Létající rejnoci
Dole u dna se vznášely nějaké létající talíře. Temné kotouče plynule se pohybující nad pískovým dnem. Nasadil jsem si brýle a šnorchl, ponořil se a z talířů se stali rejnoci.
Nebál jsem se jich a oni se na oplátku nebáli mě.
Pohybovali se ladně jako baletky. Jejich těla se vlnila měkce jako ženské boky a písek, který tím vířili, vypadal, jako by kolem sebe sypali zlato.
Byli na dosah - a tak jsem si na jednoho sáhl. Trochu zrychlil, ale ne tolik, aby mi uplaval. Dotýkal jsem se shora jemně jeho zad a plaval jsem s ním. Kdyby chtěl, mávnul tělem a zmizel. Ale on nechtěl. Křižovali jsme vodou Karibiku. Cítil jsem se jako Ten, který plave s rejnoky.
Po minutě zmizel, ale připlul jiný. Když se rozloučil, objevil jsem tři stíny. Dva velké a jedno mládě. Ale to nejlepší si nechali na konec.
Najednou všude plno stínů. Jeden, dva, tři... pět... Bylo jich osm. Někteří plavali při dně, jiní stoupali vzhůru pomalu jako první dvojplošníky. Byl to zpomalený film ladnosti a elegance.
Už jsem věděl, o čem se mi v noci bude zdát.
Když jsem se vynořil, zjistil jsem, že moře tančí salsu.
Kapitán mého člunu pustil rytmickou hudbu a pět lidí na palubě se začalo kroutit v bocích. Posádky dvou okolních lodí se k tanci přidaly. Nebyly samy. Z mělkého moře se vynořovali lidé, nejdřív se udiveně dívali, odkud to přichází a pak se potápěčskými brýlemi na hlavách a šnorchly v ústech přidávali k všeobecnému vlnění.
Přesně takhle jsem si představoval Karibik.
Šnorchl a potápěčské brýle, to je Karibik
Místní jsou v rozbíjení kokosových ořechů velmi zruční
Nezkažený ostrov
Tenhle jeho kout se jmenuje San Andrés. Turisté z Evropy sem začali mířit teprve nedávno.
Ostrov tvarem připomíná pacifické atoly. Ale jinak je to opravdový Karibik s rytmy, jídlem, koktejly i životním stylem. Je ještě nezkažený. Nikdo vás nepronásleduje, abyste si koupil mušli. Navíc je úplně bezpečný a lidé milí.
Zeptali se nás, jestli si dáme coco loco, což v překladu znamená "bláznivý kokos", piňa coladu nebo jen pivo. Řekli jsme, že vodu, protože bylo teprve půl jedenácté dopoledne. A oni na nás útrpně koukali, jako bychom byli nemocní.
"Po ránu alkohol?" podivil se někdo z nás.
"Proto se tady taky všichni pořád usmívají," dostalo se nám vysvětlení.
San Andrés, vnitrozemí
Na ostrově má každý dost času. Rychle jsem pochopil, že tady se chodí pomalu. Vláčně a nevzrušeně. Jako byste při chůzi usínali. Potkal jsem sice jednou na procházce dva běžce, ale ukázal jsem jim záda, sotva jsem trochu zrychlil krok.
A nikdo si s ničím neláme zbytečně hlavu. Předjížděli jsme v minibusu auto, nás ještě předjížděla motorka a v protisměru jela taky jedna, jejíž řidič cosi vysvětloval spolujezdci. Klidně jsme se na silnici srovnali. Jindy jsme zase viděli motorku, jíž nesvítilo světlo. Místo něj držel spolujezdec baterku a svítil s ní na cestu.
Ale jediné nebezpečí, které tady hrozí, je, že se utancujete.
Mezi piráty
"Každého, kdo nebude tančit hodíme přes palubu," vyhrožuje kapitán pirátů, kteří nás vyvezli na své galeoně na moře. V dálce blikají světla ostrova, v podpalubí se nalévá cuba libre a na přední palubě vyskočila na vyvýšený prostor pirátka, která tančí tak kočkovitými pohyby, že byste ji chtěli mít doma. Ona i hudba jsou strhující, takže i sucharský autor těchto řádků se odváže natolik, že si prsty nenápadně vyťukává melodii o stehno.
Stěžně se naklánějí, jak se loď kolébá na nočních vlnách. Možná za to však můžeme my. Noc, cuba libre i rytmus z nás brzy dělají rozené tanečníky. Pohupujeme se, vlníme a kroutíme, a přitom se nevěřícně díváme na vlastní těla, že něco takového vůbec dokážou. Nahoře jsou hvězdy, dole moře a mezitím cuba libre a spousta reggae... Už ani ti nejstatečnější z nás se neodváží vzdorovat pirátským výhrůžkám, něco je zvedá a oni tančí.
Karibské noci
Jindy povečeříme langustu a jedeme do podniku, který se jmenuje Ronald's Reggae Bar. U pláže hoří oheň, lidé tančí bosí v písku, hoří pochodně, na palmě visí lampion. Dřevěný dům je ověšen barevnými žárovkami jako doupě Marlona Branda ve filmu Apocalypse Now.
Roland má u pasu mačetu, na hlavě dredy a tančí jako šelma. Noc horce a zrychleně dýchá, Roland se dámám líbí. My muži raději jen přihlížíme a tváříme se, jako že jsme nad věcí. Do téhle konkurence nepůjdeme.
Pak se vracíme domů zvláštním autobusem. Na podvozku dodávky je dřevěná kabina s vyřezanými okny bez skel a sedačkami. Uvnitř je světlo a reggae buší do noci na plné pecky. U jakési místní hospody nabíráme pár společensky unavených místních pánů. Jakmile se rozjedeme, jeden začne v uličce zase tancovat.
Hory na ostrůvku Providencia
Skála zvaná Morganova hlava
Aha, tak takhle žije ostrůvek Providencia, který patří k San Andrés. Kdysi tady byli angličtí piráti, mezi nimi slavný Henry Morgan a dodnes se tady domluvíte anglicky. Providencia vypadá jako Havaj. Má vysoké zelené vrchy, moře sedmi barev (opravdu je uvidíte) a krásné domečky: modrý s růžovou střechou, zelený s modrou střechou, smetanový s modrou, fialový se žlutou a podobně. Je to takový karibský venkov. Pohoda a klid.
Když stoupáme stezkou v džungli na nejvyšší vrchol, průvodce Frank má dokonce dvě mačety. Jednou oloupe kokosový ořech a my srkáme kokosové mléko. Pak oseká skořápku a posvačíme čerstvý kokos. Hotová mana.
Poklad kapitána Morgana
Hledám poklad. Přímo v jeskyni kapitána Morgana. Má tam být. A skutečně tam je! Je to tak snadné! Pár mincí se blyští ve vodě. Fotíme je. Pak poklad vylovím. Zvláštní je, že jsou to české mince. Trochu divné, ne? Vlastně ani ne. Před pěti minutami jsem je tam nastražil, aby ostatní pár vteřin koukali...
Ale pod vodou jsou tady úplně jiné poklady. Šnorchlujeme, všude kolem nás jsou korály, protože tohle je třetí největší korálový útes světa. Kolem plují hejna barevných ryb, jednou kolem krouží hladová barakuda, a pak zase další ryby a další barvy. A další a další.
V noci pak vplouvají do mých snů. Ladně se vznášejí a kroutí, až jsou z nich tanečnice reggae.
A piňa colada ani cuba libre s tím nemají nic společného.
Kouzlo, které v tom má prsty, se jmenuje San Andrés.
Může se hodit
Jak se tam dostat Karibský ostrov San Andrés je letošní exotickou novinkou cestovní kanceláře Exim Tours. Jedenáctidenní pobyt je možné pořídit už od 27000 korun. Létá se sem přímo z Prahy letadly ČSA. Lze si zakoupit i samostatnou letenku (pak se pohybovat na vlastní pěst a na několik dnů si vyrazit do pevninské Kolumbie), ale faktem je, že finanční rozdíl nebude nijak významný. Co podniknout Do zájezdu je možné včlenit pětidenní pobyt v Panamě s výletu do džungle či k průplavu nebo pětidenní pobyt v kolumbijské Cartageně. Samotný ostrov San Andrés nabízí všechno, co je typické pro Karibik, tedy bílé písečné pláže a výborné koupání, ale také potápění a šnorchlování, protože je součástí třetího největšího korálového útesu (po Austrálii a Belize) na světě. Vody jsou mělké, a tak šnorchlovat mohou i malé děti. Lze podnikat celodenní výlety na neobydlené ostrůvky. Večer to vypadá, že ať jdete kamkoliv, skončíte (a třeba i tančíte) v nějakém reggae baru. Co nakoupit Cokoliv, protože na ostrově je bezcelní zóna, takže se tam dá velmi levně pořídit značkové oblečení, elektronika, kosmetika atd. Ostrov nemá žádné typické suvenýry, ale všude prodávají pravou kolumbijskou kávu, která patří k nejlepším na světě, a všechny druhy alkoholu, jež se pijí v Karibiku. Rady na cesty Vízum nepotřebujete - stejně jako očkování. Kvůli korálům se hodí boty do vody, ale na místě (často hned na pláži) je koupíte levněji než doma. Stejně tak potřeby pro šnorchlování. Je dobré přivézt si redukci pro americkou zástrčku. Všude můžete platit i dolary. Ostrov je zcela bezpečný. Další informace |
