Chočské vrchy oddělující regiony Liptov a Oravu zaujímají podle nadmořské výšky pátou příčku v pomyslném výškovém žebříčku hor Západních Karpat. Nejvyšší kupa Velkého Choče dosahuje 1 611 metrů a díky své osamocené, izolované poloze i charakteristickému tvaru se skalním zubem na severovýchodním úbočí vytváří mimořádně působivou krajinnou dominantu.
Své okolí převyšuje o více než tisíc metrů, takže výstup na něj slibuje nejen hodnotný sportovní zážitek, ale za příznivého počasí i parádní výhled na pásma slovenských hor.
Březen, na Velký Choč lezem
Na Velký Choč vede několik výstupových tras, které se hvězdicovitě spojují na nejvyšším skalním hřbítku. V zimě má výstup svá specifika, která se odvíjejí od množství a kvality sněhu a povětrnostní situace. Ideální podmínky nastávají obvykle za pěkného počasí v březnu, kdy je dlouhý den, dole se o slovo hlásí jaro, avšak nahoře ještě leží silná vrstva slehlého sněhu, který dobře nese a neboří se.
Valaská Dubová v Chočských vrších
Velmi populární a zároveň nejméně náročná trasa vychází z Valaské Dubové ležící na půli cesty mezi okresními městy Ružomberok a Dolný Kubín. Tato obec má pro výstup na Choč ideální předpoklady: je dobře dostupná autem i četnými autobusovými spoji a leží ze všech možných východisek nejvýše (650 m u kostela). Výstup proto není zdlouhavý ani příliš náročný (tisíc výškových metrů na délce 4,5 km). Pokud přeje počasí a štěstí, dá se v březnu celý výlet zvládnout v podstatě za půl dne.
Valaská Dubová navíc přitahuje návštěvníky věhlasnou slovenskou hospodou – Jánošíkovou krčmou. Byla postavena počátkem 19. století na místě původní dřevěné, v níž podle legendy lapili roku 1713 slavného zbojníka Juraje Jánošíka. Krčma má příjemný stylový interiér a může posloužit jako zasloužený cíl úspěšného výšlapu na Velký Choč. Specialitou podniku je „Jánošíkova hrachovka“ za čtyři eura (95 Kč)
Start ve Valaské Dubové
Víkendové ráno na sklonku zimy bývá ve Valaské Dubové za příznivého počasí neobvykle rušné. Parkoviště u kostela se rychle plní a skupinky turistů vyrážejí svižně nahoru. Jiní se dokonce v tuto dobu z Choče už vracejí.
Nasazování nesmeků nad Valaskou Dubovou
Kdysi jsem na Oravě zaslechl bonmot, že „Slovák ide do hory, len keď mu krava utečie“. To tedy dnes už pravda rozhodně není. Ve Valaské Dubové pokročila modernizace a digitalizace dokonce tak daleko, že v platebním automatu na parkovné lze zaplatit tři eura (70 Kč) za celodenní stání pouze přes mobilní bankovní aplikaci. Kdo ji nemá, má problém…. Jedna z jistot, která se zatím nezměnila, je beznadějně vyprodané čerstvé pečivo v místním kvelbu již v 8 hodin ráno.
Od rozcestníku ve Valaské Dubové míříme po modré turistické značce přes bývalé pastviny do stinného zalesněného údolíčka ozdobeného vápencovou skalní stěnou. Tam chodník začíná vytrvale nabírat výšku a velmi brzy se objevuje souvislá sněhová pokrývka.
Cestička ve sněhu je poctivě vyšlapaná a uhlazená jako tobogán, výškové metry přibývají velmi rychle. Postupně nasazujeme nesmeky, které sice vyloženě potřeba nejsou, ale jde se s nimi lépe. Náš obdiv sklízí několik rodin s malými, sotva šestiletými dětmi, které za sebou táhnou sáňkovací lopaty. Při zpáteční cestě by se fakt mohly hodit!
Zimní cestou na vrchol
Když už se po hodině a půl zdá, že výstup lesním úvozem nebere konce, les se rozestoupí a objeví se krásná, mírně zvlněná louka s roztroušenými solitérními smrky, nad níž ční kosodřevinou porostlý vrcholový masiv Velkého Choče.
Stredná poľana pod Chočom
Louka nese název Stredná poľana a v minulosti se využívala k pastevectví. Vzpomínkou na toto období je bývalá salaš nedaleko od rozcestníku, které se dnes říká „hotel pod Chočom“. Nocuje se zadarmo u otevřeného ohniště, buď na zemi, anebo na palandě. K ochraně před divokou zvěří slouží závora na dveřích zvaná „medvědblok“. K dispozici je také voda s vanou vzdálená asi půl kilometru ve směru červené turistické značky – jde o bývalé napajedlo pro ovce. Pokyny k užívání hotelu najdou návštěvníci na tabuli nad vchodem.
Na Stredné poľaně odbočujeme vlevo na zimní trasu. Ta míří na hřeben a vyhýbá se souvislým porostům kosodřeviny, kde by při sněhové pokrývce hrozilo hluboké propadání. Letní trasa po zelené turistické značce vedoucí kosodřevinou porostlým jižním úbočím Choče se tedy v zimě nepoužívá.
Zimní výstup na Choč: úsek zajištěný řetězy
Vytrvalé stoupání zpestřují dva krátké strmé stupně, kde by při zledovatělém terénu byla zapotřebí zvýšená opatrnost. Na druhém výšvihu jsou dokonce instalovány řetězy. Tentokrát jsou však sněhové podmínky mimořádně vstřícné a žádné nebezpečí nehrozí.
Dechberoucí svět slovenských hor
Za necelé tři hodiny přicházíme nijak závratným tempem na vrchol Velkého Choče, který spolu s námi sdílí asi stovka dalších turistů včetně několika domácích mazlíčků. Místa je tu dost, takže se početní návštěvníci mají kam rozprostřít a vytvořit si své soukromí.
Na Velkém Choči jsem vždy obdivoval závratné pohledy do hlubin okolní krajiny, které mi pokaždé připomínaly výhled z letadla. Nikdy však nebyla tak ideální dohlednost jako nyní v průzračném zimním vzduchu.
Na vrcholu Velkého Choče
Daleké horizontální pohledy tentokrát trumfují ty vertikální. Jako na plastické mapě můžeme obdivovat všechny kopce a horské hřebeny, které zeměpisná poloha a nadmořská výška Velkého Choče umožňují spatřit. Zkrátka to nejlepší ze slovenského světa hor: Západní, Vysoké a Nízké Tatry, Velkou a Malou Fatru, Vtáčnik, Strážov, Pilsko, Babí horu i Kubínskou hoľu. Akorát směrem na Moravu se výhled kazí – Lysou horu pohlcuje nízká oblačnost a Jeseníky nejsou vidět vůbec.
Po nezbytném fotografování, občerstvení a alespoň částečném strávení mimořádného krajinářského i sportovního zážitku se spouštíme z Choče po stejné cestě dolů. Neřídnoucí zástupy turistů putujících v protisměru nás přesvědčují o tom, že výstup na Velký Choč patří k nejpopulárnějším zimním túrám na Slovensku.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditVýstup na Velký Choč není rozhodně žádná procházka, i když by se to mohlo po přečtení a zhlédnutí fotek tohoto článku někomu zdát. Samozřejmě hlavně záleží na počasí a stavu sněhové pokrývky. Při plánování výletu je proto třeba počítat i s různými maléry, které mohou nastat. Nezbytnou výbavu by měly tvořit nesmeky, případně turistické mačky. Samozřejmostí je nepromokavá obuv a hodit se mohou i návleky, jelikož sněhové podmínky nahoře bývají často úplně jiné než dole. Totéž platí o povětrnostní situaci, zejména pocitové teplotě a síle větru. Hlavním klíčem k úspěchu je vedle počasí dobře prošlapaný, nezledovatělý chodník. Na výstup si vyhraďte pro jistotu celý den a do Valaské Dubové přijeďte autem pokud možno před 8. hodinou, ať máte kde zaparkovat. Na doplnění zásob ve vesnických obchodech raději nespoléhejte. |
