Jezerní cykloturistika pro rodiny s dětmi
Solnou komorou vede vyznačená cyklistická trasa s názvem „Salzkammergut Radweg“, která měří 352 km. Obvykle začíná a končí v Salcburku. Ne všechny etapy jsou vhodné pro rodiny s dětmi, ale v okolí jezer Wolfgangsee, Mondsee a Traunsee jsou trasy vedeny po cyklostezkách nebo po silnicích s menším provozem vhodných pro kola.
Jako základnu jsme si zvolili malý rodinný kemp Schönblick v obci Reith u malebného jezera Wolfgangsee, které je díky své rozloze 12,84 km² devátým největším jezerem v Rakousku a největším v Salcbursku.
První cyklistická etapa tedy povede právě kolem tohoto jezera. Čeká nás něco málo přes 30 km s převýšením kolem 460 metrů.
Z kempu projíždíme mezi domy a lesem k hlavní silnici, kde se napojujeme na cyklostezku, která vede podél hlavní silnice až do St. Gilgenu. Za dominantu města lze považovat nejen kostel s dvojitou kupolí a radnici, ale i tzv. Mozart-Gedenkstätte, kde se den po Štědrém dnu roku 1720 narodila Mozartova matka Anna.
Cyklostezka se drží ještě chvíli podél jezerního břehu a později začíná stoupat. Cesta vedoucí přímo po břehu jezera k restauraci a hotelu Fürberg je bohužel pro cyklisty uzavřena a je potřeba vyjet až do obce Pucha, odkud se cesta vrací zpět k jezeru k výše zmíněné restauraci. „Tak a teď nás čeká sice krátký, ale prudký výjezd do kopce na Falkenstein,“ upozorňuji děti. „Krátký asi úplně nebude, když je to ke kostelu 40 minut chůze,“ ukazuje manželka na turistický rozcestník.“
Nicméně plni odhodlání šlapeme do pedálů. Děti končí hned za první zatáčkou a ješitní otcové opouští sedlo se zvedajícím se předním kolem o 600 metrů dál. Následuje hodina tlačení kol do příkrého kopce po cestě pokryté malými kamínky. Větší děti zvládnou kolo vytlačit samostatně, pro kola menších ratolestí se vracíme.
Přicházíme k poutnímu římskokatolickému kostelu Panny Marie, který je hlavní stavbou mezi dalšími šesti poutními kaplemi v okolí. Poblíž dnešního kostela byla dříve poustevna, která byla aktivně využívána v letech 1659 až 1811. Vlastní kostel je zmiňován v historických pramenech již od roku 1350.
Těšíme se na dlouhý sjezd k jezeru, ale ouha. Cesta je příkrá, úzká s velkými kameny a nehodí se k jízdě na kole a pro malé děti není bezpečná. Terén se však postupně lepší a ještě v lese nasedáme na kolo a pohodlně sjíždíme do městečka St. Wolfgang. To za své jméno vděčí Sv. Wolfgangovi, biskupu z Regensburgu, který přišel do těchto míst koncem 10. století s cílem přestavět klášter v Mondsee. V centru stojí nádherné upravené tradiční domy, jejichž okna zdobí truhlíky s pestrobarevnými květy. V roce 1873 vyplul ze zdejšího přístavu první parní kolesový parník Kaiser Franz Josef, který se stal základem současné flotily zajišťující pravidelnou lodní dopravu po jezeře.
Městečko St. Wolfgang na břehu jezera Wolfgansee
Parní kolesový parník Gisela byl pojmenován podle dcery císaře Františka Josefa.
Do kempu Schönblick se vracíme přes městečko Strobl. Cestou ze Stroblu do kempu projíždíme kolem nízké dřevěné rozhledny, která poskytuje slušný výhled na příbřežní mokřady a vřesoviště, jezero i nádherné hory v pozadí.
Měsíc zachraňuje život
Jako další cíl volíme jezero Mondsee. Čeká nás necelých 30 km s výrazně menším převýšením do 200 metrů. Auto necháváme na parkovišti u Eurosparu před Mondsee. O vzniku jména Měsíčního jezera se traduje pověst. Bavorský vévoda Odilo Bavorský přijížděl jednou v noci k jezeru a pravděpodobně by se byl zřítil ze skály do jezera, kdyby si nevšiml odrazu měsíce na jeho hladině. Podle znalců jazyka a historie je však název jezera ve skutečnosti odvozen od slova „Mann“ (muž). V osmém století založili Bavoři v Mondsee benediktinský klášter.
Od Eurosparu před Mondsee jedeme směrem na Scharfling. Cesta se zprvu drží mezi domy na břehu jezera, aby se později vzdálila od jezerního břehu a bezpečným průjezdem přes osady Wagnermühle a St. Lorenz se vrátila zpět na cyklostezku vedoucí podél hlavní silnice.
Jezero Mondsee nedaleko výjezdu z cyklistického tunelu
Cyklostezka končí ve Scharflingu a až do Warte am See vede s krátkými výjimkami po silnici. „Jé, táto, my pojedeme tunelem“, slyším synka před sebou. A opravdu, silnice se za Scharflingem noří do tunelu a hned vedle byl pro cyklisty vybudován osvětlený tunel. Je to velký zážitek. Jízda po úzkých silničkách, kde je díky atraktivním výhledům docela provoz, není s malými dětmi nic příjemného. Naštěstí ve Warte am See začíná opět cyklostezka a ta nás dovede až k autu v Mondsee.
Na kole po hladině jezera
Po téměř všech jezerech v Solné komoře jezdí pravidelné lodní linky. Bylo by tedy hříchem některou z nich nevyužít a nezkombinovat jízdu lodí s příjemnou cykloturistikou.
Autem se přesouváme do Ebensee, kde nás čeká více než hodinová plavba na malém parníku do Gmundenu. Při pohledu na loď a spoustu lidí na horní palubě máme pochybnosti o naložení našich osmi kol. Personál na lodi je ale zvyklý na ledasco a kola zůstávají v prostorách restaurace bezpečně opřená o židle a stoly.
Plavba je dlouhá, a tak máme spoustu času kochat se okolními kopci a malebnými vesničkami na břehu. Jezero znali již staří Římané a nazývali ho „Šťastným jezerem“ (Lacus Felix). Od začátku 14. století do poloviny 19. století byl Gmunden a jezero Traunsee hospodářským centrem oblasti známým především díky výrobě keramiky.
Přístav v Ebensee a jezero Traunsee
Také po jezeře Traunsee jezdí pravidelné lodní linky.
Na konci druhé světové války spadl do jezera letoun typu P-47 Thunderbolt. Jednalo se o poslední ztrátu spojeneckého stíhacího letadla na konci války. Letoun byl náhodou objeven v roce 2005 v hloubce asi 70 metrů. Trosky byly vyzdviženy a převezeny do Spojených států, kde proběhla jeho rekonstrukce.
Po asi jedné a půl hodině plavby přistáváme v Gmundenu. Už při manévrování k molu vidíme opravdovou chloubu zdejší flotily - kolesový parník Gisela, který byl pojmenován po dceři císaře Františka Josefa. Je poslední z pěti historických lodí, které jezdily po jezerech v Solné komoře a byly postaveny v loděnicích nedaleko Vídně.
V roce 1981 byla loď vyhlášena první plovoucí historickou památkou a proběhla její rozsáhlá rekonstrukce, díky níž stále slouží svému účelu a vozí turisty po jezeře. Na této lodi byla také zřízena i „první plovoucí pošta“ v Rakousku a je možné odtud posílat pohledy a dopisy do celého světa.
Jižně od Gmundenu je na malém ostrově přístupném po lávce zámek Ort postavený již v 15. století. Dnes zde stojí hotel a restaurace. Cesta zpět do Ebensee vede po bezpečných cyklostezkách. Na cestě nás čeká několik nedlouhých stoupání s nádhernými výhledy na jezero.
Co když prší?
Možnosti programu v nevlídných dnech jsou v Solné komoře velmi bohaté. Nasnadě je samozřejmě návštěva některého ze tří přístupných solných dolů. První z nich je v Halleinu jižně od Salcburku, druhý pak nedaleko Altaussee a konečně třetí a asi nejznámější najdeme v Hallstattu.
Při placení rodinného vstupného jsme se trochu „cukali“, maje v hlavě prohlídky českých hradů a jeskyní. Nicméně dětem se líbil už jen výjezd příkrou zubačkou vysoko nad Hallstatt k vyhlídkové plošině.
Hallstatt a Hallstätter see z vyhlídky u horní stanice lanovky do solných dolů
K vlastnímu vstupu do dolů se jde po krátké naučné stezce s několika zastaveními. „A když už půjdeme do toho dolu?“ ptá se dcerka. Nejdřív si bohužel musíme vystát dlouhou frontu, než nás pustí do převlékárny, kde dostaneme „permoníkovské oblečky“ a můžeme vyrazit. Průvodce podává výklad a pokyny ve dvou jazycích - v němčině a angličtině.
Hned po průchodu vstupní štolou začíná být jasné, že to nebude „klasická“ nudná prohlídka. Stručně, přehledně a jednoduše řečené základní informace doplňují názorné audiovizuální projekce, které pochopí i malé dítě a nemusí nutně znát jazyk. Začíná nám být jasné, že pochybnosti o výši ceny byly zbytečné. Největší dobrodružství má ale teprve přijít.
Hned na začátku prohlídky je důlní skluzavka. „Podobné skluzavky využívali horníci zcela běžně při cestě do nižších pater lomu, tzv. galerií,“ vysvětluje průvodce a následují bezpečnostní pokyny. „Posaďte se obkročmo na dřevěnou kolejnici, paže překřižte na hrudníku, při jízdě je dobré se zaklonit a hlavně nebrzdit a nechytat se stěn ani žádného jiného zařízení.“ Méně odvážní mohou sejít po schodech vedle klouzačky. Ve skupině to zašumí a při dojezdu prvních návštěvníků se ozývá ječení a výskání.
Skluzavkovým kratochvílím ale ještě není konec. Prohlídka pokračuje a najednou přicházíme k další spojnici mezi patry. „Přátelé, čeká nás druhá a poslední skluzavka této prohlídky,“ informuje průvodce. „Měří 66 metrů a je nejdelší v Evropě.“ Sedám obkročmo na dřevěnou „kolejnici“ s myšlenkou, že každý důl musí mít minimálně jedno evropské „nej“ a jedu dolů. U dojezdu jsou obrazovky, na kterých se objevují fotografie a dosažená rychlost. Dětí sviští většinou kolem 20 - 25 km/h, dospěláci dosahují i 35 km/h. Celá prohlídka dolů zabere víc než 90 minut a končí neméně atraktivní jízdou důlním vláčkem.
Prohlídka solných dolů v Hallstattu končí jízdou důlním vláčkem.
Nasvícené bloky soli během prohlídky dolů
I milovníci nenáročné pěší „jezerní“ turistiky si přijdou na své. Okruh kolem jezera Fuschlsee měří asi 12 km a vede po pohodlných stezkách, je tedy možné ho absolvovat i za nepříznivého počasí. Jezero vyniká smaragdově zelenou barvou a patří k nejčistším v Solné komoře. Salcburští biskupové ho nazývali “Hofküchensee” neboli „jezero dvorní kuchyně“ a místního zámku Fuschl využívali k odpočinku a organizování lovů. To v praxi znamenalo, že drtivá většina ulovených ryb a zvěře přišla na arcibiskupský stůl. Dodnes je zde vyhlášené zámecké rybářství a restaurace specializující se na přípravu ryb.
Pohledy z ptačí perspektivy
Lanovek je v okolí celá řada, z bohaté nabídky nakonec vybíráme historickou gondolovou lanovku na Zwölferhorn (1 522 m n.m) nad jezerem Wolfgangsee, která byla postavena v letech 1956 - 1957. Přepravní kapacita je 250 lidí za hodinu, což při ohromném zájmu není mnoho a je v plánu ji do roku 2017 zdvojnásobit. Přepravu turistů zajišťují žluté a červené čtyřmístné gondoly.
Ze svahů Zwölferhornu je vidět hned pět jezer Solné komory. V tomto případě se jedná o Wolfgangsee a Mondsee.
Počasí nám v odjezdový den přeje, je jasno s minimální oblačností. Vyhlídky poskytují fantastické výhledy na okolní kopce, ale i na Totes Gebirge a Dachstein a celkem pět jezer Solné komory. Ze svahů pod vrcholem startují paraglidisté, kteří zde mají vskutku ideální podmínky.
Solná komora je nádherná a za týden je skoro nemožné procestovat ji celou a využít všech jejích možností, které poskytuje k aktivnímu trávení volného času a dovolené. Jedna cesta rozhodně nestačí a už teď víme, že se tam s dětmi vypravíme znovu. Dovolenou v Solné komoře můžeme jen doporučit.
