Jak chutná chlorid amonný
Mohlo by to začít jako hadánka - co je to? Je to černé, kulaté, případně i ve tvaru kosočtverce, chutná to jako lékořice, ale chutná to sladce i slaně zároveň. Každý Fin by asi odpověděl okamžitě - salmiakki, neboli slaný bonbon s lékořicovou příchutí. Finové tyto bonbony doslova milují a jsou schopni jíst je po desítkách. Hlavní ingredience - salmiak.
Můj manžel si například občas koupí velké balení salmiakki a během půl hodiny je to pryč, všechno to sní. Někteří lidé jsou na tom skoro závislí, jakmile si vezmou jeden dva bonbony, už nemohou přestat, svěřují se mi dvě dívky z Helsinek. V Česku známe salmiak hlavně z chemie (NH4Cl, chlorid amonný). Ten se většinou používá v dýmovnicích, na čištění hrotů páječek nebo v suchých článcích.
Finové ho navíc přidávají i do jídla a ve svých obchodech nabízejí opravdu nepřebernou škálu nejrůznějších chuťových kombinací - salmiakové pastilky, bonbony, lízátka nebo žvýkačky, salmiak v tabulce čokolády, salmiak kombinovaný s ovocnou příchutí, ale také salmiakovou vodku. Pro cizince často chuť poměrně nezvyklá, vzpomíná i student Pavel, který ve Finsku s rodiči strávil čtyři roky. Své první setkání s pastilkami salmiakki si pamatuje docela přesně.
Začalo to v lékárně
Kde se tradice kombinování sladké a slané chuti a přidávání salmiaku do jídla ve Finsku vzala, málokdo ví. Snažím se to tedy vypátrat přímo u výrobce. "Jako bonbon už se prý salmiak ve Finsku objevil na začátku 20. století. Jako látka, která se dá jíst, se ale používal i dříve," zasvěcuje mě do tajů salmiakových bonbonů Mikko Lindqvist.
Původ salmiakových bonbonů je, dá se říct, v medicíně. Salmiak se totiž přidával do některých léků, aby lépe chutnaly. To je také důvod, proč lidé byli na tuto chuť zvyklí. Finové také v minulosti uchovávali jídlo v soli, tzn. že byli zvyklí i na slanou chuť a z nějakého důvodu byli opravdu nadšení z těch léků, které byly slané.
"Úplně na začátku se salmiak prodával jako prášek v lékárnách. Lidé si tak mohli koupit v malých pytlíčcích směs lékořice i salmiaku
v prášku. To byl v podstatě začátek. Posléze se začaly v lékárnách trošky těchto prášků péct. To potom byly první produkty, kterých se nakonec chytil cukrářský průmysl," doplňuje Mikka jeho kolegyně Heli Kylliäinenová. To, že cizincům většinou bonbony se salmiakem moc nechutnají, vědí i sami Finové.
Silně návykové
Nejednou si z toho proto sami dělají i legraci, svěřuje se mi učitel Samuel, který se současně věnuje i americkému fotbalu. "Já se to vždycky snažím nabízet cizincům, protože je to podle mě exotické. V našem týmu máme hodně amerických hráčů a těm to nikdy nechutnalo. Ale já jim to nabízím tak jako tak, něco na způsob "ukaž, jak moc sis tady zvykl":-). Řada z nich si salmiakki koupila, aby to vzali domů a nabídli to přátelům. Ze zhruba 15 amerických hráčů, se kterými jsem hrál ve stejném týmu, měl salmiakki rád ale jen jeden. Ostatní si většinou koupí krabičku, aby ji jako exotickou část Finska přivezli domů."
Po čase si i český student Pavel na salmiakki zvykl. Podle něj je to jako s olivami - nejdřív musí člověk najít ke specifické chuti cestu, pak jí ale skoro propadne. Teď si proto podobně jako Finové žijící v zahraničí čas od času nechává salmiakki ze severu i vozit. A dokonce by i řekl, že mu chybí.
I mé první setkání s touto pochutinou nedopadlo úplně nejlépe, stejně ale jako ostatní, i já jsem si zvykla. Pokaždé, když tedy teď cestuji do Finska, i já si vždy alespoň jednu krabičku přivezu.
ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ
Sobota: Neděle: |
Tuto sobotu a neděli od 10:05 (repríza ve 22:10) na Radiožurnálu:
