Jenom pár metrů od posvátného poutního okruhu Barkor však staré časy rychle mizí. Na nárožích a křižovatkách postávají čínští vojáci, městem trpělivě korzují tajní policisté a čínských restaurací (vedou je z osmdesáti procent přistěhovalci z provincie Sečuan) je už ve městě daleko více než těch tibetských.
Dlouhé roky čínské okupace změnily Tibet téměř ve všem. Kdysi izolovaná a nedotčená střecha světa už zdaleka není jenom tibetská, především ve městech. A přesto...
1. Bůh dalajlama
Tändzin Gjamccho, 14. tibetský dalajlama, přijel v sobotu již počtvrté do České republiky. Svou vlast zná od odchodu do indického exilu v roce 1959 pouze z fotografií, filmů či vyprávění krajanů. Šance na návrat? Není příliš velká.
Zakazované fotografie dalajlamy v Tibetu narozdíl od minulých let dnes přece jenom někde uvidíte, i když Číňané dělají vše možné i nemožné, aby tomu tak nebylo.
|
Dalajlámu většina Tibeťanů upřímě miluje, i když už ne každý s ním souhlasí. |
A Tibeťanů samých je skoro zbytečné se na svého živého boha ptát: jeho podobu zná i tak každý, stařeček stejně jako malé dítě. Čím je menší možnost, že se vrátí, tím ho milují víc. Ostatně lze svého boha nemilovat?
2. Láska k víře
Přesvědčovat přitom Tibeťany, aby věřili, je holý nesmysl. Prostě věří. Navíc náboženství je jednou z jejich mála opor proti nenáviděným Číňanům. Několik tisíc klášterů sice bylo za kulturní revoluce koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let těmi nejbrutálnějšími způsoby zničeno, ale postupně se pomalu obnovují.
"To víte, nejsou peníze," komentují to Tibeťané. "To víte, nejsou peníze," opakují i Číňané, jejichž vláda světu tvrdí, že se vše vrací do normálního stavu. Avšak mnoho klášterů má daleko do bývalé slávy. "Nemůžeme přijímat tolik chlapců, kolik bychom chtěli.
|
Inu, čínské komunistické centrální plánování zavládlo i tady a na mnoha místech se projevuje tím nejodpornějším způsobem. |
Máme na to přesné tabulky, kdybychom je neplnili, tak tady nebudeme ani my," svěřoval se tichým hlasem jeden z mnichů v Gandanu, což byl svého času podle všeho největší klášter na celém světě.
3. Nenávist k Číňanům
"Ne, před čínskou hospodou vám skutečně nezastavím," oponoval při cestě Tibetem náš řidič. Hádáte zcela správně, byl to Tibeťan. Na dotaz, co má proti výborné čínské kuchyni, sice odpověděl, že ji může jíst, ale že před čínskou hospodou skutečně nezastaví, i kdyby měl někdo velký hlad.
Tak se jelo až k té nejbližší tibetské. Na první pohled podivný postoj, ale Tibeťané mají pouze minimum možností (pokud nechtějí riskovat dlouholeté vězení), jak vyjádřit vzdor. Zvolili proto pasivní rezistenci. A aby to bylo ještě pikantnější, řidič dokonce nezastavil ani u čínského prodejce benzinu, přestože nádrž džípu byla téměř suchá. "To si radši dojdu několik kilometrů pěšky s kanystrem k svým lidem," komentoval náš údiv.
4. Obrácená Potala
Neexistuje turista, který by při návštěvě Lhasy nezavítal do Potaly, dalajlamova úžasného mnohapatrového paláce. Míří sem i většina tibetských návštěvníků. Ovšem pozor! Cizinci se zcela nečekaně na své cestě obrovskou budovou na některých úzkých místech srážejí. Proč?
|
Tibeťan obchází posvátná místa vždy jedním směrem a nechává je po pravé ruce. Čínští okupanti však v Potale zavedli pro cizince přesně opačný režim. |
Turisté jdou v protisměru! Kam až může vést ideologická zaslepenost a nenávist, to je vskutku nepochopitelné.
Navíc čínští uniformovaní i tajní policisté i uvnitř paláce filmují, špiclují a naslouchají,zda "nepřítel" opět nechystá nějakou tu vzpouru. A aby toho nebylo málo, cizinec zaplatí za vstup skoro padesátinásobek ceny pro místní lidi.
5. Klášter pod Everestem
Už jste se modlili ve výšce pěti kilometrů? Možná, když jste podnikali nějaký výstup, anebo v letadle. Jenže na tibetské straně nejvyšší hory světa, Mount Everestu, leží klášter Rongbuk. Přesně v nadmořské výšce 4980 metrů. Je už po svém zničení značně opraven a meditace nebo modlitbu tu může absolvovat každý.
Hned pod ním je pak spartánsky zařízená ušmudlaná ubytovna, odkud vyrážejí turisté dobývat vrchol světa. Pravda, po pár hodinkách se skoro vždy vracejí, protože netrénované a neznalé hora daleko nepustí. Překvapení pak přijde večer. V jídelně mají televizi, video a občas i mniši se rádi přijdou podívat na film.
Tibetské neexistují, tak berou zavděk i nepřátelskými čínskými. Většinou jsou to přihlouplé komedie či kung-fu filmy. A Tibeťané se u nich baví skoro vždy. Ani jim nemusí rozumět. Zvláštní, co zažijete i pod nejvyšší horou světa.
6. Svatozář mobilů a počítačů
Jakápak romantika! Z mnoha míst Tibetu si dnes úplně normálně zavoláte domů, do Česka. Mobilem. Rušivé zvonění dokonce již proniklo i do kdysi zamlklých a tajemných zákoutí klášterů.
|
Problémem pak není poslat e-mail. V Lhase či Žikace (druhé největší tibetské město) existují internetové kavárny. |
Vypadá to, že se už jenom čeká, kdy mobilní přístroje začnou kromě nebezpečného záření vyzařovat i svatozář. Nikdo vás přímo kontrolovat nebude, ale průvodci varují, abyste si dávali pozor. Čínské úřady si prý vaše zprávy přečtou a ani nelení si je nechat přeložit třeba z češtiny (s angličtinou problém nemají). Ale dá se tomu věřit?
7. Jací jsou Tibeťané?
O Tibeťanech se říká, že jsou velmi přátelští. Ano, většinou jsou. Také se o nich říká, že vám vždy pomohou. No, možná na venkově, ale pokud dnes něco chcete, tak žádají peníze a žebrající děti vás budou pronásledovat na každém kroku. Číňané o nich rozšiřují, že jsou špinaví a nevzdělaní.
Ano, jsou často hodně špinaví, ale v neustále zaprášeném prostředí či při kočování to jiné nebude. A často jsou velmi nevzdělaní, protože nemohou studovat. V tom jim Číňané brání. Jako v mnohém jiném. Proto se Tibet tak změnil.
 Tibetské ženy u chrámu Nečung. U všech chrámů jsou modlitební válce, které poutníci roztáčejí. |
 Dnešním ulicím Lhasy vládnou auta, kola a motocykly. Ty zcela vystřídaly koně a jaky, bývalé typické dopravní prostředky. |
 Modlitební šátky před hradbou himaláje z průsmyku La Lung -la(5200 metrů). Nalevo známá hora Čho Oju. |
 Tibet - západ slunce |
 Tibetská žena s dítětem |
