Do Skopje jsem letěla bez velkých očekávání. Levné letenky mě zlákaly k návštěvě země, která sice leží v Evropě, ale v mnohém působí úplně jinak než státy, na které jsme zvyklí. Neuměli jsme azbuku, makedonsky ani slovo a v peněžence jsme měli jen eura, přestože oficiální měnou země je makedonský denár. Nakonec se ukázalo, že obavy byly zbytečné.
Historie Severní Makedonie má kořeny už ve starověku. Byla součástí Řecka, Perské říše, Římské říše a nakonec i té Osmanské. Nezávislost získala až v roce 1991 po rozpadu Jugoslávie. Celou cestu za nezávilostí je možné si prohlédnout v Muzeu makedonského boje.
Na hlavním náměstí stojí socha Alexandra Velikého. Z podstavce poblíž shlíží socha jeho otce Filipa II. Makedonského. Za jejich vlády byla vytvořena nejsilnější armáda vůbec a došlo k výraznému rozšíření řeckého území. Dodnes se Severní Makedonie s Řeckem a Bulharskem přou o to, komu tito velikáni vlastně náleží.
Makedonské protiklady: metropole kýče, historie v kostce i krásná příroda |
Severní Makedonie je převážně hornatý stát, mezi kopci leží i hlavní město. Vydat se na pěší túru však může být riskantní. Trasy jsou minimálně značené, horská služba chybí a můžete tu narazit na agresivní psy.
Za návštěvu rozhodně stojí Millennium Cross (Kříž tisíciletí) umístěný na vrcholu hory Vodno nad městem. Z centra Skopje trvá cesta k lanovce hodinu pěšky (alternativou je autobus, který ale jezdí v neurčitých intervalech). Na vrchol, ze kterého je krásný výhled, se dostanete za 50 korun. Najdete tu i stánky s občerstvením, ve kterých lze platit kartou.
Příjemným zpestřením může být také výlet k jezeru Matka, které se nachází zhruba půl hodiny autem od Skopje. Jezero má nádech Itálie, ovšem bez turistů.
Ceny za služby jako na vesnici
Za soukromý apartmán s kuchyní jsme zaplatili 300 korun na osobu a noc. Samozřejmě lze najít i dražší ubytování s vyšším standardem nebo snídaní, ale cestovatelé s omezeným rozpočtem si zde přijdou na své.
Jídlo se tu snad ani nevyplatí vařit. V supermarketech jsou ceny podobné jako u nás, mléčné výrobky jsou dokonce i několikrát dražší. Jde sice o zemědělský stát, jejich technologie jsou ale zastaralé a na mléčné výrobky (kromě samotného mléka) není sleva z DPH.
Jak si užít Balkán na kole. Cyklovýlet snů po východní Makedonii |
Vyzkoušeli jsme proto restauraci La Terrazza přímo na hlavním Makedonském náměstí. Přestože podnik působí poměrně luxusně, ceny nás mile překvapily. Za hlavní jídlo zde zaplatíte zhruba 160 korun. Příjemným zjištěním byla také možnost platit téměř všude kartou. V některých menších podnicích přijímali dokonce i eura, což cestování výrazně usnadňuje.
Protože se však jedná o Balkán, připravte se na kuřácké prostory, a to i uvnitř kaváren a restaurací. Pokud chcete „čistý vzduch“, musíte trochu hledat. Nám se to podařilo opět na Makedonském náměstí, kde jsme narazili na příjemnou nekuřáckou kavárnu v „západním stylu“ s bohatou nabídkou. Vyšperkované kávy a smoothies tu dostanete za cenu pod sto korun.
Chudoba na každém kroku
Skopje na návštěvníka působí rozporuplně. Vedle moderních budov a monumentálních soch lze narazit i na místa, kde je patrná chudoba a sociální problémy. Na nejvyšších pozicích, například v IT, si místní mohou vydělat zhruba 32 tisíc korun měsíčně.
U jiných profesí je to ale mnohem méně. To nám potvrdil i místní taxikář Alek, se kterým jsme se domluvili lámanou angličtinou. Za osm hodin práce si vydělá zhruba 800 korun. Není potom divu, že je v Severní Makedonii velmi rozšířený drogový průmysl.
Zemi sužuje také migrace. Žije zde na 150 tisíc uprchlíků, na mostě vedoucím do centra sedí muslimské děti, které žebrají, jsou špinavé a chodí v potrhaném oblečení. Pro turistu z vyspělé části Evropy je to nepříjemný zážitek. Podobně zuboženě vypadají také štěňata a toulaví psi, kterých jsou tu stovky. Válejí se u popelnic, ale i u sochy Alexandra Velikého. Pohybují se v menších smečkách a na psy, kteří k nim nepatří, jsou agresivní.
Ne všechno, co jsme ve Skopje viděli, bylo hezké. Přesto – nebo možná právě proto – na mě Severní Makedonie zapůsobila víc než řada známějších evropských destinací. Je to země plná kontrastů, která si na nic nehraje. Nenabízí dokonalé kulisy pro sociální sítě, ale skutečný život se vším dobrým i špatným. A to je něco, co se z fotografií ani videí poznat nedá. Balkán je zkrátka potřeba zažít na vlastní kůži.
