Po silnici, která se klikatí jako had, šplhám autem do výšky víc než tisíc metrů nad mořem. Projíždím mezi zelenými svahy Karnských Alp, prokousávám se skalními tunely, až se nakonec dostávám do míst, kde se zem dotýká nebe. Kolem mne jsou jen vesnická obydlí, voňavé alpské louky, husté lesy a hory, na jejichž vrcholcích se leskne sníh. Místo stvořené přesně pro ty cestovatele, kteří mají rádi přírodu, hledají ticho, klid a lokality bez davů turistů.
„Naše obec se skládá z vesnic Sauris di Sotto, Sauris di Sopra, Lateis, Velt a La Maina. Dohromady tu žijí zhruba čtyři stovky obyvatel. Důvodem, proč komise UNWTO zvolila Sauris mezi nejlepší turistické vesnice na světě, bylo udržování starých tradic, jazyka, kultury, biodiverzity a ochrana životní prostředí, které uplatňujeme v rámci turismu,“ vysvětluje mi Giovanna Tosetto, expertka na udržitelný rozvoj cestovního ruchu.
První obyvatelé se v Saurisu usídlili ve třináctém století. Přišli z území, které leželo mezi Korutany a Tyrolskem a pustili se do těžby dřeva, chovu dobytka a výměnného obchodu. Ve vesnicích si vybudovali obydlí ze dřeva a kamenů, která se stala základem specifické architektury zvané Saurana. Domy mají kamenná přízemí a jsou stavěny technikou zvanou blockbau, kdy celé kmeny vytvářejí pevnou konstrukci a spojují se v rozích budovy. Některé z nich mají na jižní straně umístěné „věšáky“ – dlouhé, dřevěné tyče, které sloužily k sušení sena či bylin. Střechy jsou zhotovené z modřínových šindelů a vnitřky domů zdobí dřevěné obložení. Dodnes je tato architektura charakteristickým znakem Saurisu.
„V Saurisu bydlím celý svůj život. Miluji tento kraj, zdejší přírodu a lidi. Vždy jsem chtěla pracovat v cestovním ruchu, a tak jsem využila příležitosti a spolu s mými dvěma dcerami jsme nechaly restaurovat tradiční, starý kamenný dům a vybavily ho starožitným nábytkem. Díky tomu se nám podařilo spojit pohostinnost se saurianskými tradicemi. Hosté tak bydlí v autentickém prostředí a vidí, jak vypadají naše obydlí,“ říká Antonella Petrisová.
Život uprostřed Karnských Alp nebyl pro místní, kteří mluví kromě italštiny a furlanštiny také archaickým německým dialektem Saurano, nikdy jednoduchý. Do vesnice vedla jen pěšina, první silnice byla vybudovaná až ve třicátých letech minulého století. V roce 1976 pak postihlo region Friuli zemětřesení o síle 6,5. Místní vzali tuto přírodní katastrofu jako příležitost a rozhodli se přeměnit Sauris na turistickou destinaci. Obnovili unikátní budovy a zřídili hlavní infrastrukturu. Nejdůležitějším cílem však bylo udržet zdejší komunitu a postarat se o to, aby lidé měli práci. Proto vznikly nové podniky v zemědělsko-potravinářském sektoru a řemeslné dílny. Místní tak vyrábějí produkty nejen pro sebe, nýbrž i pro turisty, kteří sem přijíždějí. Zároveň je seznamují se svými tradicemi, s tím, co dělají a pořádají pro návštěvníky speciální programy, například ochutnávky místních produktů, astronomické večery, poznávání bylin, lesní terapie nebo řezbářské kurzy. Rádi také prezentují svá řemesla.
„Až do poloviny dvacátého století bylo tkaní mužskou prací, ženy jen pěstovaly, mykaly a spřádaly konopí, vlnu a len. Dnes je vše jinak. Tady v řemeslné dílně v tradičním domě tkají na ručním stavu jen ženy. Dělají oblečení, bytové doplňky či tašky. Výrobky pak prodávají, a tím si vydělávají na živobytí,“ vysvětlují Sandra a Adriana Schneiderovy, které oživily toto řemeslo v Sauris di Sotto.
Podobným způsobem se podařilo spojit minulost se současností bratrům Plozerrům. Kromě nábytku a soch zhotovují dřevěné masky pro saurianský karneval, který patří k nejstarším a k nejkrásnějším v Alpách. Koná se většinou v půlce února a vrcholí Nocí luceren s velkou vatrou.
„Masky vyřezáváme ručně z borovicového dřeva, každá je originál a musí dotyčnému dobře sedět na obličeji. Podle tradice je dělíme na hezké a ošklivé. Teď zrovna držím v rukou pěknou škrabošku. Tu charakterizuje jasná tvář, červené rty, růžové tváře, otvory pro oči, ústa, dobře vyleštěné a precizně natřené dřevo,“ popisuje svůj výrobek jeden z řezbářů.
Uzená vášeň
Prozkoumávám Sauris a kromě svěžího horského vzduchu cítím v nose ještě jinou vůni – šunkovou. Uzení masa zavedli první osadníci ve středověku a Saurianové se stali machry v tomto oboru. V průběhu století, v rámci obchodu, se vepřové produkty dostaly do dalších italských regionů a do ciziny, kde si získaly své odběratele. V roce 1862 vznikla rodinná šunkárna, která dodnes kromě prosciutta vyrábí špek, sopresso (salám) a další uzeniny. Vcházím do výrobny v Sauris di Sotto a rázem se ocitám mezi tisícovkami kýt. Jsou pověšené jedna vedle druhé a vydávají takovou vůni, že se mi okamžitě sbíhají sliny na jazyku.
„Za kvalitou našich produktů stojí čerstvé maso, solení, uzení bukovým dřevem z místních lesů, čistý a čerstvý horský vzduch. Uzeniny udíme podle druhu půl dne až týden. Poté je necháváme několik měsíců zrát a prosciutto ještě navíc potíráme směsí rýžové mouky, soli a česneku, která ho chrání a dodává mu chuť. Během zrání pak uzeniny kontrolujeme a zjišťujeme, kolik času ještě potřebují, aby byly dokonalé,“ vysvětluje mi jeden z pracovníků šunkárny.
K uzeninám se skvěle hodí pivo. Populární nápoj v Sauris di Sopra vyrábějí už čtyřiadvacet let ve svém malém pivovaru bratři Massimo a Sandro Petrisové. Hořký mok vaří ve výšce tisíc čtyři sta metrů nad mořem.
„Chmel bereme z českého Žatce, kvalitní, horskou vodu tady v Saurisu a ječný slad nám dodávají místní farmáři,“ povídá Slavica Petris. „Vyrábíme pět druhů piv – plzeňský ležák, konopné pivo, červené pivo podle staré vídeňské receptury, americký Pale Ale a tmavé pivo typu stout. V létě vaříme jednou do měsíce, v zimě prodlužujeme interval na šedesát dní, aby se nám výroba vyplatila. Pivo dodáváme místním restauracím, penzionům a máme svůj výčep, kam může kdokoliv zajít,“ dodává Srbka, která se se svým manželem a švagrem stará o rodinnou firmu.
Jízda nad korunami stromů
Kromě gurmánů najdou v Saurisu své potěšení také sportovci a příznivci adrenalinových aktivit. Ti ocení canyoning a zejména dva a půl kilometru dlouhou zipline. Ve výšce sto metrů nad zemí poletí nad lesem, stoletými jedlemi a nad jezerem Sauris rychlostí osmdesát až sto kilometrů za hodinu. Zipline je rozdělená do tří úseků (Let orla, jestřába a draka), které jsou proložené krátkou procházkou v horské přírodě.
„Účastníkům nejprve pomůžeme obléknout si sedací úvazek a upevnit helmu na hlavu. Poté následuje krátké zaškolení na cvičném laně těsně nad zemí, kde se seznámí s technikou a s bezpečnostními pokyny. Nakonec se vypravíme na věž. Každému ze skupiny upevníme a zajistíme kladku a odstartujeme jeho let. Nikdo se nemusí bát, zipline je bezpečná, po celé trase vše kontrolujeme,“ tvrdí jeden z instruktorů.
Ten, kdo nemá odvahu na vzrušující zážitek, může se vydat na pěší túry, výlety na kole (půjčovna kol včetně elektrických je k dispozici) či na jízdu na koni. Milovníci vodních radovánek budou nadšeni z jezera Sauris s průzračnou vodou, kde si užijí plavání, jízdu na loďce, kánoi či na paddleboardu. Smaragdově zbarvená vodní plocha vypadá přirozeně, vznikla však uměle v roce 1948 po dokončení přehrady na řece Lumiei. Nyní zadržuje více než sedmdesát milionů kubíků vody a má svůj vlastní ekosystém, který představují turistické trasy kolem jezera.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditDo Saurisu se dostanete z dálnice A23 Udine – Tarvisio, sjezd Carnia Tolmezzo nebo z Cadore přes průsmyk Mauria, který vede do Ampezza. Sauris vítá turisty s karavanem nebo se stanem, v kempu uprostřed lesa najdou veškerý servis. Nejblíž vzdálená letiště od Saurisu leží v Terstu (120 km) a v Benátkách (necelých 200 km). Z Udine jezdí přes Tolmezzo do Saurisu autobus. Odpočinek po fyzických aktivitách najdete ve wellness centru Grien Spa v blízkosti kempu a sportovního centra. K dispozici budete mít bazén, vířivku, saunu, páru, Kneippův chodník a různé druhy masáží. |