V době, kdy ruský car Petr I. kázal založit v bažinaté krajině Finského zálivu nové sídlo, existovala Moskva již nejméně pět a půl staletí. A jiná ruská města, například Novgorod, ještě o mnoho déle. Psal se rok 1703 a na západním okraji tehdejšího ruského impéria se nic nezdálo být jisté. Právě probíhala tzv. Severní válka se Švédskem a nebyla tedy žádná garance, že Rusové území, kde nově založené sídlo vyrůstalo, udrží.
Hospodářsky i sociálně zaostalý ruský stát nutně potřeboval modernizaci a car dobře věděl, že bez užších kontaktů s mnohem vyspělejší západní a střední Evropou to nepůjde. A šlo také o obchod. Do té doby mohly ruské lodě vyplouvat západním směrem leda tak ze severně položeného Archandělsku, jehož přístav v zimě zamrzal.
Nejistá sázka ale vyšla. Švédsko bylo ve válce nakonec poraženo, čímž Rusko získalo přes nově budované město přímý přístup k Baltu a stalo se důležitým hráčem v oblasti.
Bažiny při ústí řeky Něvy se pod vedením nejlepších evropských urbanistů a architektů postupně měnily ve velkolepou městskou krajinu. V roce 1712 ještě za trvání válečného konfliktu se Sankt Petěrburg stal hlavním městem Ruska a vystřídal Moskvu.
Na této pozici vytrval, s krátkým intermezzem v letech 1728–1732, až do konce 1. světové války, kdy se centrální úřady přesunuly zpět do Moskvy.
Voda, samá voda
V urbanistickém plánu Sankt Petěrburgu hrála od samého počátku významnou roli řeka Něva, která se před ústím do Finského zálivu rozčleňuje do řady ramen. Přirozený tok řeky postupně doplnil systém umělých kanálů podle plánu italského architekta Domenica Trezziniho.
Průčelí většiny slavných staveb Sankt Petěrburgu shlížejí právě k vodě, od Zimního paláce přes Petropavlovskou pevnost až třeba po skvělé paláce lemující Univerzitní nábřeží.
Petropavlovská pevnost
Zimní palác v Petrohradě
Teprve za vlády Kateřiny Veliké ve 2. polovině 18. století však byly břehy vodních ramen zpevněny velkolepými tarasy a první pevný most (Blagověščesnký) překlenul Něvu až v roce 1850. Později přibyly další a více než desítka z nich dnes funguje jako zvedací. Má to praktické důvody, zdvih části mostovky v noci umožní proplout větším lodím směrem do vnitrozemí a na Ladožské jezero. Zvedání petěrburských mostů, které má v letním období přesný časový harmonogram, ale současně funguje i jako turistická atrakce. Právě noční okruhy vyhlídkovými loděmi jsou ty nejzajímavější.
Na pokraji kolapsu
Uchvácení moci radikálními bolševiky v Rusku, které bylo odstartováno právě v Sankt Petěrburgu/Petrogradě útokem na Zimní palác 7. listopadu 1917, znamenalo předzvěst těžkých časů i pro „kolébku revoluce“.
Sankt Petěrburg, Petrohrad, Leningrad...V roce 1703 bylo město založeno pod jménem Sankt Petěrburg (rusky Санкт-Петербу́рг). Od roku 1914 neslo název Petrograd a 26. ledna 1924 bylo na přejmenováno na Leningrad. Stalo se tak pouhých pět dní poté, co zemřel – zřejmě v důsledku pokročilého stadia syfilitidy – vůdce bolševické revoluce Vladimir Lenin. Návrat k původnímu názvu Sankt Petěrburg proběhl v říjnu 1991; rozšířený je též lidový název Pitěr (Питер). |
Přeživší pohřbívají mrtvé za blokády Leningradu za 2. světové války.
Obyvatelé odklízejí sníh a led v ulicích Leningradu za blokády města v zimě roku 1942.
Top 10 Sankt Petěrburgu aneb co nevynechatErmitáž - jedna z nejhodnotnějších uměleckých sbírek světa, jádro expozic se nachází v Zimním paláci. Informace Cesta do Sankt Petěrburgu |
Totalitní režim sice ve městě až na výjimky nelikvidoval celé stavby, ale mnoho kostelů i paláců bylo vyloupeno, jejich interiéry zničeny. Četné chrámy byly úplně uzavřeny nebo se v nich nesměly konat náboženské obřady. A bolševici nešetřili sžíravou ironií. V pravoslavném chrámu sv. Izáka, největším kostele celého Ruska, bylo za panování komunistů ve 30. letech zřízeno Muzeum ateismu.
Ještě horší časy ale měly přijít. Nedlouho poté, co byl v červnu 1941 Sovětský svaz napaden svým dosavadním spojencem, nacistickým Německem, oblehly německé jednotky Leningrad a přerušily většinu přístupových cest do města.
Blokáda Leningradu trvala téměř 900 dní až do ledna 1944 a v důsledku bombardování a zejména nedostatku potravin tehdy připravila o život přibližně milion lidí.
Uvolnění totalitních kleští po roce 1990 přineslo i do Sankt Petěrburgu nový vítr. Většina historických staveb byla od té doby opravena, město modernizovalo technickou infrastrukturu a momentálně přes všechny výhrady k současnému ruskému režimu jistě prožívá jednu z lepších kapitol své třísetleté historie.
