Na ploše zhruba třetiny Česka se tu střídají krásné pobřežní scenérie s liduprázdnými horami ve vnitrozemí. Krajinu Sardinie ozvláštňují mystické kuželovité stavby, o nichž nikdo neví, k čemu sloužily, stejně jako temné fasády osamocených románských kostelů. Hlavně v menších městech a na vesnicích je vidět, že leckde se stále žije postaru, tedy v rodinných klanech, kde slovo a víra platí víc než psané právo.
Sardinie sice nemá, na rozdíl od konkurenční Sicílie, jednoznačnou dominantu, jako je Etna, či slavné antické archeologické areály typu Agrigenta či Syrakus. Ostrov však nabídne pozoruhodnou rozmanitost přírodní i sociální. Od blyštivých letovisek na Smaragdovém pobřeží s milionářskými jachtami je to do zapadlých vnitrozemských vsí jen pár desítek kilometrů.
Pobřeží
Většina zahraničních návštěvníků Sardinie míří do některého z resortů na východním pobřeží. Je k tomu dost dobrých důvodů, přírodní scenérie tu jsou opravdu mimořádné, členité pobřeží lemují malebné kopce a skalní srázy.
Samostatnou turistickou „značku“ si vybudovalo Smaragdové pobřeží (Costa Smeralda) v okolí města Olbia na severovýchodě Sardinie. Jak napovídá název, mořská voda tu místy má skutečně smaragdový, sytě zelený nádech a pláže v okolí letovisek jako jsou Porto Cervo či Golfo Aranci jsou opravdu skvělé. Luxus přírodní se ovšem snoubí s luxusem společenským. Jinak řečeno, pobyt na této části Sardinie každého donutí sáhnout do peněženky řádně hluboko.
I ten, kdo prostředí „horních deseti tisíc“ nevyhledává (ale aspoň zajet se podívat na Smaragdové pobřeží byste měli), má stálo mnoho dalších, finančně příznivějších možností. Krásné pláže jsou v zálivu Orosei zhuba v polovině východního pobřeží Sardinie. Některé z nich, kolem letoviska Cala Gonone, jsou přístupné pouze lodí, případně dlouhým pochodem z vnitrozemí, což je případ i slavné pláže Cala Luna. Vápencové útesy jsou v této oblasti protkané jeskyněmi.
Velmi pěkné pláže se najdou také na jihu ostrova, zejména při jihovýchodním cípu Sardinie kolem letoviska Villasimus. Třeba pláž Porto Giunco svým bílým pískem a průzračnou vodou směle připomene Karibské moře. Sem jezdí hlavně místní, a pokud se tam vydáte i vy, zkuste to raději během pracovního týdne, o víkendu se tato oblast plní výletníky z nedaleké metropole Cagliari.
Nuraghi
O jejich účelu se stále jen spekuluje, jejich stavitele neznáme a nic podobného se jinde v Evropě nevyskytuje. Tajemné nuraghi, kamenné stavby kruhového půdorysu, se staly jedním ze symbolů Sardinie. Jisté je jen jejich datování, nuraghi vznikaly během dlouhého období zhruba mezi 20. a 8. stoletím před Kristem.
Dosud se podařilo identifikovat asi sedm tisíc nuraghů, k čemu sloužily, na tom se vědci dosud neshodli. Mohlo jít o panovnická sídla, obranné struktury či náboženské stavby, možná také o kombinaci různých účelů.
Součástí nuraghského sídliště často byla ústřední kamenná věž z nasucho kladených balvanů. Velmi dobře dochovaný a prozkoumaný nuragh můžete vidět v lokalitě Su Nuraxi u vesnice Barumini asi 60 kilometrů severně od Cagliari. V tomto případě jde o organizovaný archeologický areál se vstupným a průvodcovskou službou, některá nuraghská sídliště jsou však v krajině volně přístupná. To je případ nuraghů v okolí města Macomer v severní části ostrova i mnoha dalších.
Města
Ekvivalent Florencie, Benátek či Verony na Sardinii nehledejte, pár měst však i tady za návštěvu stojí. Spíše než jednotlivé pamětihodnosti upoutá pitoreskní poloha a často též syrová autentičnost. Zdaleka ne všechno je totiž v sardinských sídlech naleštěné a bez známek zubu času.
Staré centrum metropole Cagliari shlíží z výrazného vrchu na jižní pobřeží ostrova. Do opevněné čtvrti Castello vede z nábřeží vzhůru myriáda úzkých uliček a byť bannery s žádostí „zastavte degradaci města“ už tu nejsou tak časté jako dříve, přesto řada zákoutí stále působí pěkně zasmušilým dojmem. Od hradeb se porůznu otevírají pěkné výhledy a zdejší mariánská katedrála svým průčelím připomene chrámy v Pise a okolí. Ne náhodou, kostel se začal stavět ve 13. století, kdy oblast ovládali Pisánci.
Jiný vliv prozradí půvabné Alghero na opačném, severozápadním konci ostrova. O rozkvět města se postarali Španělé, především z Aragonie a Katalánska. Podle svých zvyklostí nejen stavěli, ale přinesli s sebou i jazyk. Ostatně dodneška je mezi místními slyšet katalánština. Pěkná je procházka podél hradeb nad mořem, opevnění je zesílené několika baštami.
Stranou hlavních cest leží Bosa, v krásné poloze nad řekou Temo blízko jejího ústí do moře. Při pohledu zdálky vypadají barevné městské domy, šplhající od řeky do svahu směrem k pevnosti, jako kostičky nějaké stavebnice. Raritou je soubor starých koželužen lemujících levý břeh řeky.
Hory
Členitý terén pokrývá větší část sardinského vnitrozemí s tím, že vrcholy tamějších hor a vysočin vesměs jen mírně přesahují úroveň jeden tisíc nadmořských metrů. Výjimkou je nejvyšší masiv Gennargentu v centru ostrova, jehož nejvyšší horou je La Marmora s výškou 1 833 metrů. Jeho horizonty jsou spíše pozvolné a výšlap na nejvyšší vrchol ostrova zvládne skoro každý, od malého lyžařského střediska na svazích Bruncu Spina to jsou slabé dvě hodiny pochodu.
Docela jiná káva je vápencový masiv Supramonte, který se při pohledu od severu zvedá kolmými, téměř kilometr vysokými skalními stěnami. Atraktivní jsou také treky vedoucí horskými soutěskami směrem k obtížně přístupnému východnímu pobřeží. Tímto způsobem se lze dostat např. od páteřní silnice SS125 ke zmíněné pláži Cala Luna. Vzhledem ke vzdálenosti (16 km jedním směrem) je však potřeba zařídit si odvoz z pláže lodí.
Při výletu do sardinského vnitrozemí je v každém případě dobře se zastavit v některé z horských vesnic. V mnohých z nich je cítit chudoba, která je v ostrém kontrastu k nablýskaným letoviskům u pobřeží, a v každém případě je jasné, že život se tu za poslední desítky let mnoho nezměnil. Hloučky místních strýců posrkávají před místním barem své espresso, ženy oděné v černém vysedávají v parčíku či před domem a návštěva „exotických“ cizinců často vzbudí přátelskou pozornost.
Speciální náboj mají dvě vsi nedaleko západního úpatí masivu Supramonte, Orgosolo a Oliena. Vnější stěny mnoha domů v obou sídlech jsou totiž pokryté rozměrnými malbami zvanými murales. Řada z nich nese politický a sociální náboj (murales v Orgosolu začali tvořit na konci 60. let anarchisté z Milána), jiné zpodobňují události z historie obce a okolí.
Kostely
Často na ně narazíte hlavně při cestách po sardinském vnitrozemí. Osamoceně stojící středověké chrámy jsou obvykle vystavěné z neomítnutých kamenů. Starobylé kostely zpravidla románského založení tvoří neodmyslitelnou součást krajiny Sardinie, interiéry mnohých z nich jsou vyzdobeny krásnými freskami.
Nejproslulejším příkladem je chrám Santissima Trinitá di Saccargia jihovýchodně od Sassari. Svatyně, vystavěná počátkem 12. století, upoutá na vysokou zvonicí a střídáním světlých a tmavých pásů kamene. Nádherný cyklus maleb v apsidě nemá na ostrově konkurenci.
Jen o něco mladší je nedaleký kostel Sant’Antioco di Bisarcio. Také ten stojí o samotě, na rozdíl od Santissima Trinitá di Saccargia jej však vystavěli na výrazném pahorku. A do třetice ve stejné oblasti zaujme chrám Santa Maria del Regno na okraji obce Ardara. Jde o bývalou palácovou kapli z 11. století, stavbu z temných čedičových bloků, staletími řádně zvětralou. Od terasy u kostela přehlédnete pěknou část severní Sardinie.
Jinou perspektivu nabídne chrám Sant’Efisio u města Pula na jižním pobřeží ostrova. Stojí přímo na břehu moře a každoročně se počátkem května stává epicentrem několikadenní náboženské slavnosti. Hned vedle se nacházejí vykopávky římského města Nora.
Zajímavé církevní stavby se samozřejmě najdou i ve větších městech. V Cagliari se vedle zmíněné katedrály vyplatí zajít k raně křesťanskému kostelu sv. Saturnina východně od centra města. Části chrámu, stojícího v oblasti raně křesťanské nekropole, pocházejí z 5. až 6. století.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditOficiální turistický portál regionu Sardinie (italsky, anglicky, německy a další jazyky): www.sardegnaturismo.it Obsáhlý průvodce po Sardinii (anglicky): www.sardinianplaces.co.uk |