Výprava za zlatem
Dobrodružná povaha letce Jimmyho Angela zaplesala nad nápadem zlatokopa zaletět na jednu z venezuelských stolových hor, kde prý se to zlatem jenom hemží.
Cenný kov později na jedné z nedostupných hor jižně od Orinoka skutečně vyzvedli, ale vzpomínka na obrovské množství nugetů přivedla Angela do Guayanské vysočiny ještě mnohokrát.
Zlato už sice Angel nikdy v labyrintu stolových hor nenašel, ale při jednom z přeletů zahlédl úzký vodopád, padající z kilometrové výšky do údolí.
Roku 1937 se spolu s manželkou a dvěma přáteli vydávají na průzkumný let k onomu vodopádu. Angelovi se sice podařilo přistát na plošině těsně u jeho hrany, ale přitom poškodil podvozek letadla, takže nemohli odstartovat.
Po desetidenním pochodu naštěstí našli schůdnou cestu ze stolové hory, sešplhali po jejích skalnatých srázech zpět do údolí a za pomoci indiánů dopluli zpět do civilizace. Přestože Pemoni, místní indiáni, o vodopádu padajícím z vrcholu stolové hory Auyán Tepui věděli dávno před příchodem bělochů (v jejich jazyce mu říkají Kerepacupai Merú), byl 979 metrů vysoký vodopád pojmenován na počest odvážného letce – Salto Angel.
Replika letounu, s nímž Jimy Angel přistál v r. 1937
nedaleko hrany vodopádu Salto Angel
Letadlem do země vod
Na začátku 21. století už sice cestovatelé toužící vidět nejvyšší vodopád světa nemusejí rozbíjet letadla, přesto cesta k němu stále nepostrádá notnou porci romantiky.
Výchozím bodem je město Ciudad Bolívar, ležící na březích Orinoka. Přes tento největší venezuelský veletok vede nedaleko města mohutný most připomínající americký "Golden Gate" – jediný most na veletoku dlouhém přes 2000 km!
Před budovou místního letiště hrdě stojí nablýskaná replika Angelova letadla Flamingo, se kterým před téměř 70 lety podnikl onen objevitelský let. I dnešní cestovatelé se musejí před dalším přiblížením k vodopádu nasoukat do malinkých letadel, která ale po pravdě řečeno svým technickým stavem připomínají spíše Jimmyho předválečný hornoplošník než moderní stroje.
Po hodině letu pětimístná Ceesna proráží hradbu mraků a přistává v Canaimě, jednom z nejhezčích míst – když ne na zeměkouli, tak ve Venezuele určitě.
Několik vodopádů na řece Carrao padá ze 40 metrové výšky do obrovské laguny, již na druhé straně obkružují pláže s růžovým pískem. Voda řeky má sytou červenohnědou barvu, způsobenou vyluhováním organických látek z rostlin vysoko ve stolových horách. Ne náhodou se oblasti na jih od středního Orinoka říká Guyana, což v peonském jazyce znamená "země vod."
Většina turistů odtud pokračuje k vodopádu Salto Angel (vzdušnou čarou už jen 40 km vzdálenému) malým letadlem. To má ale tu nevýhodu, že jej uvidí jen skrz okýnko letadla a když bude vodopád zrovna zahalen v mracích (dost častá varianta), neuvidí prostě nic.
Lodí do ztraceného světa
Mnohem lepší je tedy zvolit nepoměrně pomalejší způsob cesty k vodopádu, a to lodí. Plavba v úzké dřevěné kanoi proti proudu řeky Carrao nepostrádá přes řev přívěsného motoru romantiku.
Každou loď ovládají dva indiáni – jeden (říkejme mu kormidelník) řídí ovládáním motoru směr a rychlost plavby; druhý (háček) sedí na špičce a v kritických momentech, kterých je během 6-hodinové plavby dost, odpichuje masivním pádlem loď před obrovskými kameny. Místní lodníci musejí řeku dokonale znát, její záludnost dokazuje i množství rozlámaných lodních šroubů poházených podél břehů.
Pohled na nejvyšší vodopád světa
je odměnou za dlouhou a namáhavou cestu
Už po hodině plavby se objevují první vysoké stolové hory a nedlouho na to výprava odbočuje do úzkého přítoku Río Churún. Údolí se zužuje a kolmé skály jakoby se neustále přibližovaly k peřejnaté řece. Ne nadarmo se toto údolí jmenuje Cañon del Diablo, neboli Ďáblův kaňon. Z kolmých stěn stolové hory Auyán Tepui padají desítky vodopádů, ale jen ten jeden z nich je všechny zastiňuje – Salto Angel!
Po dlouhé a vyčerpávající cestě jsme téměř na dosah vytouženému cíli. Zbývá už jen poslední hodina stoupání mlžným pralesem k patě vodopádu. Na malé skalce budeme muset pořádně zaklonit hlavu a bude-li nám přát štěstí na počasí, spatříme téměř kilometr dlouhý pád vody.
A když se mraky nad Ďáblovým kaňonem stáhnou? Potom můžeme přespat v malém kempu pod vodopádem a na druhý den zkusit štěstí znovu...
|
MŮŽE SE HODIT Doprava: Z Evropy létají spoje do hlavního města Venezuely Caracasu, ceny se pohybují od cca 25.000 Kč za zpáteční letenku (včetně tax). Z Caracasu do Ciudad Bolívar lze například přejet klimatizovaným autobusem (8-9 hod. jízdy, cca 20 USD) nebo vnitrostátní leteckou linkou (od cca 120 USD). Návštěva vodopádu Angel Falls se většinou prodává místními cestovními kancelářemi jako balíček služeb zahrnující: let do Canaimy a zpět, plavba pod vodopád, 2-3 noci ubytování, plná penze. Cena za osobu se pohybuje od 250 do 340 USD. My jsme platili cca 400-450 USD/os., ale bylo to včetně dalších doplňkových služeb. Cena za vyhlídkový let nad vodopádem z Canaimy je přibližně od 60 USD. Nebezpečí: v oblasti hrozí riziko malárie, žluté zimnice, břišního tyfu. Na přesné a aktuální informace se před cestou informujte u lékaře nebo na hygienické stanici. Další informace: www.angel-falls.com | |
|
Pohled na nejvyšší vodopád světa je odměnou za dlouhou a namáhavou cestu |
 Cesta z Canaimy vede proti proudu dravých řek, nad nimiž se tyčí stěny stolových hor |
 V mlžném pralese najdeme zajímavé druhy rostlin. Té na obrázku se pro tvar květu říká indiánské rty |
 Canaima s několika vodopády a kulisou stolových hor patří mezi nejhezčí místa ve Venezuele |
 Při detailním pohledu na vrcholky stolových hor poznáme, že zdánlivě plochý vrcholek ve skutečnosti tvoří labyrint skalních hrotů |
Replika letounu, s nímž Jimy Angel přistál v r. 1937 nedaleko hrany vodopádu Salto Angel |
