Čtvrtek 12. prosince 2019, svátek má Simona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 12. prosince 2019 Simona

Sen cestovatele: celodenní 'zásek' na nejlepším letišti světa Inčchon

aktualizováno 
Nejdřív jsem si říkala, že čekání dlouhé déle než čtyřiadvacet hodin na korejském letišti snad ani nepřežiju. Jenže pak přišly lázně, lehátko, masáž, sauna, možnost výletů, zimní zahrada i kurzy kaligrafie. Odlétala jsem skoro nerada.

Jako ze sci-fi. Supermoderní areál v jihokorejském Inčchonu byl mezi lety 2006–8 zvolený za nejlepší letiště na světě. | foto: Profimedia.cz

Trošku to drcne, ale ne moc, a přistáváme na letišti Inčchon v Jižní Koreji. Vyjdu z letadla, ale vyhráno nemám. Čeká mě něco ještě mnohem horšího než dvanáctihodinový let, který mám za sebou.

Dvakrát tak dlouhé čekání na letišti.

Než odletím k protinožcům, strávím tam skoro čtyřiadvacet hodin. Mám svůj plán.
Mám zálusk na letištní lázně, kde je možné na lehátku i přenocovat.

U vchodu zaplatím necelých dvacet amerických dolarů. Už se nemůžu dočkat, až se dám po dvanáctihodinovém letu trochu dohromady.

Útlá šikmooká kráska mi podává hnědé plandavé trenýrky, které se podobají fotbalistickým.

K tomu fasuju bílé triko. "Tohle si oblečte a tady máte ještě ručníky," zavelí dívka. V první chvíli mě napadá, že jsem omylem zabrousila do pánské části lázní. Ale ne, tenhle pohodlný úbor mají všechny přítomné ženy. Nikoho v něm sice neokouzlím, ale to je to poslední, co by mi tady vadilo.

Koukám, že stejný nápad jako já měla spousta lidí. Je tady skoro plno.

Letiště Inčchon

Lázně, ve kterých trávím celou noc, jsou pro Jižní Koreu typické. Říká se jim džin-džil bang a najdete je v každém větším městě. Někde jsme četla, že mladí Korejci se nijak nestresují, když jim v noci ujede třeba poslední metro. Přespí v lázních, kde vstupné na čtyřiadvacet hodin málokdy přesáhne v přepočtu sto padesát korun.

S klíčkem od šatny vcházím do místnosti plné zrcadel, kartáčů, hřebenů, fénů a krémů. Vše k volnému použití.

K relaxaci slouží několik bazénků s různě teplou vodou. Nejteplejší má dvaačtyřicet stupňů, což je až až i na mě teplomila. Je tu i pára a sauna. Z největšího bazénku s vířivkou čouhají dvě hlavy Asijek.

"Ale co teď, vždyť s sebou nemám plavky," bleskne mi hlavou. Jedna z žen jako by četla mé myšlenky: zrovna vstává z vody, a tak pochopím, že tady v sektoru pouze pro ženy není žádná textilie potřeba. Paráda. Nohy ztuhlé z jedenáctihodinového letu, které již začaly otékat, se probírají k životu.

Jsou tu skoro samé Asijky. Ubíjím čas tím, že je pozoruji. Některé i hodinu prosedí u velkého nízkého umyvadla. Pouštějí na sebe sprchu a hrubou žínkou si pečlivě prokrvují každý kousek těla.

Mě automasáž neláká, oči mi žádostivě utíkají k lůžku, na kterém energická masérka zpracovává silnější ženské tělo. Dělá to hbitými rychlými pohyby a se značnou intenzitou, jako by si na klientce vybíjela nějakou chmuru. Tohle bych brala. Hodinová masáž však přijde na tisícovku, což by v mých očích narušilo efekt levného přenocování.

Napadne mě, kolik je vlastně hodin. Je večer, anebo ráno? Čas v lázních běží nevyzpytatelným rytmem, tlumené světlo je pořád stejné. Pro jistotu jdu spát.
Areál má několik samostatných kabinek s lůžky, ale sotva na jedno ulehnu, někdo buší na dveře.

"Za tuhle kóji se připlácí a vy ji navíc nemáte rezervovanou," suše upozorňuje pracovnice lázní a nasměruje mě do společné noclehárny. V temné místnosti na jedné ze zhruba patnácti žíněnek na zemi upadám na pár hodin do mrákotného stavu. Zbytek noci dorazím v pohodlném polohovacím křesle s opěrou na nohy v jakémsi obýváku. Ten už je společný s muži.

V jihokorejských lázních se prý většinou můžete připojit i na internet, půjčit si knihu v knihovně, tady ale nic takového nevidím. Tiše tu běží televize a člověk si může koupit občerstvení.

Když to cestující na letišti v Inčchonu přestane bavit v hale, mohou se třeba...

Když to cestující na letišti Inčchon přestane bavit v hale, mohou se třeba vykoupat v bazénku.

Na letišti v Inčchonu si cestující třeba mohou poslechnout typickou místní

Na letišti Inčchon si cestující třeba mohou poslechnout typickou místní hudbu.

Nemocnice na kraji letiště

Když vylezu ven, jsem na známém místě. Zdravotní středisko. Byla to vlastně moje první atrakce na tomhle letišti. Jedna Češka letěla s malým chlapcem na dovolenou do Sydney. Chlapci dlouhý let nějak nesedl, takže jsem oba doprovodila k lékaři sem, do medicínského centra.

Uvnitř vše svítilo čistotou. Akutní pacienti v nevelké místnosti leželi na lůžkách oddělených plentami. Mladý lékař byl s vyšetřením chlapce hotov jedna dvě. Matka zaplatila pětadvacet amerických dolarů, dalších patnáct pohltily předepsané léky na nevolnost. Lékař jí pak ještě vystavil potvrzení, že dítě může bez rizika pokračovat v cestě do Austrálie. Vzápětí mi zmizeli z očí.

Oni už jsou skoro tam, já pořád tady. Co budu dělat teď?

Čekání na letišti v Inčchonu zkrátí návštěva zimní zahrady.

Čekání na letišti v Inčchonu zkrátí návštěva zimní zahrady.

Supermoderní letiště v Inčchonu v Jižní Koreji

Supermoderní letiště v Inčchonu v Jižní Koreji

Borovice pod střechou

Zprvu jsem v pokušení vydat se autobusem do města, ale Soul je sedmdesát kilometrů od Inčchonu. "Má taková rychloprohlídka vůbec smysl? A co když se něco přihodí, třeba se ztratím a letadlo mi uletí?" pomyslím na katastrofickou variantu, zřejmě noční můru mnohých pasažérů.

Letiště tyhle výlety přímo organizuje. Potkávám tu českou rodinu se dvěma dětmi, která plesá nad prohlídkou nedalekého buddhistického chrámu.

"Moc jsme si to užili. Tenhle nejkratší hodinový výlet byl docela zadarmo," jásá hlava rodiny.

Ale ani ostatní výlety nevyjdou nijak draho. Riskovat to však nebudu. Mám sice čas až do odpoledne, ale na letišti je tolik lákadel a já si ještě neprohlédla vyšší patra. V čistých elegantních vzdušných prostorách letiště se vzdor jejich rozlehlosti svižně orientuju i já, která jsem s to zabloudit v řídkém hájku.

Takže co podniknout? Protože se mi po těch hodinách uvnitř klimatizované budovy stýská po troše zeleně, vyrazím na procházku zimní zahradou. Jinde mají i borovicový minilesík.

Adrenalinově založení (a movitější) cestující asi zamíří do kasina. Koukám, že je tady i prádelna pro cestující.

Já si vybírám něco příjemnějšího.

Supermoderní letiště v Inčchonu v Jižní Koreji

Supermoderní letiště v Inčchonu v Jižní Koreji

Jak jsem byla kreslířkou

S palubním lístkem v ruce vcházím do salonku Hub lounge. Jsou tu lehátka, internet, bohaté občerstvení formou švédských stolů. A samozřejmě sprchy... Za pobyt zaplatím něco přes dvacet amerických dolarů, což se mi bohatě vyplatí.

Pak jdu o patro níž. Zdola si prohlížím halu letiště, která mi připomíná vesmírnou loď z nějakého sci-fi filmu. Je vysloveně futuristická. Ale já mám schůzku v Muzeu korejské kultury. Není to ale muzeum, jaké byste si asi představovali.

Zatímco na malém pódiu hraje sličná dívka na flétnu, její dvě kolegyně v typických úborech učí zájemce tradičním řemeslům. Jedna z nich právě vede ruku postarší německé turistce, která se pokouší štětcem namalovat ornament. Nebo spíš znak. Jde jí to ztuha, ruka neuměle klouže po papíru. "Uvolněte trošku víc zápěstí," radí vlídná lektorka, která osvědčuje při výuce andělskou trpělivost.

Když dojde řada na mne, ukáže se, že si s Němkou nemám co vyčítat. Určitě bych se zlepšila, ale už musím běžet, nebo letadlo na Nový Zéland odletí beze mne. Vlastně by mi to ani nevadilo.

  • Nejčtenější

Erupce sopky na Novém Zélandu: nejméně pět mrtvých, desítky zraněných

Na novozélandském ostrůvku White Island v pondělí vybuchla sopka. Erupce si vyžádala nejméně pět obětí a 31 zraněných....

KVÍZ: Za dobré znalosti knihu. Otestujte se, jak znáte Česko

Možná znáte celý širý svět. Přešli jste poušť, viděli jste silný příboj na irském pobřeží, nebo mrzli na osamělých...

Dvě tváře Persie. Írán není ďábelská země, je pohostinný a upravený

Ze zpráv se Írán jeví jako ďábelská země. Jak je to doopravdy? Vydali jsme se tam a našli pohádkově krásný a pohostinný...

Šumava, kterou nesmíte vynechat. Údolí Vydry přitahuje turisty jako magnet

Šumava je široký pojem, snad každý má tu „svou“. Většina návštěvníků se však asi shodne na tom, že její nejkrásnější...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

SLEPÁ MAPA: Dnes je mezinárodní den hor. Jak se v nich vyznáte?

Organizace spojených národů vyhlásila Mezinárodní den hor poprvé v roce 2003. Jeho cílem je podporovat život v horských...

Premium

Cítím hořkost. Bývalý šéf mordparty poprvé promluvil o svém odchodu

Nejznámější český kriminalista Josef Mareš sloužil u policie téměř třicet let, stál za objasněním řady vražd a...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

Premium

Kam dál, Slavie? Manažer Nezmar připouští obavy: Jsme na hraně

Na Dortmund má jednu bizarní vzpomínku. Po letech se jí zasměje, ale tehdy? V březnu 2002 bylo Janu Nezmarovi ouvej....

  • Další z rubriky

Pěšky po strmé stezce na Gibraltaru, která sloužila britské armádě

Stovky kamenných schodů, drzé opice číhající na kořist a bezkonkurenční výhledy od afrického pobřeží až po Málagu....

Na cyklolíbánkách v Japonsku: když na vás udeří tajfun století

Bouře takové síly udeřila na oblast Tokia naposledy v roce 1958. Úřady varují obyvatele před nárazovými větry s...

OBRAZEM: Příroda je dokonalá. Podívejte se na úchvatné snímky z celého světa

Varování: tyto fotografie ve vás vzbudí touhu zapakovat si svých pět švestek a okamžitě vyrazit na cestu. Podívejte se...

Výlet mezi Masaje a nádherná zvířata. Míříme Branou pekelnou do Masai Mary

Když jsme vyrazili do zvířecího ráje Masai Mara, pršelo takovým způsobem, že si něco podobného v Evropě ani nedovedeme...

Najdete na iDNES.cz