Cerová vrchovina se rozkládá na jihu středního Slovenska při hranici s Maďarskem. V místech, kde by člověk očekával spíše nížiny a roviny, se najednou vypínají strmé a mohutné kopce, dosahující výšek až 700 m. Vznikly sopečnou činností a tvoří je čedičové horniny, na Slovensku docela vzácné.
Tuto členitou krajinu pokrývají husté dubové a bukové lesy. Turistické stezky jsou špatně značené a neprošlapané, o mnohých úsecích lze říct, že tudy ještě nikdo letos nešel. Nejoblíbenější cíle návštěvníků představují hradní zříceniny.
Kočičí hrad z pohádky
Skvostem mezi slovenskými hrady je Šomoška neboli Kočičí hrad, s typickou jehlanovitou střechou na jedné z mohutných obranných bašt. Romantická silueta na strmém kopci uprostřed lesů jakoby sem zabloudila z opravdové pohádky.
Hrad stojí přímo na slovensko-maďarské hranici a obvyklým východiskem je tři kilometry vzdálená Šiatorská Bukovinka s parkovištěm. Nejkratší zeleně značená cesta však není ta úplně nejlepší, protože z ní skrze souvislý les téměř nic neuvidíte. Pokud se však vydáte oklikou po červené a žluté, nabídnou se vám na hrad zajímavé pohledy. Kvůli tomu nejkrásnějšímu byla dokonce na okraji bývalého čedičového velkolomu Mačacia vybudována malá dřevěná rozhledna. Krajina tu totiž za poslední desetiletí silně zarostla.
Vesnice Somoskö a hrad Salgóvár
Výhled ze Šomošky
V těsné blízkosti hradní zříceniny se nachází pozoruhodný přírodní výtvor, výstižně pojmenovaný Kamenný vodopád. Jsou to ohnuté čedičové varhany obnažené těžbou kamene při stavbě hradního sídla. Před strmými schody, jež vedou pod mohutnou zdí do hradu, je třeba v budce zaplatit vstupné a to buď v eurech (1,5), nebo ve forintech.
Zřícenina Šomošky je zároveň skvělým výhledovým místem. Zatímco ze slovenské strany je jenom les, hned pod hradbami na druhé straně kopce se rozkládá malebná maďarská vesnice Somoskö, což zřejmě mnohé překvapí. A kousek za ní se tyčí strmý vulkanický kopec s další hradní zříceninou Salgóvár. Ve volném překladu Jasný či Zářící hrad.
Hradní dvojčata Šomoška a Salgóvár
Ve stopách uherského romantismu
Zatímco u Šomošky nejvíce přitahuje samotná silueta zříceniny, u Salgóváru je to spíše strmý a špičatý kopec, který nezapře vulkanický původ. Přirovnání k Českému středohoří zde platí dvojnásob, a to jak z pohledu přírodního rázu, tak novodobé historie. Na severu Čech běhal po hradních ruinách romantik Karel Hynek Mácha, tady to byl neméně slavný romantický poeta Sándor Petöfi. Pamětní domek, kde přebýval, stojí hned pod hradbami Šomošky v maďarské vesnici, další pamětní desku objevíte na čedičových sloupech v nádvoří hradu Salgóvár.
Na Salgóvár vede z vesnice Somoskö pohodlná procházková cesta (cca 4 km) okořeněná jen závěrečným strmým výstupem. Volně přístupný hradní areál je zakonzervovaný, zastřešená věžovitá stavba na nejvyšším bodě skaliska slouží jako vyhlídkové místo s dokonalým kruhovým rozhledem. Za příznivé dohlednosti spatříte dokonce i Vysoké Tatry. Nejúchvatnější jsou ovšem pohledy do nejbližšího okolí na členitou krajinu Cerové vrchoviny a nedalekou Šomošku.
Výhled z hradu Salgóvár
Hrad Salgóvár
Hradní dvojčata Somoška a Salgóvár
Relaxujte na SlovenskuVyberte si na Raketa.cz z bohaté nabídky úžasných lázeňských a wellness pobytů v malebných slovenských lokalitách za skvělé ceny. |
Salgóvár je dvojčetem Šomošky, takže jejich dějiny se vzájemně prolínaly a mají mnoho společného. Podnětem pro stavbu byly pravděpodobně tatarské nájezdy ve 13. století, kdy kamenné hrady jako jediné odolaly náporu kočovníků z východu. Ve 14. století patří obě pevnosti k nemovitostem oligarchy Matúše Čáka Trenčianského, v 15. století o ně jeví zájem husitská vojska.
Nejvýznamnější válečné operace proběhly v okolí obou hradů koncem 16. století, kdy se ocitly přímo na evropsko-turecké frontové linii. Zatímco Salgóvár se Turkům vzdal hned, Šomoška dlouho odolávala. Zdokonalené opevnění, vybudované v důsledku tureckého nebezpečí, se naposledy uplatnilo na přelomu 17. a 18. století v době stavovských protihabsburských povstání. Od té doby oba hrady již nesloužily svému účelu a postupně chátraly.
Hrad Salgóvár
Hrad v někdejší sopce
Cerová vrchovina skrývá ještě řadu dalších úchvatných hradů. Uprostřed vesnice Hajnáčka se tyčí k nebi jako vztyčený prst strmá skála, na níž taky kdysi stával hrad. Moc z něj sice nezbylo, hradní skála však patří sama o sobě k divům slovenské přírody a jako magnet přitahuje návštěvníky. Jedná se totiž o torzo přívodní dráhy sopky, která díky vyšší tvrdosti odolala erozi, a ční proto nad okolní terén.
Do někdejšího hradního areálu, původem ze 13. století, vede přístupová cesta přes hezkou dřevěnou branku. Při úpatí skály jsou patrné zbytky zdí, přilepené ke skalisku jako vlaštovčí hnízdo. Výše následuje již jenom strmý chodník a tesané schody až k malé místnosti vyhloubené do skály. Dál to už nejde. Nejvyšší bod skaliska je dnes nepřístupný, dříve se na něj lezlo pravděpodobně pomocí dřevěných konstrukcí.
Hajnáčka z Pohanského hradu
Hajnáčka
Pouhé 4 km od Hajnáčky se klene další skvost zdejší přírody - Pohanský hrad. To je kopec vysoký 578 m a hrad se jmenuje proto, že na jeho plochém temeni v podobě stolové hory existovalo prehistorické hradiště. Okraje stolové hory tvoří skalní hrany, z nichž se odkrývají úžasné výhledy. Z předvrcholu Tilič je vidět kruhová struktura někdejšího vulkánu, z níž přesně uprostřed vyrůstá sopouch Hajnáčky. Názornější pohled na sopečnou krajinu ve střední Evropě snad nenajdete.
Sídlo tureckého sandžaku
Pokud byste chtěli navštívit opravdu všechny hrady v oblasti, pak byste měli zavítat rovněž na Hodejov v severní části Cerové vrchoviny. I v tomto případě platí, že samotný hradní vrch je zajímavější než skromné zbytky středověké zástavby na něm. Snad nejzajímavější je ale stejnojmenná vesnice pod hradem, která je obydlena převážně romským etnikem. V ulicích a na silnici, kde nejezdí auta, je plno lidí, nikdo nikam nespěchá a za ničím se nehoní. Na cizince tu dýchne docela příjemná exotická atmosféra jakoby odněkud z Bulharska.
Obyvatelé Hodejova
Hradní vrch Hodejov
Mapa do baťohuVKÚ Harmanec 1 : 50 000 č. 141 – Cerová vrchovina, Lučenec |
Poněkud méně romantická romská čtvrť se rozkládá i pod hradem ve městě Fiľakovo, které bývá považováno za vstupní bránu do Cerové vrchoviny. Impozantní hrad se tyčí tak jako ve všech předchozích případech na sopečném útvaru, tentokrát přímo uprostřed města. Fiľakovská pevnost sehrála významnou úlohu v období tureckých válek. Turci ji roku 1554 dobyli a vytvořili v ní sídlo sandžaku. Místní turečtí vládcové odtud téměř 40 let ovládali převážnou část dnešního jižního Slovenska.
Hrad Fiľakovo má jako jediný v oblasti pevnou otevírací dobu a jeho prohlídková trasa je zároveň trasou přírodovědné naučné stezky.
MAPA: Cerová vrchovina
