V této době je krajina národního parku ještě opuštěná, a tak jsem si mohl naplno odpočinout od civilizace a užívat si tří dnů poklidné chůze napříč Slovenským krasem. Za celou dobu jsem potkal všehovšudy tři výletníky a ticho přírody narušoval jen zpěv ptáků nebo zurčení vodopádů.
Slovenský kras leží na samém východě Slovenska, z Prahy je to sem vzdušnou čarou skoro stejně daleko jako k břehům jaderského moře. Naštěstí propojují Prahu a Košice četné vlakové spoje, takže po noční jízdě lůžkovým vozem mohu vystoupit z vlaku odpočatý a vyspaný. V druhém nejlidnatějším slovenském městě však nezůstávám dlouho, přestupuji na autobus, který mě přiváží k východní hranici Slovenského krasu, do obce Jasov.
Kolem vodopádů k hradu
Jedna ze vstupních bran do národního parku se pyšní krasovou jeskyní, jednou ze čtyř zpřístupněných ve Slovenském krasu. Nad vesničkou se pak tyčí mohutná skála, ze které se otevírá pěkný pohled na okolní krajinu. Z vyhlídky si nelze nevšimnout červených střech premonstrátského kláštera, který patří k významným barokním památkám Slovenska.
 |
Na skalní hraně zaznamenám několik ještě nerozvinutých květů konikleců slovenských. To mě naplňuje optimismem, že těchto západokarpatských endemitů si po cestě přes celý Slovenský kras ještě užiji dost a dost. Nořím se do hlubokých bukových lesů a vydávám se po značené cestě na západ.
V polovině dubna se stromy teprve začínají olisťovat, pod nimi však již vykukují první jarní květy dymnivek, sasanek, kyčelnic nebo prvosenek. Na loukách kvetou kosatce, dříny nebo lýkovce. Stezka vede jižním okrajem sousedících Volovských vrchů a po pár hodinách mě vyvede do horského sedla Železná brána, kde se sbíhá několik cest. Váhám, zda se odtud nevydat k Jelenímu vrchu, nejvyšší hoře Slovenského krasu. Nakonec z časových důvodů volím přímější variantu a přes Jasovskou planinu sestupuji do hluboké Hájské doliny.
Tato dolina je po Zádielské dolině druhou nejnavštěvovanější ve Slovenském krasu. Může za to zejména Hájský potok, který zde vytvořil několik vodopádů, z nichž ten nejvyšší měří přes šest metrů. Turisty oblíbený cíl dnes ovšem zeje prázdnotou, a tak si mohu v klidu všechny kaskády prohlédnout.
Hájský potok vytváří v Hájské dolině množství vodopádů.
Nedaleká obec Háj, schoulená pod vápencovými skalami, jako by spala. Odpolední siestu nemůže narušit ani moje krátká návštěva, během které si v koloniálu dávám špatně vychlazeného Zlatého bažanta. Na víc beztak není čas, ještě si chci vyšlápnout k Turňanskému hradu. Z dřívější bašty protiturecké obranné linie však mnoho nezbylo. Z vápencového návrší se ovšem otevírá pěkný kruhový výhled na krajinu Slovenského krasu i k nedalekým hranicím s Maďarskem.
Slovenský krasNárodní park Slovenský kras se nachází ve východní části Slovenska při hranicích s Maďarskem, po Velké Fatře jde o druhý nejmladší národní park Slovenska (vyhlášen r. 2002). V roce 1977 se Slovenský kras stal první biosférickou rezervací UNESCO na území dnešního Slovenska. V roce 1995 byly vybrané části krasového území na slovenské a maďarské straně zapsány na seznam světového přírodního dědictví UNESCO pod názvem Jeskyně Aggteleckého a Slovenského krasu. Krajinu Slovenského krasu tvoří sedm planin: Koniarská planina, Plešivská planina, Silická planina, Horný vrch, Zádielská planina, Jasovská planina a Dolný vrch. Na území Slovenského krasu se nachází 10 národních přírodních rezervací a přes 1 300 jeskyní, z nichž čtyři jsou zpřístupněné – Domica, Jasovská, Gombasecká a Krásnohorská. |
Poslední kroky dnešního dne mne přivádějí na hranu Zádielské doliny, tento krajinný unikát si ovšem nechám až na další den a sestupuji po naučné stezce k penzionu do obce Zádiel.
Světelné divadlo
Následující den vstávám ve čtyři hodiny, abych stihl do východu slunce vystoupat 300 výškových metrů na hranu Zádielské doliny. Rád bych si vychutnal a fotografoval rozbřesk u tohoto přírodního divu a za brzké vstávání mě skutečně příroda odměňuje hezkým světelným divadlem.
Zádielská tiesňava je nejhlubší údolí ve Slovenském krasu, výškový rozdíl od Blatného potoka k její hraně činí přes 300 metrů. Nachází se zde i nejvyšší věžovitý skalní útvar na Slovensku, 105 metrů vysoká Cukrová homoľa. Krajinu vápencových skal proto vyhledávají nejenom turisté, ale také horolezci.
Pokračuji po modré turistické značce na rozcestí u Blatného potoka, kde se napojuji na červeně značenou cestu. Po červené značce dnes půjdu skoro až na konec druhé etapy, je to ostatně jediná turistická cesta vedoucí národním parkem v této jeho části. Lesnatý hřeben, kde prý žijí vlci, se vypíná mezi Turnianskou kotlinou na jihu a údolím Čremošné na severu. Národní park zde tvoří šíji a v nejužším místě jsou jeho hranice od sebe vzdálené jen 1,5 kilometru. Tady také procházím nejvýše položeným bodem celého přechodu, poblíž vrchu Kresadlo cesta dosahuje téměř 800 metrů nad mořem.
V Zádielské tiesňavě se tyčí nejvyšší věžovitý skalní útvar na Slovensku –105 metrů vysoká Cukrová homoľa.
Kvetoucí dříny na jedné z mnoha vyhlídek
Cestu jarním lesem zpestřují četné vyhlídky. Nejprve se zastavím na louce nad obcí Hrhov, později jsem odměněn četnými výhledy k severu, kde se jasně rýsují zasněžené vrcholky Vysokých Tater a nízkotatranského vrcholu Kráľova Hoľa.
Pozdě odpoledne sestupuji do Jablonovského sedla, kde uvítám první možnost se na cestě občerstvit. Typická slovenská koliba nabízí ještě typičtější halušky s brynzou, které s tentokrát dobře vychlazeným pivem chutnají báječně! Do dnešního cíle v obci Krásnohorská Dlhá Lúka to už není daleko. Odpojuji se z červené značky a sestupuji do údolí po neznačených cestách.
Těsně před mým dnešním nocovištěm procházím kolem vstupu do Krásnohorské jeskyně, která ukrývá největší krápník ve střední Evropě. Prohlídky zdejšího podzemí jsou organizovány formou zážitkové exkurze, kdy v doprovodu speleologa vyzkoušíte průchod skulinami, přechod lávek nebo šplhání po žebřících.
Ráno na vyhlídce Dievčenská skala
Přes Silickou planinu k nejhezčí jeskyni
Za svitu měsíce a houkání sov stoupám následujícího rána z údolí k hraně Silické planiny. Východ slunce si užívám na vyhlídce Dievčenská skala, tyčící se nad městem Rožňava. Pak se vydávám na jih, napříč Silickou planinou.
Krajinu Slovenského krasu tvoří celkem sedm vápencových planin, které od sebe oddělují hluboké kaňony a údolí. Jakmile poutník vystoupá na některou z nich, čeká jej víceméně rovinatý terén pokrytý lesy, loukami a škrapy, provrtaný stovkami jeskyní, propastí a závrtů. Cesta je opravdu pestrá a zajímavá, krajina mi zde ukazuje všechny svoje tváře.
Za hranicí parku uhýbám z modré značky a vydávám se k Jaštěričiemu jezeru, největšímu krasovému jezeru na Slovensku. Jezero bývalo důležitým zdrojem vody pro pasený dobytek, dnes je však nacházím víceméně vyschlé. Po krátké siestě pokračuji do nedaleké obce Silica. Za ní leží jedna z největších zajímavostí nejenom Silické planiny, ale celého Slovenského krasu.
Silická ľadnica je nejníže položenou ledovou jeskyní mírného pásma.
Jeskyně Silická ľadnica je nejníže položenou ledovou jeskyní mírného pásma. Mám štěstí, protože pod mohutným skalním portálem právě něco měří jeskyňáři a dovolují mi sestoupit z vyhlídkové terasy pár metrů hlouběji do jeskyně a pořídit odtud pár fotek.
To už se blíží závěr celého výletu. Nejprve procházím přes četné louky s kvetoucími hlaváčky, minu mohutnou vyvěračku a v Kečově se jdu podívat na zdejší škrapy. Nikde se už dlouho nezdržuji, protože chci stihnout poslední prohlídku v jeskyni Domica, která začíná ve dvě hodiny odpoledne. Vše nakonec klapne, takže tečku za svým třídenním výletem dělám právě zde, v největší jeskyni Slovenského krasu a jedné z nejhezčích na Slovensku.
Může se hoditDélka trasy: 85 km, 3 dny |
