Sever Portugalska bývá poněkud opomíjeným klenotem

Vnitrozemský portugalský sever mezi řekou Douro a severní hranicí se Španělskem je neprávem opomíjeným klenotem. Jen málokde jinde najdete tak rozlehlé přírodní parky a jen tady spatříte trojhvězdí historických měst Braganca, Braga a kolébku Portugalska - Guimaraes. Nejlépe je vydat se vozem z Porta po okruhu proti směru hodinových ručiček. Kvalita silnic je většinou dobrá a na IP4 až vynikající. Tady lze vidět jak vypadá silnice postavená podle standartu EU a z příspěvků EU. Zvlněná krajina s různými odstíny hnědé je už za Portem probarvena zelení. Město Amarante, kde se dálnice mění v dálnici 1. třídy leží na břehu řeky T amega. Zachovalé památky začínají barokem - kostel bývalého kláštera Sao Concalo a kostely Sao Pedro a Sao Domingo. Strmé uličky, žulový most přes řeku a odborné umělecké muzeum Amadea de Sousa Cardoso, zdejšího rodáka a žáka Cézannova o malebnosti města lecos vypoví. Nepříliš vzdálené je krajské město Vila Real. »Nejdůležitější« je zde ale jeho předměstí, kde se nalézá Solar (zámeček) Mateus, po celém světě dobře známý z viněty vína v lahvi charakteristického tvaru. Barokní sídlo a výborně udržovaný francouzský park určitě stojí za podívanou i když si k tomu musíte usrkávat víno zcela jiné - vlastník zámku a vinařská firma k sobě nepatří a zřejmě ani vzájemně nekomunikují. Krajina dál k severovýchodu se mění. Silnice stoupá, sem tam jsou olivové háje, ubývá zeleně. Až v samém severovýchodním cípu Portugalska je Braganca. Je to původně keltské sídlo, městem prošly římské legie i vizigótské kmeny. Turistickou dominantou je citadela nad městem, pevnost obdivuhodných rozměrů, o něco starší než Portugalsko samotné. Fotogenické jsou kamenné hradby a gotická věž, ve které je dnes vojenské muzeum. Nejzajímavější je ale trochu za kostelem skrytý Domus municipalis, obecní dům, pětiboká budova, jediná světská románská stavba celého poloostrova. Cesta za dalšími historickými památkami severu vede neposkvrněnou přírodou chráněného parku Montesinho. Už ze jména je zřejmé, že se silnice místy kroutí ve výškách 500 až 800 metrů. Alpské srázy tu ale nejsou, vše je pozvolné, měkké až lidské. Po delší mnohakilometrové přestávce, kdy se střídají náhorní roviny s borovými lesy a holými pláněmi i poli přichází další národní park - Peneda-Geres. Je vzhledem dramatičtější a pro někoho obdivuhodnější. Lázně Geres v hlavním údolí zřejmě pamatují lepší časy, i pacienti jsou jen postarší. Hotýlků a penzionů je ale dost. Vodní hladina několika malých přehrad dodává přírodnímu parku na romantice. Jen skok ze zelené přírody je to do »portugalského Říma« města Braga. Je tak nazýváno zřejmě proto, že tu stojí vůbec první portugalská katedrála původně z 12. století. Nelze vynechat kostel sv. Marka, arcibiskupský palác, ani muzeum Biscainho. Město je staré - bylo založeno Kelty, v římském údobí bylo důležitou křižovatkou pěti cest. Strategická poloha je významná i dnes - Braga je ekonomicky živá, dopravní ruch to potvrzuje a ani kultura nezaostává. Zážitkovým vrcholem severu asi bude Guimaraes, kolébka země. Zde se na rodovém sídle narodil Alfons I. zvaný Dobyvatel (Afonso Henriques), kterému roku 1139 zřejmě došla trpělivost a vyhlásil hrabství Portucale za samostatné království. Při jeho udatnosti, válečnickém umění a hlavně po klíčovém vítězství nad muslimskými armádami si to mohl snadno dovolit. Obdivuhodný je nejen jeho jednoduchý hrad Sao Miquel z 10. století s masivní a pyšnou věží, ale i vévodský palác vystavěný v 15. století rodinou Braganců podle burgundského vzoru. Na travnatém svahu mezi nimi leží malý kostelík sv. Michala. V něm je kamenná křtitelnice, ve které byl údajně legendární Alfons pokřtěn. Historické jádro města je kompaktní, zachovalé a vcelku nekomerční. Lze tu v klidu nasávat atmosféru a představit si, jak to tady před těmi 860 lety vlastně bylo.