Kašny byly součástí sídla na řece Salzach již od středověku a dnes se tu nacházejí jak historické (některé z nich jsou památkově chráněny), tak i moderní, senzorově řízené fontány. Ty pomáhají výrazně snižovat spotřebu vody. Díky nové technologii „spolknou“ kolem tří až pěti metrů krychlových za rok namísto dřívějších sto padesáti.
Kašny má na starosti salcburský magistrát a ročně na jejich renovaci dává přibližně devadesát tisíc eur. Každý rok na začátku listopadu také některé fontány uzavírá a dává jim „zimní kabát“, který je chrání před mrazem a povětrnostními vlivy. Před Velikonocemi je pak pracovníci magistrátu znovu otevírají, aby se jejich vodou mohli osvěžit místní lidé i návštěvníci Salcburku.
Modřínový vodovod
Historie vody v Salcburku začala v římských dobách, kdy se město jmenovalo Juvavum. Podzemní a dešťovou voda shromažďovali obyvatelé ve čtvrti Kaiviertel a na dnešním náměstí Makartplatz v podzemních cisternách. Ve dvanáctém století pak nechala salcburská katedrální kapitula a Svatopetrské arciopatství vybudovat umělé koryto kanálu Almkanal, který přiváděl vodu v délce osmnácti kilometrů z řeky Königsseeache v Grödigu do starého města, a tím vzniklo nejstarší vodní dílo ve střední Evropě.
Barokní kašny krášlí historické centrum města.
Potřeba životodárné tekutiny byla stále větší, a tak o tři století později salcburští arcibiskupové rozhodli, že jim nosiči budou přivážet pramenitou vodu prýštící z hory Untersberg. Každodenní doprava, kdy takzvaní vodní jezdci převáželi vodu v sudech, byla náročná. Proto arcibiskup Guidobald hrabě z Thunu a Hohensteinu nařídil v roce 1654 vybudovat potrubí, kterým by tekly prameny z Untersbergu do města.
Pomocí 3 237 trubek z modřínového dřeva by se tak voda dostala poprvé do Salcburku vodovodem a obyvatelé by si jí nabírali ve studni Residenzbrunnen na Residenzplatz. Ale potrubí nevydrželo tlak a při otevření v roce 1661 prasklo. Nakonec byl projekt dokončen o dvě stě let později a Salcburk se dočkal stálého přísunu vody.
Muzeum ve vodní nádrži
V současnosti má voda ve městě s víc než sto padesáti tisíci obyvateli vynikající kvalitu a v Salcburku jí vzdali hold i prostřednictvím interaktivního muzea WasserSpiegel.
Salcburské kašny poskytují nejen příjemné osvěžení, ale i umělecký zážitek.
Fontány jsou také součástí zahrad u zámku Mirabell.
Instituce je součástí vyvýšené nádrže na kopci Mönchsberg a výběr místa nebyl nijak náhodný. Na Mönchsbergu totiž v roce 1950 vznikla vodní nádrž s hloubkou osm a půl metru. Pojme až pětadvacet milionů litrů pitné vody a je důležitá pro zásobování města vodou. To získává pitnou vodu z podzemních studní a ze zdrojů poblíž Untersbergu. Voda z nádrže (společně s vodou z druhého vodojemu na vrchu Kapuzinerberg) proudí díky velmi rozvětvené vodovodní síti, která je dlouhá okolo osmi set sedmdesáti kilometrů, což lze zhruba přirovnat ke vzdálenosti ze Salcburku do Bruselu.
V salcburských domech teče voda z kohoutků naprosto čistá, díky přirozené filtraci ve skalách Untersbergu se nemusí upravovat. Pouze voda z podzemních studní je z hygienických důvodů preventivně sterilizována UV světlem. Vodárenská laboratoř samozřejmě vodu kontroluje a její analýzu provádí každý týden.
Čtyřčlenná rodina bydlící v Salcburku v průměru spotřebuje kolem 190 m³ pitné vody ročně a zaplatí za ni přibližně 410 eur (včetně pronájmu vodoměru), což je asi 1,12 eura za den. Odpadní voda pak odtéká prostřednictvím veřejné kanalizační sítě a dostává se do centrální čistírny odpadních vod Reinhalteverbandes Großraum Salzburg v Siggerwiesenu. Tam se mechanicky a biologicky čistí a vrací se zpět do koloběhu.
Podzemní nádrž na Mönchsbergu má hloubku 8,5 metru.
Z centra města vede lanovka Festungsbahn k pevnosti Hohensalzburg. Odtud je to pěšky k muzeu WasserSpiegel přibližně deset minut.
Vynikající vodu oceňují nejen turisté z celého světa, ale také místní kuchaři a pivovarníci. Jsou přesvědčeni, že jedinečná chuť hovězího vývaru nebo místního piva má svůj zdroj v kvalitě salcburské vody.
„Naše muzeum o rozloze pěti set metrů čtverečních ukazuje vývoj zásobování města Salcburku vodou od minulých dob až do současnosti. Turisté se tu mohou seznámit s vodárenstvím, s různými technologiemi a prostřednictvím stovky exponátů poznají historii vody v Salcburku. Vyzkouší si různá interaktivní zařízení, díky průřezu podzemím uvidí, jak vypadá rozvod vody ve městě, nahlédnou do podzemní nádrže a samozřejmě ochutnají naše šampaňské z Untersbergu,“ říká průvodkyně muzea Emilija Skrupskisová.
Chleba z klášterní pekárny
Almkanal také stále pohání kolo vodního mlýna na obilí, který mniši postavili hned vedle pekárny v arciopatství sv. Petra. Benediktini tu začali péct chléb ve 12. století a pekárna funguje dodnes. Hlavním produktem klášterní pekárny je tmavý chléb, který pekaři připravují z přírodního kvásku, bio žitné mouky, vody a soli. Na těsto používají hnětací stroj Viennara z roku 1973 a „boží dar“ pak pečou v původní peci, kterou vytápějí dřevem.
Pekárna v arciopatství sv. Petra funguje od 12. století.
„Svatopetrský chléb vydrží čerstvý po mnoho dní, protože jej kvásek přirozeně chrání před brzkou tvorbou plísní. To je důvod, proč je oblíbený jak u zdejších obyvatel, tak i u turistů, kteří si jej chtějí dovézt domů“, říká prodavač.
Kromě kulatého chleba o hmotnosti půl kila, kilo a dvě kila, pekaři zhotovují ještě briošky, kořeněné housky a v období Vánoc ovocný chléb. Návštěvníci mohou vidět přípravu pečiva na vlastní oči, jelikož je pekárna pod historickou klenbou přímo spojena s prodejnou. O místní pečivo je velký zájem, proto je lepší zajít na nákup dopoledne, v odpoledních hodinách jsou už výrobky často vyprodané.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditPři prozkoumávaní Salcburku ušetříte hodně peněz prostřednictvím karty Salzburg Card. Umožní vám vstup zdarma do městských památek (v katedrále dostanete slevu na vstup) a muzeí, zdarma cestování veřejnou dopravou (kromě S-Bahnu), slevy na kulturní akce, koncerty a v některých případech i přednostní vstup. Kartu si můžete zakoupit na recepci vašeho hotelu, ve všech turistických informačních kancelářích v Salcburku, na pokladnách jednotlivých památek nebo na internetu (s možností stáhnutí do chytrého telefonu). Do muzea WasserSpiegel se dostanete lanovkou Festungsbahn (dolní stanice je v ulici Festungsgasse 4), která vás během minuty vyveze k pevnosti Hohensalzburg. Odtud je to k muzeu pěšky přibližně deset minut. V muzeu je celoroční teplota 12 °C, proto si na prohlídku vezměte teplé oblečení. Pro načepování vody ve městě si vezměte nerezovou lahev. Voda si v nádobě dlouho udrží svoji teplotu (kolem 8 °C) a lahodnou chuť. |
