Jen málokdo vyrazí ze Ždiaru opačným směrem a nechá magické vrcholy Belianských Tater, Ždiarské vidly a Havrana za zády. V této podtatranské obci obvykle pro někoho začíná a pro jiného končí přechod Tater. Podzimní čas, kdy vysoko v horách už není vlídno, mi ale přivál neortodoxní nápad – vyrazit odtud a jít několik dní níže položenými stezkami dále na východ přibližně po slovensko-polské hranici.
Když ve Ždiaru vystupuji z ranního autobusu, první sluneční paprsky právě začínají olizovat vrcholky Tater. Po nočním sněžení jsou nejvyšší pasáže hor pokryté bělostnou jiskřivou peřinou, která nádherně kontrastuje s teplými podzimními barvami podhůří. Ocitl jsem se tu v období, kdy letní turisté již vyklidili pole a do zimní sezony zbývá ještě mnoho týdnů. Nastal tak ideální čas na poklidné putování nádhernou krajinou.
