A brzy pochopíte, že ne nadarmo ho někteří označují za Karibik ve Středomoří. V jistém ohledu je Sardegna, jak zní místní název Sardinie, ideální kombinací všeho, po čem touží srdce náročnějšího návštěvníka.
Posuďte sami: Po velkou část roku je tam teplo, kolem dokola šplouchá čisté smaragdové moře s desítkami kilometrů bělostných pláží, na kterých se rozhodně nebudete tísnit jako sardinky. Ty místy střídají strmé a divoké útesy, narůžovělá vápencová skaliska i plochy posázené erodovanými gigantickými balvany.
Centrální části pak vévodí divoké a drsné hory, kde se můžete plně oddávat kouzlu nefalšované pastýřské idyly, opájet se vůněmi myrty, kručinky a tymiánu a ve stínu eukalyptů, pinií, olivovníků nebo korkových dubů naslouchat jemnému cinkání zvonců pasoucích se stád. Nebo se vydat na túru, třeba na nejvyšší kopec La Marmora, který je s 1834 metry o dost vyšší než Sněžka.
Ale to stále zdaleka není všechno. Přidejte poklidná města a městečka, staré pevnosti, budovy ze středověku, letité kostely. A také pulzující Cagliari. Avyhlášená letoviska, kam se v létě sjíždějí luxusní jachty, ale přidejte i romantické samoty.
Sardinie je proslulá pohádkovými plážemi
Historie na každém kroku
Málokde zakopnete o tak pestrou historii. Na Sardinii se vystřídaly snad všechny významné středomořské kultury a každá z nich tam zanechala vlastní nesmazatelný otisk. Však jsou také místní na obrovské množství památek náležitě hrdí.
Sardinie v průběhu věků patřila Féničanům, Řekům, Římanům, Vandalům, Byzantincům, Arabům, Španělům, chvíli dokonce i Rakousku-Uhersku. Všichni dobyvatelé tu po sobě cosi zanechali.
Takovou připomínkou zašlé slávy jsou například zbytky přístavního města Tharros na jižním mysu Capo San Marco, který tu vybudovali Féničané už v 11. století před Kristem. Později padlo do rukou Kartága a za dalších 300 let se stalo římskou kolonií. Nyní z něho zbyly ruiny, neboť stejně jako jinde posloužily kameny jako výborný zdroj stavebního materiálu. Vyspělost jeho dávných obyvatel dokládají zbytky akvaduktů, lázní, chrámů, ale třeba také latrín a kanalizace.
Tajemné nuraghi
A pak je tu jedna specialita, opravdová lahůdka, která nemá jinde obdoby - sardinské nuraghi. Pobýt na Sardinii a neprohlédnout si přitom ani jednu ze sedmi tisíc těchto fascinujících megalitických staveb, je po dobnou nepředložeností jako vynechat koloseum při návštěvě Říma.
Tyto mohutné a důmyslné kuželovité obranné pevnosti z kamenných kvádrů začaly vznikat už v polovině druhého tisíciletí před Kristem a dodnes vzbuzují úctu. Jejich účel je stále záhadou.
Někteří Sardové vám budou s vážnou tváří tvrdit, že je kdysi dávno jen tak z nudy vybudovali hrající si obři. To by koneckonců vysvětlovalo i vznik jiných tajemných staveb z kulatých balvanů, kterým v místním jazyce říkají "domus de janas", hrobky obrů.
Archeologové tvrdí, že šlo o místa posledního odpočinku místních náčelníků, podle jiných se zde odehrávaly tajemné kouzelnické obřady a místa dodnes vyzařují zvláštní magickou sílu. Něco na tom asi bude - návštěvníkům tu prý často znenadání přestanou jít hodinky, neboť se jim v nich záhadně vybije baterie.
Sardové jsou na rozdíl od hlučných
"pevninských" Italů vyložení kliďasové
Folkloristický ráj
Hrdí Sardové, potomci původních obyvatel Sardinie, jsou vyhlášení kliďasové, na první pohled odlišní od hlučných a temperamentních Italů. Trochu uzavření, zprvu nedůvěřiví, brzy však roztají a rychle zjistíte, že jsou až neskutečně pohostinní.
I když žijí na ostrově, kupodivu nemají vodní živel nijak zvlášť v lásce a zabývají se hlavně pastevectvím. Z moře nepřišlo nikdy nic dobrého, říká jejich zkušenost, jen banditi a dobyvatelé. Neznamená to však, že by domorodci byli nějací mrzouti a neuměli se bavit. Opak je pravda.
Během roku se na různých místech ostrova slaví až tisíc lokálních svátků, slavností, karnevalů a procesí, v nichž se promítají stále živé tradice. Je to pozoruhodné, na tak malém prostoru, že? A jak jsou rozmanité. Téměř každá vesnička má vlastní kroje, jiné pracovní nástroje a úzkostlivě se stará, aby si zachovala odlišnost od sousedů. I to je důvod, proč se na Sardinii zachovaly tradice a zvyky v tak čisté podobě jako v málokde v Evropě.
Jak vidno, dlouhá relativní izolace měla i své výhody. Nespatříte tu například taková architektonická zvěrstva, jaká hyzdí některé oblasti italské nebo španělské riviéry. Mimochodem, dnes tam platí zákon, který výslovně zakazuje stavět hotely blíž než tři sta metrů od pobřeží. Sardové jsou si jisti, že z jejich země se přílivem turistů druhé Kanárské ostrovy nestanou. Žádné hlučné diskotéky, všechno má své meze, říkají.
Nekonečné hodování
Stolování na Sardinii, to je pravý obřad, na který si musíte vyhradit i několik hodin. Budete bohatě odměněni, tamní kuchyně s nepřeberným množstvím lákadel opravdu stojí za to. A možná, že je dokonce hlavní příčinou toho, že se Sardové pyšní zřejmě nejdelším průměrným věkem v Evropě.
Menu má vždycky několik chodů. Začíná se předkrmem antipasto, což může být například salát z darů moře, uzená šunka či krájená klobása s olivami. Prvním chodem bývají obvykle těstoviny ochucené některou z omáček z rajčat, masa a sýrů, bylinek, česneku nebo hub. Hlavní jídlo pak představuje jehněčí či skopové, ale také si můžete dát vepřové nebo rybu na mnoho způsobů. Jako příloha se servírují zeleninové saláty. Vše je pak nutné důkladně zalít místním kvalitním vínem.
|
MŮŽE SE HODIT |
Po jídle následuje nezbytné caffé, do kterého se někdy přidává trocha grappy, pálenky z hroznového vína. Úplný konec obstarají sladké zákusky. A jedno nezapomeňte, zatímco v Česku se při jídle mluvit nemá, na Sardinii je mlčení během stolování velkým prohřeškem.
Vidíte, že Sardinie má opravdu tisíc tváří. Poznat je všechny během jednoho pobytu je nemožné. Kouzlo tohoto ostrova je zvláštní a na první pohled ne vždy patrné. Kdo mu však jednou propadne, ten se vrací znovu a znovu.
 ČLENITÉ POBŘEŽÍ. Sardinie se může pyšnit 800 kilometry písčitých i oblázkových pláží. Ty místy střídají divoké útesy, vápencová skaliska i plochy posázené gigantickými erodovanými balvany |
 Rybáře s pruty spatříte na pobřeží Sardinie prakticky za každého počasí |
 Sardinie |
 Sardinie |
 Jeden z téměř tisíce lokálních svátků, které probíhají na různých místech ostrova |
 SARDOVÉ. Místní vesničané jsou na rozdíl od hlučných "pevninských" Italů vyhlášení kliďasové |
