového humoru a úchvatné kreativity. Zdejší učitel Jože Brilej, společně s řadou přátel, vytvořil uvnitř lesíka pozoruhodnou říši fantazie, která přináší úsměv i parádní vybočení z monotónních dnů. Perfektně si ho užijí všichni, bez ohledu na věk.
Pod klenbou stromů tu našly domov desítky různorodých variant dobrých i zlých čarodějek, černokněžnic a ostatních žen zaprodaných magii. Spatříme zde i postavy ze známých pohádek, roztodivné figury, ale též originálně pojaté ztvárnění hrdinů významných slovinských literární děl, nebo rozverné karikatury obyčejných venkovanů, u nichž jsou žertovnou formou popsány jejich charakteristiky.
Některé z exponátů v čarodějné říši jsou pohyblivé.
Návštěva Země pohádek a fantazie přinese příjemné vybočení z reality
Občas jsme se též pěkně vylekali, když nenápadné čidlo uvedlo figuru do pohybu nebo se ze skrytého reproduktoru ozval halekavý zpěv. Jelikož jsme sem přišli před sezónou, byli jsme bohužel ochuzeni o expozici kuriozit instalovanou pod krovem pohádkové chaloupky. Celý areál jsme si prohlédli úplně samostatně a bedlivě nás sledovaly jen barevné postavičky jako Sněhurka, Červená Karkulka nebo výstřední supermoderní čarodějnice, co místo koštěte používá k přepravě vysavač.
Megahustej tobogán
Epicentrum volnočasových aktivit v Podčetrtku představují lázně Terme Olimia s bazény uvnitř i venku. V létě pak o kus dál funguje mamutí akvapark Aqualuna. Původní termální zřídla místní obyvatelé primárně užívali k ryze praktickému účelu: ženy v nich praly prádlo.
Během padesátých let minulého století tu vyrostly první hotely, koupaliště a lázeňské budovy. Podle slabě radioaktivní vody středisko obdrželo název Atomske Toplice, který se pořád objevuje v mapách i bedekrech.
Lázně Terme Olimia jsou epicentrem volnočasových aktivit v Podčetrtku.
Oproti mnohé konkurenci jsou Terme Olimia výrazně skromnější a menší, což si ovšem vynahrazují bohatým spektrem doplňků. Zejména přístupem ke klientům a celkovým pojetím, které cílí hlavně na rodiny s dětmi. Včetně oddělených prostor kojení, společnými rodinnými sprchami, ložnicí určenou malým dětem, hernou, kinem, a také posilovnou, wellness či cvičením ve vodě určeným spíše dospělým.
Naše omladina se okamžitě vrhla k tobogánům a po dvaceti minutách se zadýchaná vrátila se sdělením, že tobogán je naprosto „megahustej“ a okamžitě zmizela zpět. Pozitivní byly i ceny.
Lázně si pochvalovali i naši slovinští spolubydlící. „Každoročně sem několikrát jezdíme s dětmi. Pro ně je to tu nejlepší. Nás zase těší poměr ceny výkonu. I u doplňkových služeb. Například Čatež je mnohem dražší. Přitom místy působí zanedbaně, až omšele,“ poznamenali. Terme Olimia bude vhodnější navštívit v průběhu pracovního týdne, neboť o víkendu se platí vyšší vstupné.
Rodiště otce poválečné Jugoslávie
Slovinsko a Chorvatsko od sebe odděluje plot, který nově vymezuje hranici Schengenu. Jméno chorvatské obce Kumrovec dobře znal každý obyvatel zaniklé Jugoslávie, protože zde se narodil Josip Broz Tito. Momentálně pod střechou jeho rodného domu najdeme expozici atypicky věnovanou Titovu úmrtí v květnu 1980. Dokumentuje upřímný žal drtivé většiny Jugoslávců, když smuteční vlak s Titovou rakví projížděl napříč zemí z Lublaně do Bělehradu.
Titův rodný dům
Součástí výstavy je replika dobového novinového stánku, ve kterém jsou titulní strany tehdejších tiskovin pietně laděné do černých odstínů. Velice pozoruhodná je společná fotografie čestných hostů Titova pohřbu. Zúčastnilo se ho množství klíčových osobností politiky ze všech stran vícepolárně rozděleného světa. Sešli se tu například švédský král Karel XVI. Gustav, Margaret Thatcherová, Gustáv Husák, Helmut Schmidt, Hans-Dietrich Genscher, Kim Ir-sen, Francois Mitterrand, Muammar Kaddáfí, Indira Gándhíová a další.
Zvláštní pocity ve mě vyvolalo, když jsem letmo prolistoval poslední strany knihy návštěv. Většina příchozích zde vzdávala hold oblíbenému státníkovi, který udržel na Balkánu křehký klid zbraní. Ať už sem přicestovali ze Splitu, Rijeky, Slovinska nebo Srbska.
Titův rodný dům tvoří součást souboru Staro selo, který představuje původní venkovské jádro Kumrovce zadaptované na muzeum. Staro Selo mně trochu připomenulo náš hlinecký Betlém. Těžko říci, zda sem některé budovy byly přeneseny, nicméně vše budí dojem jednolitého komplexu.
Staro selo vzniklo postupným výkupem nemovitostí od jednotlivých vlastníků.
Na muzeum harmonicky navazuje přilehlá vesnice.
Na něj plynule navazuje ostatní místní zástavba, též často složená z objektů lidové architektury. Takže vedle objektů muzea se objevují skutečné venkovské dvorky s hnojišti, drůbeží a všehochutí zemědělské techniky. Titovi je pochopitelně podřízen výběr suvenýrů. Zadumaná tvář legendárního maršála tak zdobí magnetky, trika, panáky, sklenice, i zapalovače.
Zazděná Veronika
Z Kumrovce pokračujeme spletí prázdných úzkých silnic hlouběji do nitra regionu chorvatského Záhoří. Oproti pečlivě upravenému Slovinsku zdejší vísky budí lehce chudší dojem. Naším cílem je Veliki Tabor. Oficiálně je prezentován jako zámek, ale spíše se jedná o středověký hrad obestavěný prstencem renesanční pevnosti než o načančanou feudální rezidenci inspirovanou vilami severní Itálie.
Veliki Tabor krásně vynikne z větší dálky, kde se podoben nedobytnému orlímu hnízdu okázale vyjímá nad přilehlou krajinou. V Chorvatsku je považován za jednu z nejzajímavějších památek svého druhu. Zejména proto, že si dochoval kompaktní tvář nenarušenou pozdějšími necitlivými úpravami. Nedávno absolvoval kompletní rekonstrukci, která zvýraznila jeho dominantní rysy.
Veliki Tabor představuje typickou ukázku renesančního fortifikačního systému.
Blížíme se k hradní bráně a krajinou kolem nás rezonuje temné dunění nepravidelných výstřelů. „Na chorvatské straně v Kostelgradu vždy o Velikonocích tradičně střílejí z mušket,“ vysvětlila nám večer naše domácí.
Veliki Tabor návštěvníkům uvnitř nabídne různorodou historicky zaměřenou expozici a nádherné výhledy z okének ochozů, síní či otvorů střílen. Největším trhákem hradu je tragický milostný příběh Veroniky – druhé manželky hraběte Fridricha II. Celjského (Celského), který se do této neurozené dívky bláznivě zamiloval. Kvůli ní nejdříve zapudil a posléze zabil svoji první ženu. Nato spolu oba milenci uprchli do nynějšího jižního Slovinska, kde se tajně vzali. Celá akce se dvakrát nezamlouvala Fridrichovu otci, Heřmanovi II. Celjskému. Syna přivedli ozbrojenci, které poslal, a nechal ho uvěznit. Nebohou Veroniku stihl daleko horší osud. Nejprve byla utopena a následně zazděna do hradní kaple. Během oprav o mnoho let později se tam skutečně uvnitř zdiva našla lidská lebka. O ní se soudí, že by mohla patřit právě Veronice.
Okolí hradu nám ještě naservírovalo finální překvapení. Když jsme klesali zpět do údolí, kamarád náhle dupnul na brzdu. Důvodem byly kytky: přilehlý les právě zdobily stovky rozkvetlých kandíků. I v Chorvatsku patří Kandík psí zub mezi chráněné druhy a na území Dinarid se pyšní vysokým množstvím stanovišť.
Může se hoditJak se tam dostat Ověřené ubytování |
