Do Skotska vyrážíme v dubnu, což je – jak se později dozvídáme – ideální doba pro návštěvu této destinace co do poměru stálosti počasí a množství turistů. Z původního eurovíkendu se nám jako vždy vyklube šest dní, mimo jiné proto, že nás pudí masochistické choutky vyzkoušet si řízení vlevo. S kamarádkou jsme obě zkušené řidičky, ale ve Velké Británii jsme měly vždy problém byť jen přejít přes přechod.
Řídila jsem už v Izraeli, Řím jsem projezdila na vespě, v Polsku jsem se naučila nekoukat na dopravní značky, ale na to, jakými gesty posunkují řidiči okolo, projela jsem křížem krážem Budapešť bez navigace a dojela na vespě z Prahy až do italského Terstu. To musím dát. „The car is brand new!“ zdůrazňuje pán v půjčovně, když nám předává klíče od zbrusu nového Citroënu C3.
To jste nás tedy moc neuklidnil. Vůz má najeto deset kilometrů. Toto auto se mi líbí a chci si ho pořídit, takže testovací jízda napříč jihem Skotska může začít! A začíná tak, že nejdřív chmatám po bezpečnostním pásu do prázdna po své levici a pak pravou rukou narážím do dveří. Pubertální záchvat smíchu, ujištění, kde je šaltpáka a že na ní „háčko“ opravdu není v zrcadlovém provedení, jak jsme doufaly. A vyrážíme.
Ve městě je řízení oproti očekávání celkem bez problému. Skoro všude tu jsou semafory a auto má navíc senzor nechtěného vyjetí z pruhu. Funkce, která by mě doma vytáčela, je „na druhém břehu“ k nezaplacení. Vydáváme se na cestu do Linlithgow, městečka s masivním hradem z 12. století, který byl na počátku královským sídlem, pak se stal pevností na cestě mezi Edinburghem a hradem Stirling.
V cestě nám stojí bezpočet kruhových objezdů. Pro levostranného začátečníka jsou oříškem, tím spíše, pokud trpí poruchou zvanou „pravolevá konfuze“. Kamarádka na mě křičí: „Koukej doprava, koukej doprava!“ a já se podívám doleva jako doma a s klidem Angličana vjíždím do objezdu. Zde je namístě vsuvka o až nebezpečné zdvořilosti skotských řidičů. Pán, kterému jsem vjela do cesty, způsobně zastaví asi pět milimetrů od našeho auta, netroubí, nekřičí a gestikuluje toliko ve smyslu „ladies first“. Nechápeme, jedeme dál a příště už máme oči na stopkách.
Od hradu k hradu
Linlithgow je ospalé městečko, ale hrad je velkolepý a čiší z něj historie do té míry, že za každým druhým rohem očekáváme samotného krále Artuše. Hradů je ve Skotsku bezpočet ale tento má jedinečnou „opuštěnou“ atmosféru. Náš další hrad, Stirling, je ještě o poznání úchvatnější – poznat to je i na plném parkovišti, výdejnách audio průvodců ve všech jazycích světa včetně češtiny a spousty lidí. Vychutnáváme si tedy především exteriéry a uličky v podhradí, plné typických obchodů, barů a kaváren.
Naše další cesta vede okreskami do St. Andrews, kde leží nejstarší golfové hřiště na světě, proslulá univerzita a třeba kavárna, kde byli William a Kate na prvním rande, což podniku zaručuje tučné tržby po celé následující století. Parkujeme v centru na placeném parkovišti, kde k nám hned někdo přiběhne a nabízí svůj lístek, který nestačil vyčerpat. Raději si kupujeme svůj.
Impozantní hrad v Linlithgow
Zajímá nás zde především ono hřiště, pobřeží a nekonečné pláže, připomínající „německou riviéru“ u Baltu, prastará budova univerzity z roku 1413 a ruina katedrály z 12. století. Procházíme si i podzemí místního hradu. Nasycené historií se vracíme na parkoviště, kde nám nějaká paní nabízí odkoupení naší dosud zcela „neproparkované“ parkovací karty. Asi běžná praxe.
Panák pro řidiče
Druhý den plánujeme návštěvu palírny whisky, takže si hodíme pencí o to, kdo bude řídit. Los padá na mě, mám smůlu. Vyrážíme do nejstarší stále fungující palírny Glenturret, vzdálené hodinu jízdy od Edinburghu. Ve skromném bílém domečku nás čeká opojná vůně ingrediencí, erudovaný výklad a na závěr ochutnávka zdejších vyhlášených produktů – blendu The Famous Grouse a desetileté Glenturret Peated Single Malt.
„Kdo z vás je řidič?“ ptá se průvodce. Pár lidí se hlásí, já také a všichni dostáváme plastové kelímky s víčkem a lahodným mokem uvnitř „na pak“. Tolerance alkoholu v krvi je v Británii velkorysých 0,8 promile, ale nechci nic riskovat. Zbytek dne trávíme projížděním přilehlého národního parku Loch Lomond a The Trossachs, což je esence pravé skotské krajiny, jako vystřižené z bondovky Skyfall. Navíc co by kamenem dohodil od Glasgow.
Tak toto je cestovní panák pro řidiče „na pak“. V Británii tolerují řidičům za volantem 0,8 promile.
Původně jsme měly v plánu zde podniknout i nějakou tu túru, ale počasí nám moc nepřeje a já navíc začínám pociťovat nachlazení, které okamžitě zaháním v zárodku cestovními panáky whisky. Silnice A85 a A82 poskytují okružní jízdu celou oblastí s opravdu nezapomenutelnými výhledy, takže zde volíme styl amerického turisty a na většině vyhlídek už ani nevylézáme z auta.
Oblast je protkaná jezery a v západní části také dlouhými fjordy a pustými zelenými kopci s ovčími pastvinami. Tu a tam narazíme na osamocený bílý zděný domeček, kde si představujeme samy sebe u krbu se sklenkou whisky v ruce – aspoň na pár dnů.
Edinburgh – město jako z filmu
Historické město je esencí skotské hrdosti. Je jedno, zda jste milovníky temného artušovského středověku, či třeba devatenáctého století a cihlových industriálních staveb, pubů s dřevěnými interiéry a obchodů s tradičními skotskými látkami, nebo patříte mezi fanoušky filmů Trainspotting. V posledním případě rozhodně nezapomeňte na Holyrood Park a Arthur’s Seat, kde si připomenete legendární běžeckou scénu z druhého filmu.
Pohled z vrcholku Arthur´s Seat na Edinburgh
V Edinburghu bydlíme ve čtvrti Leith, v penzionu přímo u parku Leith Links. Je tady spousta místa na parkování na ulici a navíc zdarma. Je to odměna po úzkých uličkách ve Stirlingu, kde pasování se do stísněných parkovacích míst (navíc „obráceně“) prověřilo naše umění točit volantem.
Pohodlně se dá zaparkovat třeba i v přístavní čtvrti Newhaven, která je proslulá kotvící královskou jachtou HMY Britannia, ale také restaurací Loch Fyne, kde si ve zrekonstruované přístavní budově můžete pochutnat na čerstvých rybách a potvorách ze Severního moře vytažených.
Je tu kamenná promenáda s majákem, na které na vlastní kůži pocítíte ostrý severní vítr a nasbíráte nějaké ty zkamenělé lastury, drsné jako Skotsko samo. Právě ty nám později způsobily nelibě vonící problém s našimi zavazadly, ale to už je jiný příběh.
Levým pruhem po zemi palíren. Projeli jsme si Skotsko.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
