Do Ojvína (německy Oybin) jsme se dostali z malé pohraniční vesničky Krompach, která leží asi 12 kilometrů od hraničního přechodu Varnsdorf - Seifhennersdorf. Auto jsme nechali u známých a vyrazili k hranicím pěšky. Nikde nikdo.
Přechod Krompach - Hain je totiž pouze pro pěší a většina motorizovaných turistů přijíždí do Saska právě z Varnsdorfu.
Pasy po nás nikdo nechtěl. U přechodu stáli jen vietnamští prodavači se suvenýry a s limonádami.
Přešli jsme na německou stranu a šmik - jako jiný záběr z filmu. Lesní stezky se mění ve vydlážděné cestičky. Široké lány luk na kterých sem tam stála chatička střídají kolonie úhledných domečků se zahrádkami.
Za necelou hodinku chůze se před vámi začne rýsovat romantická zřícenina středověkého hradu. Zdá se nadosah ruky, ale je to ještě pěkný kousek do kopce.
Dominantou hradu je torzo klášterní katedrály s typickými štíhlými okny. Dochované stavby a jejich pozůstatky v prostoru hradu pocházejí ze 13. století (majitelem hradu byl mimo jiné také Karel IV). Romantická je nejen samotná zřícenina, ale i cesta, která vede soutěskami mezi pískovcovými skálami.
Kostel se zasedacím pořádkem
Po pár set metrech výstupu se po levé straně objevuje Bergkirche. Kostel - jak už jeho název napovídá - stojí na prudkém kopci. Neobvyklá poloha u hory Ojvín má zásluhu na originálním uspořádání lavic. "Bylo by příliš nákladné vysekat základy do skály, proto byl raději kostel přizpůsoben přirozenému tvaru skály," píše se v papírovém průvodci v Bergkirche.
Hned jsme si tu všimli ještě jedné zvláštnosti. Na lavicích jsou připevněny kovové cedulky se jmény - jakýsi zasedací pořádek stálých návštěvníků kostela... A. Keller a J. Keller seděli vedle sebe ... otec a syn či bratři?
Ke kazatelně vedou prudké schody dolů. A za ní okna, která jsem v kostele ještě nikdy neviděla. Žádné ornamenty na sklech, žádné vitráže. Obyčejná velká okna, ze kterých proniká polední slunce. (Viz fotogalerie)
|
V době, kdy stavba vznikala, nebylo dost peněz, a tak je tu všechno s výjimkou oltáře a křtitelnice dřevěné. Mramor si na trámech jen nakreslili... |
Bergkirche byl od začátku stavěn jako evangelický kostel. V roce 1709 vznikla modlitebna, která se po třiceti letech rozšířila na kostel. Nenajdete tu žádné nákladné ozdoby - vládne prostý, skromný styl.
Jednoduchá je i modlitba, ke které vybízí "papírový průvodce" ležící u kazatelny: "Děkujeme Ti, Bože, že si můžeme odpočinout. Dej, ať nabydeme nové síly. Ty nám ukazuješ zázraky přírody a krásy umění, Ty nás necháváš poznávat jiné lidi... Nech nás posíleny na těle a na duchu, vrátit se domů."
Ojvínská zřícenina: atrakce Žitavského pohoří
Od kostela je to už ke zřícenině kousek. Za vstup do prostoru hradu zaplatíte tři eura a pak už se můžete prohánět po ochozech.
V nejsevernější části zříceniny najdete stylovou restauraci s občerstvením. V pískovci vytesané schodiště vede na hlásku - nejvyšší místo hradu. Odtud je nádherný výhled na vrch Töpfer, Hvozd s kamennou rozhlednou, nedalekou Žitavu nebo městečko Oybin v údolí.
Dochované stavby a jejich pozůstatky v prostoru hradu pocházejí až ze 13. století. Ve století 14. připadl hrad České koruně a jeho majitelem se stal Janův syn Karel IV. Ten v průběhu své vlády rozšířil stávající opevnění hradu, nově přistavěl Císařský dům (1364) a gotický klášterní kostel (1366-1384), který má charakteristické znaky pražské chrámové stavební školy Petra Parléře.
Roku 1574 získala hrad s klášterem a přilehlými pozemky Žitava. V roce 1577 však celý komplex zasáhl blesk a hrad i klášter do základů shořel. Ke zkáze přispělo v roce 1681 i zřícení jedné ze skal. Od té doby se už nikdo nepokusil hrad a klášter znovu vybudovat.
|
Zajímavá místa Lužických hor - čtěte ZDE |
Na skok do Krompachu
Po shlédnutí Ojvína se motorizovaní turisté obvykle vydávají na další putování po saských hradech nebo se přes Varnsdorf vracejí do Čech. Pokud se náhodou ocitnete u ojvínské zříceniny pěšky, zaběhněte do pohraniční české vesničky Krompach.
Davy turistů se tam, pravda, nehrnou, ale pravý botanik o ní už určitě slyšel. Krompach je totiž známý především tím, že tu rostou nejstarší tisy v České republice.
Tři chráněné stromy najdete poblíž silničky vedoucí z návsi k východu pod Hvozd. Nejstarší tis se nachází v malé ohrádce u domu čp. 19. Je vysoký 10 metrů, přes obvod kmene měří 425 cm a jeho stáří se odhaduje na 500 let. Pamatuje i ničivý požár hradu Ojvín?
|
Může se hodit |
|
Co vidět na cestě k česko-saským hranicím: Jak se dostat do Ojvínu: |
 Zřícenina hradu Ojbín zahalená stromy |
 Pohled do interiéru kostela Bergkirche u Ojbína |
 Kostel Bergkirche u hory Ojbín |
 Soutěska vedoucí ke zřícenině hradu Ojbín |
 Zřícenina hradu Ojbín - pohled z restaurace |
