Setkání v "myší díře"

Odbavení přenosným počítačem působí futuristicky

Minulý rok jsem podnikl cyklotúru v regionu Prachovských skal. Kvečeru jsem dojel s kolem k východu z areálu skalního města, který se nazývá příznačně "myší díra". Chtěl jsem nahlédnout dovnitř, ale uvedený skalní útvar nedovolil protlačit tmavou dírou délky asi patnáct metrů mého tichého společníka. Nechal jsem kolo opřené o skálu a vydal jsem se na průzkum strmé tmavé skalní pukliny. Po chvilce jsem se ocitl na druhé straně na rovince zalité podvečerním sluncem. Vtom zpozoruji, že se k díře blíží německy mluvící rodinka s dvěma malými dětmi. On, asi šedesátikilogramový střízlík, a ona, malá, dobře živená panička s hmotností hodně přes metrák. Vytušil jsem veselou epizodku a schoval jsem se za skalní výčnělek, kde jsem si přeložil následující dialog: Muž: Helga, krucinál, tady je to nějak úzký. Žena: Dieter, počkej na mne, já to zkusím. Muž: Vlezl jsem do tý díry, ale je to tak akorát a nějak dlouhé. Panička došla k díře a zkoušela se vtěsnat čelně i bokem do tmavé průrvy, ale marně. Muž: Je to v..., budeme se muset vrátit až ke vchodu. Ještě že máme vodu na pití. Po této úsměvné příhodě jsem se vrátil přes sympatickou díru ke svému neuzamčenému kolu. V duchu jsem poradil uvedené paničce "malý dvorek a dlouhý bič" pro zhubnutí nebo nejezdit do Prachovských skal. Jestli se nezbavíme nezřízeného obžerství, bude muset časem správa skalního města rozšířit semtexem uvedený východ.